EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 24.6.2026

COM(2026) 570 final

2026/0164(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o zrušení nařízení (EU) 2018/1727

{SEC(2026) 570 final} - {SWD(2026) 570 final} - {SWD(2026) 571 final} - {SWD(2026) 572 final} - {SWD(2026) 573 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Odůvodnění a cíle návrhu

•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

•Soulad s ostatními politikami Unie

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•Právní základ

Právním základem tohoto návrhu je článek 85 SFEU, jenž stanoví, že struktura, fungování, oblast činnosti a úkoly Eurojustu se vymezí řádným legislativním postupem formou nařízení. Článek dále stanoví, že tato nařízení musí stanovit způsoby zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu, a přispívat tak k demokratické kontrole jeho činnosti na úrovni EU.

•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci) 

•Proporcionalita

•Volba nástroje

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

•Konzultace se zúčastněnými stranami

V rámci přípravy tohoto nařízení Komise několikrát vedla konzultace s odbornými zúčastněnými stranami. Součástí těchto konzultací byla veřejná konzultace zahájená ve všech 24 úředních jazycích EU, výzva k předložení faktických podkladů a online průzkum. Kromě toho externí dodavatel provedl rozhovory s celou řadou zúčastněných stran, včetně zaměstnanců Eurojustu, národních členů, vnitrostátních orgánů, odborníků z praxe a zástupců třetích zemí a mezinárodních organizací.

V rámci veřejné konzultace, která probíhala dvanáct týdnů od 3. prosince 2025 do 24. února 2026, bylo obdrženo dvacet odpovědí, přičemž většina respondentů zdůraznila význam role Eurojustu v boji proti závažné a organizované přeshraniční trestné činnosti. Zúčastněné strany rovněž zdůraznily, že je třeba lépe zohledňovat pohled obětí a svědků a vyjasnit rozdělení případů mezi Eurojust a Evropskou justiční síť (EJS). V rámci výzvy k předložení faktických podkladů, která je k dispozici na internetových stránkách „Podělte se o svůj názor“, bylo obdrženo 42 odpovědí od zúčastněných stran z 21 členských států EU. Zpětná vazba zdůraznila vzájemně se doplňující role Eurojustu a EJS, potřebu posílit mandát Eurojustu o další operativní úkoly a význam zlepšení procesů řízení a rozhodování. Zúčastněné strany rovněž zdůraznily, že Eurojust by měl upřednostňovat spolupráci se třetími zeměmi a investovat do technologických nástrojů, aby mohl reagovat na měnící se povahu trestné činnosti. Online průzkum, který byl otevřen do 4. března 2026, byl zaměřen na odborníky z praxe, zástupce správy Eurojustu a národní členy a na veřejné činitele ze zemí EU i ze zemí mimo EU. Výsledky průzkumu ukázaly širokou podporu reformy řízení, včetně zavedení správní rady, která by kolegiu ulehčila od administrativní zátěže a vyjasnila rozdělení úkolů. Zúčastněné strany se rovněž shodly na nutnosti sjednotit postavení a pravomoci národních členů a posílit spolupráci s příslušnými agenturami a institucemi EU, jako jsou Europol a EPPO. Byly vyjádřeny obavy ohledně rozdílné míry zapojení třetích zemí do spolupráce s Eurojustem, přičemž někteří respondenti navrhovali zavedení ustanovení o podmíněnosti s cílem posílit spolupráci, zejména v případě kandidátských zemí EU a potenciálních kandidátů. Kromě veřejných konzultací byly provedeny rozhovory se 115 zúčastněnými stranami, mezi nimiž byli zástupci správy Eurojustu, národní členové, styční státní zástupci, agentury EU, vnitrostátní orgány a mezinárodní organizace. Tyto rozhovory poskytly hlubší vhled do operativních výzev, kterým Eurojust čelí, včetně zastaralých nástrojů, omezené spolupráce s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a potřeby jasněji vymezených pravomocí v oblastech, jako jsou elektronické důkazy. Ačkoli zúčastněné strany ze třetích zemí a mezinárodních organizací ocenily práci Eurojustu jako přínosnou, poukázaly také na možnosti zlepšení spolupráce prostřednictvím opatření, jako je zřízení stálých kontaktních míst a jmenování styčných soudců nebo státních zástupců.

•Sběr využití výsledků odborných konzultací

•Posouzení dopadů

•Účelnost právních předpisů a zjednodušení

•Základní práva

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

5.OSTATNÍ PRVKY

•Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv

•Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Navrhované nařízení se skládá z devíti kapitol, které obsahují 87 článků.

Kapitola I – Obecná ustanovení, cíle a úkoly

Tato kapitola vymezuje základní rámec Eurojustu. Potvrzuje právní postavení Eurojustu jako agentury Unie s právní subjektivitou a stanoví, že jeho sídlo je v Haagu. Stanoví obecné cíle Eurojustu, jimiž jsou podpora a posílení koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné přeshraniční trestné činnosti. Stanoví úplný seznam úkolů, které má Eurojust plnit za účelem dosažení těchto cílů, včetně poskytování pomoci vnitrostátním a mezinárodním orgánům při koordinaci vyšetřování, provádění křížových kontrol informací za účelem zjištění vazeb mezi přeshraničními případy, shromažďování a uchovávání důkazů o nejzávažnějších mezinárodních zločinech, podpory vymáhání majetku a spolupráce s agenturami a institucemi Unie, jako jsou Europol a EPPO. Rovněž vymezuje působnost Eurojustu, která zahrnuje formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze I a související trestné činy, a stanoví zeměpisné a situační podmínky, za nichž může Eurojust jednat, a to i ve vztahu k EPPO a třetím zemím.

Kapitola II – Organizace Eurojustu

Tato kapitola definuje strukturu řízení Eurojustu a je rozdělena do čtyř oddílů, v nichž se rozlišuje mezi řídicí strukturou a operativní strukturou.

V oddíle I je popsána duální struktura Eurojustu: řídící struktura sestává ze správní rady, výkonné rady a správního ředitele, zatímco operativní struktura zahrnuje národní členy a kolegium.

Oddíl II obsahuje ustanovení upravující činnost správní rady, která přijímá klíčová rozhodnutí v oblasti řízení a určuje strategické směřování činností Eurojustu. Skládá se z jednoho zástupce každého členského státu a jednoho zástupce Komise a je odpovědná za přijímání jednotného programového dokumentu, ročního rozpočtu, pravidel pro zaměstnance a bezpečnostních pravidel a dalších neoperativních rozhodnutí. Kapitola II stanoví pravidla, která vyplývají ze společného přístupu k decentralizovaným agenturám, týkající se složení, volby předsedy, četnosti a vedení schůzí, pravomocí a pravidel hlasování, včetně konkrétní dvoutřetinové většiny požadované pro klíčová rozhodnutí, jako je jmenování správního ředitele a přijetí rozpočtu. Stanoví rovněž postup pro roční a víceleté programování a ukládá správní radě povinnost přijmout jednotný programový dokument do 30. listopadu každého roku.

Oddíl III zřizuje výkonnou radu, jíž předsedá předseda Eurojustu a která pomáhá správní radě při přípravě jejích rozhodnutí, posuzování návrhů rozpočtu a pracovních programů, zajišťování následných opatření k výsledkům auditů a přijímání stanoveného souboru správních rozhodnutí.

Oddíl IV obsahuje ustanovení týkající se správního ředitele, který agenturu řídí samostatně a zodpovídá se správní radě. Administrativní ředitel je jmenován správní radou na pětileté funkční období podle zásluh a odpovídá za každodenní správu, plnění rozpočtu, opatření proti podvodům a řízení zaměstnanců.

