spalovacím zařízením

7. "spalovacím zařízením" rozumí jakékoli technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla.

Tato směrnice se vztahuje pouze na spalovací zařízení určená k výrobě energie s výjimkou těch, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Tato směrnice se nevztahuje na následující spalovací zařízení, zejména:

a) zařízení, ve kterých se produkty spalování používají k přímému ohřevu, sušení nebo jakémukoli jinému zpracování předmětů nebo materiálů, např. ohřívací pece a pece pro tepelnou úpravu;

b) zařízení k dospalování, tj. technické zařízení určené k čištění odpadních plynů spalováním, které není provozováno jako nezávislé spalovací zařízení;

c) zařízení k regeneraci katalyzátorů pro katalytické štěpení;

d) zařízení pro přeměnu sirovodíku na síru;

e) reaktory používané v chemickém průmyslu;

f) koksárenské baterie;

g) kaupery;

h) jakékoli technické zařízení používané k pohonu vozidla, lodě nebo letadla;

i) plynové turbíny používané na těžebních plošinách;

j) plynové turbíny, pro které bylo vydáno povolení před 27. listopadem 2002 nebo na které se podle názoru příslušného orgánu vztahuje povinnost žádat o povolení před 27. listopadem 2002, pokud se zařízení uvede do provozu nejpozději do 27. listopadu 2003, aniž je dotčen čl. 7 odst. 1 a příloha VIII části A a B.

Na zařízení vybavená naftovými, benzinovými a plynovými motory se tato směrnice nevztahuje.

Kde jsou umístěna dvě nebo více samostatných nových zařízení tak, že s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům by jejich odpadní plyny, po posouzení příslušným orgánem, mohly být odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné zařízení;