Oddíl V se zabývá národními členy a jejich národními zastoupeními. Každý členský stát vysílá do sídla Eurojustu v Haagu jednoho národního člena, kterého doplňuje alespoň jeden zástupce a jeden asistent. Národní členové musí mít vysokou kvalifikaci v oblasti státního zastupitelství nebo soudnictví a musí být vybaveni určitými soudními pravomocemi. Je třeba poznamenat, že článek 19 uvádí výčet pravomocí národních členů, přičemž rozlišuje mezi pravomocemi, které lze vykonávat bez předchozího povolení, a těmi, které vyžadují souhlas příslušného vnitrostátního orgánu. V rámci první kategorie mohou národní členové přímo kontaktovat příslušné vnitrostátní orgány a orgány třetích zemí i příslušné orgány Unie a vyměňovat si s nimi operativní informace a důkazy, otevírat a spravovat případy v systému řízení případů, organizovat koordinační schůzky a koordinační centra, účastnit se společných vyšetřovacích týmů a napomáhat jejich činnosti, mimo jiné podpisem dohod o zřízení společných vyšetřovacích týmů, účastnit se společných operačních platforem a platforem pro justiční koordinaci, vyzývat příslušné vnitrostátní orgány k zahájení vyšetřování nebo stíhání a napomáhat při identifikaci a řešení kompetenčních sporů. V rámci druhé kategorie mohou národní členové, se souhlasem příslušného vnitrostátního orgánu nebo v naléhavých případech i bez něj, vydávat či vyřizovat žádosti o justiční spolupráci nebo o vzájemné uznávání rozhodnutí, včetně vydání příslušného příkazu v souladu s vnitrostátním právem. Oddíl V rovněž zavádí mechanismus náhrad pro členský stát, jehož národní člen zastává funkci předsedy Eurojustu, a to za účelem pokrytí nákladů na posílení národního zastoupení během jeho funkčního období.

Oddíl VI upravuje fungování kolegia, které se skládá ze všech národních členů, je odpovědné za operativní pravomoci Eurojustu a jedná zcela nezávisle. Kolegium se zabývá případovou prací, přičemž přijímá příslušná operativní rozhodnutí ve vztahu k případům postoupeným členskými státy nebo případně zahajuje případy z vlastního podnětu. Z řad národních členů volí předsedu a místopředsedu dvoutřetinovou většinou na čtyřleté funkční období.

Kapitola III – Operativní záležitosti

Tato kapitola představuje hlavní operativní část nařízení. Je rozdělena do čtyř oddílů, které se zabývají různými způsoby a formami operativních činností Eurojustu.

Oddíl I se zabývá hlavní operativní pravomocí Eurojustu, kterou je usnadňování justiční spolupráce a koordinace. Stanoví způsob, jakým Eurojust podporuje přeshraniční vyšetřování a stíhání, včetně organizování koordinačních schůzek a koordinačních center, usnadňování využívání nástrojů justiční spolupráce, pomoci při řešení kompetenčních sporů a křížové kontroly informací v příslušných databázích. Podrobně popisuje operativní, technickou, analytickou, právní a finanční podporu, kterou Eurojust poskytuje společným vyšetřovacím týmům, včetně pomoci při vypracovávání dohod o zřízení společných vyšetřovacích týmů a při správě finančního příspěvku Eurojustu na činnost těchto týmů. Zřizuje rovněž platformy pro justiční koordinaci, které může Eurojust zřídit na žádost dvou nebo více členských států nebo z vlastního podnětu za účelem podpory zvlášť složitých přeshraničních vyšetřování, přičemž těmto platformám a jejich účastníkům poskytuje operativní, technickou, analytickou, právní a finanční podporu.

Oddíl II upravuje operativní činnosti, které Eurojust provádí z vlastního podnětu, tedy bez žádosti vnitrostátních orgánů nebo EPPO. Stanoví podmínky a postupy, za nichž mohou národní členové požádat příslušné vnitrostátní orgány, aby zahájily nebo rozšířily vyšetřování, zřídily společné vyšetřovací týmy, upřednostnily žádosti o justiční spolupráci nebo přijaly jiná odůvodněná opatření. Zabývá se rovněž schopností Eurojustu uchovávat, analyzovat a ukládat důkazy související s nejzávažnějšími mezinárodními zločiny a zpřístupňovat je členským státům, třetím zemím a mezinárodním trestním soudům a tribunálům s cílem usnadnit přípravu případů. Oddíl II dále stanoví udržování operativních znalostí získaných z případové práce Eurojustu, vypracování pokynů a osvědčených postupů a zřízení odborných center Eurojustu pro trestní věci, která mají poskytovat strategickou, analytickou a operativní podporu v prioritních oblastech trestné činnosti.

Oddíl III se zabývá dalšími formami operativní podpory poskytované Eurojustem, včetně jeho úlohy jako kontaktního místa pro třetí země a mezinárodní organizace podle nařízení (EU) 2019/816 o systému ECRIS-TCN, jeho podpory obětem trestných činů v přeshraničních trestních řízeních a jeho zapojení, společně s Europolem a v rámci jejich příslušných mandátů, do cyklů EMPACT, čímž přispívá k přípravě strategických analýz a k operativnímu provádění priorit Unie v oblasti boje proti závažné trestné činnosti.

Oddíl IV stanoví rámec pro výměnu informací mezi Eurojustem a vnitrostátními orgány. Vyžaduje, aby každý členský stát zřídil vnitrostátní koordinační systém Eurojustu s cílem zajistit účinnou koordinaci mezi národním zastoupením a vnitrostátními orgány, a to včetně kontaktních míst příslušných evropských sítí a národního zpravodaje pro otázky terorismu. Stanoví obecnou povinnost příslušných vnitrostátních orgánů vyměňovat si veškeré informace nezbytné pro plnění úkolů Eurojustu, což zahrnuje konkrétní oznamovací povinnosti v případech, které se týkají nejméně tří členských států, a ve všech případech terorismu postoupených justičním orgánům.

Tento oddíl rovněž upravuje tok operativních informací mezi zaměstnanci Eurojustu a členskými státy prostřednictvím národních členů, stanoví zabezpečenou digitální komunikaci prostřednictvím decentralizovaného informačního systému založeného na platformě e-CODEX a stanoví systém řízení případů jako ústřední nástroj pro zpracování operativních osobních údajů, řízení případů, křížovou kontrolu informací a uchovávání důkazů. V neposlední řadě pak stanoví pravidla pro přístup do systému řízení případů na vnitrostátní úrovni a pro správu informací ze strany národních členů a oprávněných zaměstnanců.

Kapitola IV – Zpracování informací

Tato kapitola stanoví rámec pro ochranu údajů, jímž se řídí zpracování osobních údajů prováděné Eurojustem. Stanoví, že na činnosti Eurojustu v oblasti zpracování údajů se vztahují jak toto nařízení, tak nařízení (EU) 2018/1725, přičemž operační pravidla pro ochranu údajů obsažená v tomto nařízení mají přednost (jako lex specialis) před obecnými pravidly nařízení (EU) 2018/1725. Tento přístup zajišťuje právní jasnost a zároveň zachovává obecný rámec ochrany osobních údajů platný pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie.

Kapitola IV vymezuje kategorie operativních osobních údajů, které může Eurojust zpracovávat. Sem patří údaje o podezřelých, odsouzených osobách, obětech a dalších účastnících řízení, jakož i – za výjimečných a časově omezených okolností – další údaje, které mají bezprostřední význam pro probíhající koordinovaná vyšetřování. Stanoví přísné lhůty pro uchovávání operativních osobních údajů po ukončení řízení a ukládá požadavky na automatizované kontrolní mechanismy, jež mají zajistit dodržování těchto lhůt.

Tato kapitola rovněž stanoví práva subjektů údajů v souvislosti s operativními osobními údaji, včetně práva na přístup a omezení tohoto práva, práva na omezení zpracování a podmínek, za nichž může být přístup odepřen, pokud by to ohrozilo probíhající vyšetřování nebo bezpečnost fyzické osoby. Podle kapitoly 4 je přístup k operativním osobním údajům v rámci Eurojustu omezen na národní členy, oprávněné vyslané národní odborníky, určené uživatele vnitrostátních systémů a oprávněné zaměstnance Eurojustu. Stanoví jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů výkonnou radou a zavádí pravidla pro oznamování případů porušení ochrany osobních údajů. Na závěr se stanoví, že odpovědnost za přesnost údajů a dodržování právních předpisů nese buď Eurojust, nebo členské státy, a to v závislosti na původu údajů a následném nakládání s nimi.

Kapitola V – Vztahy s partnery

Tato kapitola upravuje vnější vztahy Eurojustu. Skládá se ze tří oddílů, které se zabývají vztahy s institucemi a jinými orgány Unie a mezinárodní spoluprací.

Oddíl I obsahuje společná ustanovení platná pro všechny vztahy Eurojustu v oblasti spolupráce. Stanoví, že Eurojust může uzavírat pracovní ujednání s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, jakož i s orgány třetích zemí a orgány mezinárodních organizací, a to po předchozí konzultaci s Komisí. Tato ujednání nesmí představovat právní základ pro výměnu osobních údajů a nezakládají žádné právní závazky pro Unii ani pro členské státy. Oddíl I rovněž upravuje společný systém výskytu shody / bez výskytu shody, který umožňuje určeným institucím a jiným subjektům Unie – zejména Europolu, EPPO, úřadu OLAF, Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu (AMLA) a Celnímu úřadu Evropské unie (EUCA) – získat nepřímý přístup do systému řízení případů Eurojustu prostřednictvím automatizovaného indexu, přičemž Komise je oprávněna přijímat prováděcí akty, které upřesňují technické a funkční specifikace systému výskytu shody / bez výskytu shody.

Oddíl II upravuje vztahy Eurojustu s konkrétními institucemi a jinými subjekty Unie. Zavádí privilegovaný vztah s Evropskou justiční sítí, což zahrnuje personální zajištění sekretariátu sítě pracovníky Eurojustu a zajištění koordinace prostřednictvím vnitrostátního koordinačního systému. Eurojust má podle ustanovení tohoto oddílu podporovat řadu dalších sítí a subjektů působících v oblasti justiční spolupráce, včetně sítě národních odborníků pro společné vyšetřovací týmy, Evropské justiční sítě pro boj proti kyberkriminalitě a Evropské justiční sítě pro organizovanou trestnou činnost. Upravuje spolupráci Eurojustu s Europolem, přičemž stanoví pracovní ujednání, které stanoví praktické podmínky spolupráce, vzájemný přístup k vybraným informacím uloženým v příslušných databázích prostřednictvím systému výskytu shody / bez výskytu shody a možnost zřizování společných operačních platforem. Stanoví rámec pro spolupráci s EPPO založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich příslušných pravomocí, včetně povinnosti oznamovat bez zbytečného odkladu jakékoli trestné činy spadající do působnosti EPPO a vyslání styčného úředníka EPPO do Eurojustu. Dále upravuje vztahy Eurojustu v oblasti spolupráce s úřadem OLAF, Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu (AMLA) a Celním úřadem EU.

Návrh odkazuje na stávající právní rámec upravující vztahy mezi Eurojustem a EPPO, což odráží skutečnost, že EPPO byl zřízen v rámci posílené spolupráce. Toto ustanovení se netýká případného budoucího vývoje, který by mohl vyplynout ze změn v účasti členských států v EPPO, včetně v souvislosti s předpokládaným přistoupením Maďarska.

Oddíl III upravuje mezinárodní spolupráci mezi Eurojustem a orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi. Stanoví přijetí čtyřleté strategie spolupráce a vysílání styčných soudců nebo státních zástupců Eurojustu do třetích zemí za účelem usnadnění justiční spolupráce. Stanoví podmínky pro vysílání styčných státních zástupců ze třetích zemí a mezinárodních organizací do Eurojustu na základě mezinárodních dohod, včetně jejich přístupu do systému řízení případů. Umožňuje zřízení kontaktních míst ze třetích zemí v rámci Eurojustu za účelem urychlení justiční spolupráce a určení kontaktních míst ve třetích zemích a mezinárodních organizacích, pokud je to stanoveno v pracovním ujednání mezi Eurojustem a orgány příslušné třetí země nebo příslušné mezinárodní organizace, přičemž se stanoví, že tato kontaktní místa nesmějí mít přímý přístup do systému řízení případů ani k operativním osobním údajům.

Kapitola VI – Sestavování a skladba rozpočtu

Tato kapitola popisuje roční rozpočtový proces, v jehož rámci je správní ředitel povinen vypracovat návrh odhadu příjmů a výdajů, který posuzuje výkonná rada a schvaluje správní rada, než je každoročně do 31. ledna předložen Komisi. Rozpočet nabývá platnosti po konečném schválení souhrnného rozpočtu Unie rozpočtovými orgány.

Jsou stanoveny předpisy týkající se struktury, plnění a kontroly rozpočtu Eurojustu. Stanoví se, že rozpočet musí být vyrovnaný z hlediska příjmů a výdajů, přičemž zdroje příjmů zahrnují příspěvek Unie, dobrovolné příspěvky členských států, příspěvky třetích zemí a poplatky za publikace a služby. Správní ředitel působí jako schvalující osoba a odpovídá za plnění rozpočtu v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti. Tato kapitola stanoví podrobné lhůty a postupy pro předkládání předběžné a konečné účetní závěrky, předkládání zpráv Účetnímu dvoru, Komisi, Evropskému parlamentu a Radě a pro udělení absolutoria Evropským parlamentem. Stanoví, že správní rada přijme finanční pravidla, která se bez předchozího souhlasu Komise nesmějí odchýlit od rámcového nařízení pro decentralizované agentury. Rámec pro boj proti podvodům, který vychází z nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 12 , přiznává Účetnímu dvoru pravomoci v oblasti auditu a úřadu OLAF pravomoci v oblasti vyšetřování a uznává pravomoc EPPO vyšetřovat podvody, které poškozují finanční zájmy Unie.

Kapitola VII – Zaměstnanci

Tato kapitola stanoví obecná ustanovení platná pro zaměstnance Eurojustu a určuje, že tito zaměstnanci pracují pod vedením správního ředitele a podléhají služebnímu řádu úředníků Evropské unie a pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie. Definuje „oprávněné zaměstnance Eurojustu“ jako zaměstnance pověřené plněním konkrétních operativních, administrativních nebo technických úkolů a stanoví jejich úkoly, mezi něž patří podpora národních zastoupení, řízení případů, operativní analýza a řada administrativních činností. Kapitola VII rovněž stanoví, že Eurojust může využívat vyslané národní odborníky a další pracovníky, kteří v něm nejsou přímo zaměstnáni, a potvrzuje, že se na Eurojust a jeho zaměstnance vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie.

Kapitola VIII – Hodnocení a podávání zpráv

Tato kapitola stanoví rámec pro odpovědnost a podávání zpráv Eurojustu. Nařizuje, aby Eurojust každoročně do 1. května předložil svou souhrnnou výroční zprávu Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům, a ukládá předsedovi, aby každoročně vystoupil před Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty na zasedání meziparlamentního výboru. Eurojust je povinen přispívat k vypracování výroční zprávy o ochraně finančních zájmů Unie podle čl. 325 odst. 5 SFEU, a to s využitím ukazatelů pro podávání zpráv stanovených Komisí. Kapitola VIII rovněž stanoví, že Komise a členské státy mohou požádat Eurojust o stanovisko k navrhovaným legislativním aktům spadajícím do působnosti článku 76 SFEU. Je nutné provádět každých pět let nezávislé hodnocení činnosti Eurojustu a každých deset let posuzovat, zda je nadále opodstatněné zachování této agentury.

Kapitola IX – Všeobecná a závěrečná ustanovení

Tato kapitola stanoví obecný rámec pro činnost Eurojustu a přechodná opatření související se vstupem nařízení v platnost. Stanoví, že na dokumenty v držení Eurojustu se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, ukládá Eurojustu povinnost přijmout bezpečnostní pravidla pro ochranu utajovaných a citlivých neutajovaných informací na základě rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 a 2015/444, a potvrzuje, že se použije nařízení Rady č. 1 o pravidlech pro používání jazyků. Zavádí proces hodnocení prováděný každých pět let, stanoví režim odpovědnosti upravující smluvní i mimosmluvní odpovědnost Eurojustu a upravuje uzavření dohody o sídle s Nizozemskem. Kapitola IX ruší nařízení (EU) 2018/1727 a zároveň zajišťuje plnou kontinuitu Eurojustu jako právního subjektu, jeho zaměstnanců a jmenovaných úředníků, probíhajících operativních činností a případů, systému řízení případů a údajů v jeho rámci zpracovávaných, jakož i stávajících mezinárodních dohod a pracovních ujednání. Stanoví, že odkazy na nařízení (EU) 2018/1727 v platných právních aktech se považují za odkazy na toto nařízení a že nařízení vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2026/0164 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o zrušení nařízení (EU) 2018/1727

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 85 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po předložení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) byla zřízena rozhodnutím Rady 2002/187/SVV 13 jako instituce Unie s právní subjektivitou, aby podporovala a zdokonalovala koordinaci a spolupráci příslušných justičních orgánů členských států v souvislosti se závažnou trestnou činností a organizovanou trestnou činností s přeshraničním rozměrem. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bylo dne 14. listopadu 2018 přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 14 , kterým bylo rozhodnutí Rady 2002/187/SVV zrušeno a nahrazeno. Právní rámec Eurojustu byl od té doby změněn nařízením (EU) 2022/838 15 , nařízením (EU) 2023/2131 16 a nařízením (EU) 2025/2082 17 .

(2)Článek 85 SFEU stanoví, že posláním Eurojustu je podporovat a posilovat koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která se týká dvou nebo více členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, a to na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států a Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) 18 . Článek 85 SFEU dále stanoví, že Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty musí být zapojeny do hodnocení činnosti Eurojustu.

(3)Cílem tohoto nařízení je zajistit, aby Eurojust i nadále plnil svůj účel s ohledem na měnící se situaci v oblasti trestné činnosti a na architekturu vnitřní bezpečnosti Unie. Posiluje tudíž operativní mandát Eurojustu, zvyšuje pružnost jeho struktury řízení a přizpůsobuje jeho právní rámec tak, aby odrážel vývoj v povaze a rozsahu závažné přeshraniční trestné činnosti, technologický pokrok ovlivňující jak trestnou činnost, tak justiční spolupráci, a širší vývoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva Unie.

(4)Vzhledem k tomu, že změny nezbytné k dosažení těchto cílů jsou početné a zásadní, mělo by být nařízení (EU) 2018/1727 v zájmu jasnosti a právní jistoty zrušeno a v plném rozsahu nahrazeno tímto nařízením, pokud jde o členské státy, pro které je závazné. Eurojust zřízený tímto nařízením je právním nástupcem Eurojustu zřízeného nařízením (EU) 2018/1727. Měla by být zajištěna kontinuita dohod, pracovních ujednání a dalších nástrojů upravujících spolupráci Eurojustu se třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi a institucemi Unie, a to v souladu s jejich podmínkami.

(5)Eurojust by měl podporovat a posilovat koordinaci a spolupráci vnitrostátních orgánů pověřených vyšetřováním a stíháním v případech, kdy se závažná trestná činnost týká dvou nebo více členských států nebo vyžaduje stíhání na společném základě, včetně případů, kdy má dopad na úrovni Unie. Pojem „dopad na úrovni Unie“ by měl být vykládán s ohledem na stále více nadnárodní povahu závažné trestné činnosti a na operativní skutečnosti, kterým čelí vnitrostátní justiční orgány. Trestná činnost plánovaná, organizovaná nebo řízená z území mimo Unii může mít v rámci Unie závažné bezpečnostní a justiční důsledky, zejména pokud mají tyto trestné činy hybridní charakter. To se projevuje zejména v případech týkajících se terorismu plánovaného nebo financovaného ze zahraničí, avšak spáchaného na území Unie, obchodování s lidmi a převaděčství migrantů po trasách vedoucích ze zemí mimo Unii, obchodu s drogami ze strany organizací se sídlem ve třetích zemích, které zásobují spotřebitelské trhy v Unii, a kybernetických útoků vedených ze zemí mimo Unii proti kritické infrastruktuře nebo orgánům veřejné správy členských států. Činnosti trestněprávní povahy, jako je praní peněz či organizovaná trestná činnost, mohou být rovněž spojeny se zahraniční manipulací s informacemi a vměšováním a dezinformačními kampaněmi, což představuje další riziko pro bezpečnost v Unii. Pokud má takové trestné jednání souvislost s bezpečností, občany nebo základními zájmy Unie, může být Eurojust nápomocen při příslušném vyšetřování a stíhání, za předpokladu, že dané trestné činy spadají do působnosti přílohy I tohoto nařízení a že je taková pomoc poskytována v souladu s platnými mezinárodními dohodami a pravidly Unie v oblasti ochrany osobních údajů.

(6)Vzhledem k měnící se situaci v oblasti závažné a přeshraniční trestné činnosti je nutné aktualizovat pravomoci Eurojustu, aby byl právní rámec i nadále přiměřený svému účelu a byl schopen reagovat na nové skutečnosti v oblasti trestné činnosti. Unie čelí měnícím se a stále sofistikovanějším hrozbám vyplývajícím z trestné činnosti, včetně trestných činů závislých na kybernetické činnosti a trestné činnosti prováděné kybernetickými prostředky, jakož i zneužívání digitální infrastruktury teroristy, které ohrožují demokratické instituce, veřejnou bezpečnost, kritickou infrastrukturu a společenskou odolnost. I jiné formy závažné trestné činnosti, jako je například genderově podmíněné násilí, zejména pokud je usnadňováno digitálními technologiemi nebo má přeshraniční prvky, mají rovněž hluboký a trvalý dopad na oběti, rovnost a základní práva. Účinné vyšetřování a stíhání těchto trestných činů vyžaduje koordinovaný přístup Unie, posílenou přeshraniční justiční spolupráci a posílení společných schopností v oblasti bezpečnosti a informační integrity, a to při plném dodržování základních práv a zásad právního státu. Seznam forem závažné trestné činnosti, pro které je Eurojust příslušný, by proto měl být aktualizován tak, aby zohledňoval tyto měnící se hrozby trestné činnosti, včetně porušování omezujících opatření Unie a genderově podmíněného násilí, a měl by být pravidelně přezkoumáván, aby bylo zajištěno, že mandát Eurojustu zůstane relevantní a účinný.

(7)Úkoly Eurojustu by měly být rozšířeny a upřesněny tak, aby odrážely jeho úlohu jako strategického, analytického a proaktivního střediska přeshraniční justiční spolupráce, které podporuje příslušné vnitrostátní orgány prostřednictvím operativní a analytické pomoci. Mělo by se rovněž posílit jeho zapojení do tvorby politik Unie a do příslušných strategických cyklů, což by Eurojustu umožnilo přispět svými odbornými znalostmi vycházejícími z případové práce k vymezení priorit Unie v oblasti boje proti závažné trestné činnosti. Zvláštní důraz by měl být kladen na úlohu Eurojustu při usnadňování a podpoře vydávání a provádění nástrojů justiční spolupráce a vzájemného uznávání, při řešení kompetenčních sporů mezi příslušnými vnitrostátními orgány, při podpoře přeshraničního vymáhání majetku, při shromažďování, uchovávání a ukládání důkazů o nejzávažnějších mezinárodních zločinech a při poskytování pomoci obětem závažných trestných činů v rámci přeshraničních trestních řízení.

(8)Eurojust by měl rovněž rozvíjet a udržovat specializované znalosti a odborné zkušenosti v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, a to mimo jiné zřízením odborných center Eurojustu pro trestní věci. Tato centra by měla úzce spolupracovat s veškerými podobnými specializovanými strukturami zřízenými na úrovni Unie, včetně unijních specializovaných center a Střediska EU pro ochranu dětí před pohlavním zneužíváním, v rámci jejich příslušných pravomocí a při zajištění vzájemné doplňkovosti, aby se maximalizovala operativní hodnota jejich společné odbornosti ve prospěch příslušných vnitrostátních orgánů členských států.

(9)Je nezbytné, aby Eurojust převzal významnější úlohu při podpoře obětí závažné trestné činnosti v přeshraničních případech, v souladu se strategií Unie v této oblasti a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU, kterou se stanoví minimální normy pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu 19 . To je obzvlášť významné v případech zahrnujících velký počet obětí nebo oběti rozsáhlých podvodů, zejména spáchaných online, s vazbami na různé členské státy, a v případech, které mohou spadat pod více jurisdikcí, jakož i v případech zahrnujících genderově podmíněné násilí s přeshraničním rozměrem. Eurojust by měl členským státům aktivně pomáhat při prosazování práv obětí v přeshraničních trestních řízeních, mimo jiné tím, že bude usnadňovat identifikaci obětí, poskytovat příslušným vnitrostátním orgánům poradenství ohledně procesních práv obětí podle vnitrostátního práva a práva Unie a pomáhat při zajišťování přístupu k odškodnění a navrácení majetku, včetně majetku, na který se vztahují opatření k zajištění a ke konfiskaci.

(10)Působnost Eurojustu ve vztahu k formám závažné trestné činnosti uvedeným v příloze I by měla být jasně vymezena tak, aby zahrnovala nejen přímo uvedené trestné činy, ale také trestné činy, jejichž účelem je obstarání prostředků pro spáchání uvedených forem závažné trestné činnosti nebo jejichž účelem je usnadnění či spáchání těchto forem nebo dosažení beztrestnosti pro jejich pachatele. Kromě výslovně uvedených forem trestných činů by měl mít Eurojust možnost poskytovat pomoc i v jiných případech, a to v mezích svého mandátu stanoveného v tomto nařízení a na žádost příslušného vnitrostátního orgánu, pokud k tomu existuje konkrétní operativní potřeba.

(11)Vzhledem k tomu, že Úřad evropského veřejného žalobce byl zřízen na základě posílené spolupráce, je nařízení Rady (EU) 2017/1939 20 závazné v celém rozsahu a přímo použitelné pouze v členských státech, které se jí účastní. V případech, které nespadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, je pro formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze I tohoto nařízení nadále plně příslušný Eurojust. S ohledem na příslušné mandáty by Eurojust měl mít možnost zasahovat v případech týkajících se trestných činů spadajících do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud se tyto případy týkají jak zúčastněných, tak nezúčastněných členských států, nebo pokud se Úřad evropského veřejného žalobce rozhodne, že nebude v dané věci jednat, na žádost nezúčastněných členských států nebo Úřadu evropského veřejného žalobce. Eurojust by si měl v každém případě zachovat pravomoc poskytovat podporu v případech týkajících se trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, pokud Úřad evropského veřejného žalobce není příslušný nebo svou pravomoc nevykonává. Úřad evropského veřejného žalobce a Eurojust by měly v rámci svých příslušných mandátů rozvíjet úzkou operativní spolupráci, jejíž další podmínky jsou upraveny v pracovním ujednání mezi těmito institucemi.

(12)V souladu s článkem 85 SFEU může mezi úkoly Eurojustu patřit i zahajování trestních vyšetřování. Úloha Eurojustu by se neměla omezovat pouze na reagování na žádosti členských států o pomoc a operativní podporu, ale měla by se rozšířit i na proaktivní prosazování koordinované a strategické justiční reakce na závažnou trestnou činnost na úrovni Unie. Vzhledem ke svému postavení na průsečíku vnitrostátních vyšetřování a spolupráce na úrovni Unie by Eurojust měl mít možnost využívat své analytické kapacity a odborné znalosti k usnadnění opatření přijímaných z jeho vlastního podnětu, ve spolupráci s členskými státy a na základě informací poskytnutých členskými státy, Europolem, Evropským úřadem pro boj proti podvodům (dále jen „úřad OLAF“), zřízeným rozhodnutím Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom 21 , Úřadem evropského veřejného žalobce a dalšími institucemi a subjekty Unie. Měl by tak například zapojovat členské státy, které nebyly do daného případu zpočátku zahrnuty, jakož i vyzývat členské státy k zahájení vyšetřování nebo provedení určitých vyšetřovacích úkonů, zejména v případech, kdy Eurojust na základě své analýzy zjistí vazby mezi jednotlivými případy nebo jiné situace vyžadující justiční koordinaci. Za tímto účelem by měli být národní členové oprávněni zahajovat případy z vlastního podnětu v systému řízení případů Eurojustu, čímž by se posílila schopnost Eurojustu proaktivně řídit koordinaci, přičemž by byla zachována přednost příslušných vnitrostátních orgánů při vedení vyšetřování a stíhání.

(13)Pro účinné a jednotné uplatňování tohoto nařízení je nezbytné sjednocení postavení, profilu a pravomocí národních členů ve všech členských státech. Členské státy by proto měly být povinny jmenovat národní členy, kteří jsou aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů a kteří splňují kvalifikační předpoklady pro jmenování do vysokých funkcí v rámci státního zastupitelství nebo soudnictví a zároveň disponují příslušnými praktickými zkušenostmi s vnitrostátními právními systémy a s mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech. Národním členům by měly být v souladu s právem jejich členského státu svěřeny alespoň ty pravomoci, které jsou nezbytné k plnému výkonu jejich kompetencí a k účinnému plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, aby rozdíly ve vnitrostátních úpravách nebránily činnosti Eurojustu, zejména v naléhavých případech. Tyto pravomoci by měly zahrnovat přinejmenším: přímý kontakt a výměnu operativních informací a důkazů s příslušnými vnitrostátními orgány a orgány třetích zemí, jakož i s příslušnými institucemi a jinými subjekty Unie; zahájení, registraci a řízení případů v systému řízení případů; organizování koordinačních schůzek a koordinačních center; účast na zřizování a činnosti společných vyšetřovacích týmů a případně jejich iniciování či podporu, a to mimo jiné podpisem dohody o zřízení společných vyšetřovacích týmů; účast na společných operačních platformách, v odborných centrech Eurojustu pro trestní věci a na platformách pro justiční koordinaci; žádosti příslušným vnitrostátním orgánům, aby zahájily vyšetřování nebo stíhání, případně aby přijaly jakékoli jiné opatření odůvodněné pro vyšetřování nebo stíhání.

(14)Aby bylo zajištěno včasné jednání v přeshraničních případech, měli by být národní členové rovněž oprávněni se souhlasem příslušného vnitrostátního orgánu a v souladu s vnitrostátním právem vydávat nebo vykonávat žádosti o justiční spolupráci nebo vzájemné uznávání, včetně vyšetřovacích úkonů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU 22 , příkazů k zajištění a ke konfiskaci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 23 a evropských vydávacích příkazů nebo evropských uchovávacích příkazů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 24 . Je-li to vyžadováno vnitrostátním právem a v souladu s postavením národního člena jako aktivního člena státního zastupitelství nebo jiného justičního orgánu, mělo by se toto oprávnění vztahovat také na vydávání souvisejících vnitrostátních opatření nezbytných k tomu, aby tyto právní akty nabyly právní účinnosti v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem. Dále by měli mít možnost požádat své úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti o poskytnutí informací o nástrojích, výnosech nebo majetku, které jsou nebo by se mohly stát předmětem příkazu k zajištění nebo ke konfiskaci, a o neprodlené přijetí opatření do doby, než bude vydán příkaz k zajištění, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 25 . V naléhavých případech, kdy není možné včas identifikovat nebo kontaktovat příslušný vnitrostátní orgán, by národní členové měli být oprávněni přijmout tato opatření v rámci vlastních pravomocí v souladu s vnitrostátním právem a bez zbytečného odkladu o tom informovat příslušný vnitrostátní orgán. Opatření přijatá národními členy za těchto okolností podléhají i nadále přezkumu příslušných vnitrostátních orgánů a soudů v souladu s platným vnitrostátním procesním právem. Členské státy mohou národním členům udělit další pravomoci nad rámec těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení, a jsou povinny o tom informovat Komisi a kolegium. Aby bylo zajištěno, že národní členové, jejich zástupci a případně i jejich asistenti mohou účinně vykonávat pravomoci, které jim byly svěřeny podle tohoto nařízení, a působit jako plně zmocněný orgán pro justiční spolupráci v rámci struktury justiční spolupráce v Unii, měly by je členské státy jmenovat jako příslušný orgán pro účely platných právních aktů Unie o justiční spolupráci v trestních věcech, zejména těch, na které odkazuje toto nařízení. Při jednání z vlastního podnětu by měl mít Eurojust možnost jednat prostřednictvím svých národních členů, kteří mohou s uvedením důvodů požádat příslušné orgány svých členských států, aby zahájily vyšetřování nebo stíhání v souvislosti s konkrétními činy, případně přijaly jakékoli jiné opatření odůvodněné pro účely vyšetřování nebo stíhání. Pro ilustraci by se to mohlo týkat žádostí o vydání příslušného nástroje justiční spolupráce, o provedení finančního šetření, o přijetí předběžných opatření v rámci přípravného řízení, o výslech svědků nebo znalců či o přijetí opatření zaměřených na ochranu obětí a svědků.

(15)Je nutné vybavit Eurojust strukturou řízení, která mu umožní plnit jeho úkoly účinněji a efektivněji, a to v souladu se zásadami platnými pro agentury Unie, zejména se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise z roku 2012 o decentralizovaných agenturách. Zároveň by takový přístup měl náležitě zohlednit specifickou povahu Eurojustu jako agentury pro justiční spolupráci. V souladu s tím by měla být zajištěna nezávislost národních členů a kolegia při výkonu jejich operativních pravomocí. Eurojust by měl sestávat z řídicí struktury, kterou tvoří správní rada, výkonná rada a správní ředitel, a z operativní struktury, kterou tvoří národní členové a kolegium, přičemž příslušné funkce těchto orgánů jsou v tomto nařízení jasně vymezeny.

(16)Aby mohl Eurojust plnit své poslání a plně využít svůj potenciál v boji proti závažné přeshraniční trestné činnosti, je třeba posílit jeho operativní rozměr snížením administrativní zátěže národních členů, což jim umožní soustředit se případovou práci. Kolegium by mělo být příslušné pro operativní otázky v souladu s jedinečnou povahou této agentury při projednávání soudních případů a při spolupráci s vnitrostátními orgány na základě vzájemné důvěry, zatímco správní a rozpočtové povinnosti by měly převzít správní rada a výkonná rada. Ve stejném duchu zjednodušení a omezení zapojení kolegia do jiných než hlavních úkolů by příprava a koordinace strategických zpráv, pokynů a dalších analytických výstupů relevantních pro odborníky v praxi měla být ve větší míře svěřována zaměstnancům Eurojustu, a to i v rámci odborných center Eurojustu pro trestní věci.

(17)Za účelem zlepšení kvality a efektivity rozhodovacích procesů by měla být jako nezávislý dozorčí orgán zřízena správní rada, která by měla být pověřena přijímáním rozhodnutí na nejvyšší úrovni týkajících se rozpočtu, strategických priorit a otázek řízení, včetně jednotného programového dokumentu, ročního rozpočtu, pravidel pro zaměstnance a bezpečnostních pravidel. Členské státy se budou plně podílet na řízení agentury prostřednictvím svého zastoupení ve správní radě. V zájmu zachování oddělení administrativních a operativních záležitostí by členským státům mělo být znemožněno jmenovat národní členy jako své zástupce ve správní radě, aby byla operativní práce na případech a administrativní dohled svěřeny osobám s příslušnou odbornou způsobilostí. Všechny strany zastoupené ve správní radě by se měly snažit omezit fluktuaci svých zástupců, aby byla zajištěna kontinuita práce, a měly by usilovat o vyvážené zastoupení žen a mužů.

(18)Měla by být zřízena výkonná rada, jejímž úkolem bude provádět přípravné práce a vypracovávat podklady a pomáhat správní radě v její činnosti a při přípravě jejích schůzí. Kromě toho by výkonná rada měla v případech stanovených v tomto nařízení samostatně přijímat rozhodnutí ve věcech týkajících se každodenní správy Eurojustu.

(19)Při plném respektování oddělení administrativních a operativních povinností by měly být názory kolegia zohledněny v případech, kdy správní rozhodnutí mohou mít významný dopad na operativní činnost Eurojustu, zejména pokud jde o vymezení prioritních oblastí trestné činnosti. Z tohoto důvodu by správní rada a výkonná rada měly svá rozhodnutí v záležitostech uvedených v tomto nařízení a v rámci svých příslušných pravomocí před jejich přijetím předem konzultovat s kolegiem. Aby bylo zajištěno řádné zastoupení názorů kolegia, měl by se předseda Eurojustu účastnit schůzí správní rady a výkonné rady jako zástupce kolegia. V případech, kdy zprávy, stanoviska, politické dokumenty a pokyny, které může přijmout výkonná rada, mohou mít přímý operativní význam, zejména pokud se mohou týkat probíhajících vyšetřování nebo stíhání či jiných neveřejných strategických informací, je třeba je předem konzultovat s kolegiem.

(20)Správním ředitelem by měl být vedoucí pracovník Eurojustu a měl by se zodpovídat správní radě. Správní ředitel by měl být odpovědný za plnění úkolů svěřených Eurojustu tímto nařízením, včetně zajištění každodenní správy agentury, provádění rozhodnutí přijatých správní radou a výkonnou radou a přípravy a plnění rozpočtu a jednotného programového dokumentu. Správní ředitel by měl být jmenován na základě svých zásluh, doložených správních a řídicích schopností a relevantních odborných znalostí a zkušeností. Správní ředitel zastupuje Eurojust v právních otázkách.

(21)Kolegium by mělo z řad národních členů volit předsedu a místopředsedu Eurojustu na čtyřleté funkční období, které lze jednou prodloužit. Je-li národní člen zvolen předsedou, měl by mít dotčený členský stát možnost na dobu trvání předsednického mandátu vyslat úředníka s potřebnou kvalifikací a zkušenostmi, aby posílil národní zastoupení a zajistil jeho další účinné fungování, a rovněž požádat o náhradu z rozpočtu Eurojustu. Tato osoba může mít postavení zástupce nebo asistenta národního člena, který byl zvolen předsedou, nebo může zastávat spíše administrativní či technickou funkci, přičemž každý členský stát by měl mít možnost stanovit si v tomto ohledu vlastní požadavky. Vzhledem k tomu, že mechanismus náhrad má dopad na rozpočet, měly by být prováděcí pravomoci k jeho stanovení svěřeny Radě. Zatímco správní ředitel je právním zástupcem Eurojustu, předseda kolegia zastupuje Eurojust na politických fórech, zejména při představování činností, operativních priorit a strategických úvah Eurojustu orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, třetím zemím a mezinárodním organizacím.

(22)Aby bylo zajištěno, že Eurojust bude schopen bezodkladně plnit své úkoly v naléhavých situacích, mělo by být každé národní zastoupení neustále k dispozici pro přijímání a vyřizování naléhavých žádostí. Za tímto účelem by měla být přijata opatření, která zajistí, aby byl alespoň jeden člen každého národního zastoupení kdykoli k zastižení, a aby tak byly naléhavé žádosti týkající se daného členského státu vyřizovány bez prodlení.

(23)Každý členský stát by měl zavést národní koordinační systém Eurojustu, který bude podporovat činnost jeho národního člena a zajišťovat koordinaci mezi národním zastoupením a příslušnými vnitrostátními orgány daného členského státu. Tyto systémy by měly zahrnovat kontaktní místa sítí, s nimiž Eurojust udržuje vztahy, jako je například síť národních odborníků pro společné vyšetřovací týmy, evropská síť týkající se osob odpovědných za genocidium, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny zřízená rozhodnutím Rady 2002/494/SVV 26 , evropská síť kontaktních míst pro boj proti korupci zřízená rozhodnutím Rady 2008/852/SVV 27 , Evropská justiční síť pro boj proti kyberkriminalitě, Evropská justiční síť pro organizovanou trestnou činnost a kontaktní místa určená podle rozhodnutí Rady 2007/845/SVV 28 , jakož i národní zpravodajové pro Eurojust, pro otázky terorismu, pro otázky týkající se působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce a pro Evropskou justiční síť zřízenou rozhodnutím Rady 2008/976/SVV 29 . Členské státy mohou rozhodnout, že jeden nebo více uvedených úkolů má plnit tentýž národní zpravodaj.

(24)Pro podporu a posilování koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním je zásadně důležité, aby Eurojust dostával od vnitrostátních orgánů informace nezbytné k plnění svých úkolů. Příslušné vnitrostátní orgány by měly bez zbytečného odkladu informovat své národní členy o zřízení společných vyšetřovacích týmů a o jejich výsledcích. Měly by národní členy rovněž bez zbytečného odkladu informovat o případech spadajících do působnosti Eurojustu, které se přímo týkají alespoň dvou členských států a u kterých byly žádosti nebo rozhodnutí o justiční spolupráci předány alespoň do dvou členských států. Za určitých okolností by tyto orgány měly informovat národní členy i o kompetenčních sporech, sledovaných zásilkách a opakovaných obtížích při výkonu žádostí o justiční spolupráci. Pokud jde o teroristické trestné činy, měly by příslušné vnitrostátní orgány informovat své národní členy o všech relevantních trestních vyšetřováních, jakmile jsou tato vyšetřování postoupena soudním orgánům, a to bez ohledu na to, zda existuje známá vazba na jiný členský stát nebo třetí zemi, a za podmínek stanovených v tomto nařízení.

(25)Jednou z hlavních výzev v boji proti závažné přeshraniční trestné činnosti je včasné odhalení souvislostí a překrývání mezi probíhajícími vyšetřováními a stíháními zločineckých sítí, zejména nadnárodních organizovaných zločineckých sítí zapojených do obchodu s drogami, a vyšetřováními a stíháními týkajícími se finančních či jiných forem závažných podvodů. V této souvislosti slouží křížová kontrola příslušných informací také k posílení efektivity justiční správy tím, že zabraňuje zdvojování souběžných řízení před různými vnitrostátními soudy, čímž se snižuje riziko porušení zásady ne bis in idem. Eurojust by měl systematicky provádět křížovou kontrolu informací obsažených v příslušných databázích s cílem zjistit vazby mezi přeshraničními vyšetřováními a zajistit účinnou koordinaci a podporu příslušným vnitrostátním orgánům. Dostupnost analyzovaných datových souborů a křížově ověřených informací je nezbytná pro účinnou přípravu případů a pomáhá příslušným vnitrostátním orgánům při vypracovávání strategických přístupů k trestnímu stíhání.

(26)Zřizování a podpora společných vyšetřovacích týmů představuje základní kámen operativní činnosti Eurojustu. Eurojust by měl poskytovat společným vyšetřovacím týmům operativní, technickou, analytickou, právní a finanční podporu, a to mimo jiné prostřednictvím poradenství ohledně vhodnosti zřízení společného vyšetřovacího týmu a právních požadavků s tím spojených, pomoci při vypracovávání návrhů a sjednávání dohod o zřízení společných vyšetřovacích týmů, poradenství ohledně strategií trestního stíhání a provádění operativních opatření, jakož i ohledně možnosti zapojení Europolu. Finanční podpora by měla být poskytována v souladu s platnými finančními pravidly a může zahrnovat zjednodušené formy financování, jako jsou jednorázové částky, jednotkové náklady a paušální financování. Eurojust by měl rovněž podporovat síť národních odborníků pro společné vyšetřovací týmy prostřednictvím svých zaměstnanců, zejména organizováním jejich schůzí a vzdělávacích aktivit, shromažďováním a analýzou hodnocení jednotlivých společných vyšetřovacích týmů a správou finanční podpory, kterou Eurojust těmto týmům poskytuje. Je-li to vhodné z hlediska účinného vedení přeshraničních vyšetřování, měl by Eurojust rovněž usnadňovat a podporovat účast třetích zemí, včetně kandidátských zemí EU a potenciálních kandidátů, ve společných vyšetřovacích týmech.

(27)Za účelem podpory zvláště složitých přeshraničních vyšetřování nebo stíhání, případně za účelem posílení justiční spolupráce při řešení konkrétních forem závažné trestné činnosti, by Eurojust měl mít možnost zřizovat platformy pro justiční koordinaci na žádost dvou nebo více členských států nebo z vlastního podnětu se souhlasem dotčených členských států. Tyto polostálé mechanismy strukturované spolupráce by měly sdružovat zástupce příslušných vnitrostátních orgánů, včetně členů národních zastoupení, a měly by být podporovány oprávněnými zaměstnanci Eurojustu. Měly by usnadňovat synchronizaci vyšetřování a stíhání napříč různými jurisdikcemi, přispívat k předcházení případným kompetenčním sporům, umožňovat včasné sdílení informací a důkazů relevantních pro soudní orgány, podporovat vypracování a provádění společných strategií pro stíhání a poskytovat specializovanou pomoc příslušným vnitrostátním orgánům. S informacemi zpracovávanými v rámci platformy pro justiční koordinaci by se mělo nakládat v souladu s tímto nařízením a tyto informace by měly být uloženy v systému řízení případů. Zřizování platforem pro justiční koordinaci navazuje na úspěšné operativní zkušenosti Mezinárodního střediska pro stíhání zločinu agrese vůči Ukrajině (ICPA), zřízené při Eurojustu, které prokázalo hodnotu strukturovaného a trvalého mechanismu justiční spolupráce zahrnujícího více jurisdikcí při řešení nejzávažnějších zločinů.

(28)Schopnost Eurojustu shromažďovat, uchovávat, analyzovat a ukládat informace, které mohou být použity jako důkazy v trestním řízení, má zásadní význam zejména v oblasti genocidy, zločinů proti lidskosti, válečných zločinů, zločinu agrese a souvisejících trestných činů. Databáze důkazů o nejzávažnějších mezinárodních zločinech, kterou zřídil a provozuje Eurojust, prokázala jedinečnou hodnotu centralizovaného a bezpečného mechanismu pro uchovávání a křížovou kontrolu důkazů o nejzávažnějších mezinárodních zločinech získaných z různých jurisdikcí, čímž vnitrostátní orgány pověřené stíháním a usnadňuje práci mezinárodních trestních soudů a tribunálů. Pro účely výkladu tohoto nařízení, a aniž by tím byl dotčen další vývoj mezinárodního práva, je třeba pojem „nejzávažnější mezinárodní zločiny“ chápat tak, že zahrnuje zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese, jak jsou definovány v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu.

(29)Toto nařízení posiluje mandát Eurojustu v oblasti uchovávání, analýzy a ukládání důkazů a vytváří právní rámec pro další rozvoj Databáze důkazů o nejzávažnějších mezinárodních zločinech. V případě potřeby by se tato pravomoc měla rozšířit i na jiné formy závažné trestné činnosti spadající do působnosti Eurojustu, zejména na organizovanou trestnou činnost, s cílem podpořit konkrétní vyšetřování a stíhání, pro která byl zřízen společný vyšetřovací tým nebo platforma pro justiční koordinaci. Zejména v tomto ohledu by Eurojust a Europol měly v rámci svých příslušných mandátů úzce spolupracovat, a zabránit tak zdvojování úsilí při zpracování a analýze informací v boji proti organizované trestné činnosti.

(30)Prevence a řešení kompetenčních sporů mezi členskými státy představuje klíčovou pravomoc Eurojustu, která doplňuje rámec stanovený rámcovým rozhodnutím Rady 2009/948/SVV 30 . Toto rámcové rozhodnutí stanovilo povinnost příslušných orgánů členských států zahájit přímé konzultace v případech, kdy existují oprávněné důvody se domnívat, že v různých členských státech probíhají souběžná řízení, a stanoví zapojení Eurojustu v případě, že tyto konzultace nevedou k dosažení shody. V návaznosti na tento rámec by měl Eurojust hrát klíčovou roli při poskytování pomoci příslušným vnitrostátním orgánům při identifikaci, prevenci a řešení kompetenčních sporů, a to mimo jiné prostřednictvím identifikace souběžných nebo souvisejících řízení, poskytování právního poradenství ohledně uplatňování zásady ne bis in idem zakotvené v článku 50 Listiny základních práv Evropské unie, vydáváním nezávazných odůvodněných stanovisek nebo doporučení k řešení těchto sporů a usnadňováním převodu řízení do jurisdikce, která je pro stíhání nejvhodnější. Tato pravomoc je nezbytná k tomu, aby se zabránilo beztrestnosti, předešlo zdvojování řízení a zajistilo efektivní využívání justičních zdrojů ve všech členských státech.

(31)Vysledování, zajištění, konfiskace a vymáhání majetku z trestné činnosti představují prioritní oblast operativní podpory poskytované Eurojustem. Eurojust by měl členským státům poskytovat pomoc v případech přeshraničního vymáhání majetku, a to i v souvislosti s konfiskací po odsouzení i konfiskací, která není založena na odsuzujícím rozsudku, a měl by úzce spolupracovat s úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti určenými v souladu s rozhodnutím Rady 2007/845/SVV a s dalšími příslušnými orgány s cílem maximalizovat účinnost finančních šetření a řízení o vymáhání majetku, a to i prostřednictvím nástrojů stanovených ve směrnici (EU) 2024/1260.

(32)Eurojust by měl v součinnosti s Europolem a v rámci jejich příslušných mandátů podporovat příslušné orgány členských států v souvislosti s digitálními vyšetřováními a přístupem k elektronickým důkazům. Vzhledem k neustále rostoucímu významu elektronických důkazů v přeshraničních trestních vyšetřováních je třeba, aby Eurojust fungoval jako specializované operativní a znalostní centrum pro justiční orgány, které se orientují ve složitém právním prostředí upravujícím přeshraniční přístup k údajům, a to i pokud jde o přímé žádosti adresované poskytovatelům služeb podle nařízení (EU) 2023/1543 31 . V této souvislosti by Eurojust a Europol měly navázat na svou dosavadní spolupráci v oblasti elektronických důkazů a dále ji rozvíjet, mimo jiné prostřednictvím projektu SIRIUS, který odborníkům z oblasti soudnictví a prosazování práva poskytuje znalosti, nástroje a školení týkající se přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům.

(33)Komunikace mezi příslušnými vnitrostátními orgány a Eurojustem by měla probíhat prostřednictvím zabezpečeného decentralizovaného informačního systému založeného na přístupových bodech systému e-CODEX, který umožňuje spolehlivou a bezpečnou přeshraniční výměnu informací. Komise by měla odpovídat za vytvoření, údržbu a vývoj referenčního prováděcího softwaru, který členské státy a Eurojust mohou bezplatně použít jako svůj koncový systém. Eurojust by měl zavést systém řízení případů pro zpracování operativních osobních údajů, který by umožňoval vedení a koordinaci vyšetřování a stíhání, bezpečnou výměnu informací, křížovou kontrolu údajů za účelem zjištění vazeb mezi jednotlivými případy a uchovávání a analýzu důkazů. Přístup do systému řízení případů by měl být přísně omezen na oprávněné osoby v mezích stanovených tímto nařízením. Decentralizovaný informační systém zřízený podle tohoto nařízení představuje tutéž technickou infrastrukturu, jaká je uvedena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 32 , nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3011 33 , která se opírají o stejnou síť přístupových bodů e-CODEX a referenční prováděcí software. Toto nařízení by nemělo mít vliv na využívání uvedeného společného decentralizovaného informačního systému pro komunikaci, usnadňování a výměnu informací v souvislosti s nástroji justiční spolupráce podle uvedených nařízení, čímž se zajistí soudržnost a interoperabilita v rámci celé struktury digitální justiční spolupráce v Unii a zabrání se zdvojování technické infrastruktury v rámci různých právních nástrojů.

(34)Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 34 stanoví harmonizovaná pravidla pro ochranu a volný pohyb osobních údajů zpracovávaných za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Aby se podpořila stejná úroveň ochrany fyzických osob prostřednictvím právně vymahatelných práv v celé Unii a aby se zamezilo rozdílům bránícím výměně osobních údajů mezi Eurojustem a příslušnými orgány členských států, měla by být pravidla pro ochranu a volný pohyb operativních osobních údajů zpracovávaných Eurojustem v souladu se směrnicí (EU) 2016/680. Toto nařízení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 35 by se měly vztahovat na zpracování osobních údajů Eurojustem, přičemž zvláštní pravidla pro ochranu údajů stanovená v tomto nařízení mají jako lex specialis přednost před obecnými pravidly nařízení (EU) 2018/1725. Uvedená zvláštní pravidla jsou v souladu se zásadami, na nichž je založeno nařízení (EU) 2018/1725, jakož i s ustanoveními tohoto nařízení týkajícími se nezávislého dozoru, nápravy, odpovědnosti a sankcí.

(35)Veškerá zpracování osobních údajů Eurojustem v rámci jeho pravomoci a pro plnění jeho úkolů se považují za zpracování operativních osobních údajů. Zpracování operativních osobních údajů ze strany Eurojustu by mělo být striktně omezeno na kategorie údajů uvedené v příloze II a mělo by podléhat přísným lhůtám pro uchovávání, které by byly vázány na ukončení řízení, zproštění viny a pravomocná soudní rozhodnutí, a to s automatizovanými kontrolními mechanismy zajišťujícími dodržování těchto lhůt. S cílem podpořit rozšířené analytické a strategické pravomoci Eurojustu stanoví toto nařízení možnost uchovávat operativní osobní údaje po delší dobu, je-li to zcela nezbytně nutné pro analytické a strategické účely, a to za jasných podmínek, při dodržení přísných záruk ochrany údajů a v jasně vymezeném rámci s právní jistotou, který je v souladu s platnými pravidly Unie v oblasti ochrany osobních údajů. Vzhledem k tomu, že Eurojust zpracovává také administrativní osobní údaje, které nesouvisejí s trestním vyšetřováním, měla by se na zpracování takových údajů vztahovat obecná pravidla nařízení (EU) 2018/1725. Ustanoveními tohoto nařízení o ochraně údajů nejsou dotčena použitelná pravidla pro přípustnost osobních údajů jako důkazu v přípravném trestním řízení nebo v trestním řízení před soudem. Údaje zpracovávané Eurojustem by měly být uchovávány v evropské cloudové infrastruktuře, aby se postupně zajistily suverénní digitální infrastruktury a cloudové kapacity.

(36)Ochrana práv a svobod subjektů údajů vyžaduje jasné rozdělení povinností v oblasti ochrany údajů podle tohoto nařízení. Členské státy by měly odpovídat za přesnost údajů, které předaly Eurojustu a které nebyly při zpracování Eurojustem změněny, za jejich aktualizaci a zákonnost jejich předávání Eurojustu. Eurojust by měl odpovídat za přesnost údajů dodávaných jinými poskytovateli údajů nebo údajů, které vyplývají z vlastních analýz nebo činností sběru údajů. Eurojust by měl zajistit, aby osobní údaje byly zpracovávány spravedlivě a v souladu s právními předpisy, aby byly shromažďovány a zpracovávány pro konkrétní účely, aby byly přiměřené, relevantní a nepřesahovaly rámec těchto účelů, aby nebyly uchovávány déle, než je nezbytné, a aby byly zpracovávány způsobem, který zaručuje odpovídající bezpečnost a důvěrnost.

(37)V jednacím řádu Eurojustu by měly být uvedeny vhodné záruky pro uchovávání operativních osobních údajů pro účely jejich archivace ve veřejném zájmu nebo pro statistické účely. V případě, že operativní osobní údaje předává nebo dodává Eurojustu členský stát, by měl mít příslušný orgán, národní člen nebo národní zpravodaj pro Eurojust právo požádat o jejich opravu nebo výmaz, a to v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725.

(38)Subjekt údajů by měl mít možnost uplatnit právo na přístup k operativním osobním údajům, které se ho týkají a které jsou zpracovávány Eurojustem, v souladu s nařízením (EU) 2018/1725. Subjekt údajů může takovou žádost podat v přiměřených intervalech a bezplatně Eurojustu nebo vnitrostátnímu dozorovému úřadu v členském státě dle svého výběru. Právo na přístup může být omezeno v případech, kdy by jeho uplatnění ohrozilo probíhající vyšetřování nebo bezpečnost fyzické osoby, a to v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením a nařízením (EU) 2018/1725. Přístup k operativním osobním údajům v rámci Eurojustu by měl být přísně omezen na národní členy, jejich zástupce, oprávněné vyslané národní odborníky, určené uživatele vnitrostátních systémů a oprávněné zaměstnance Eurojustu, a to v mezích stanovených tímto nařízením.

(39)Osoba jmenovaná do funkce pověřence pro ochranu osobních údajů v rámci Eurojustu by měla disponovat nezbytnými odbornými znalostmi práva a praxe v oblasti ochrany údajů, které by odpovídaly operacím zpracování údajů prováděným Eurojustem a úrovni ochrany požadované pro zpracovávané osobní údaje.

(40)Za účelem usnadnění spolupráce mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými orgány by se evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorové orgány měly pravidelně scházet v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů v souladu s pravidly pro koordinovaný dozor stanovenými v nařízení (EU) 2018/1725, aniž by tím byla dotčena nezávislost evropského inspektora ochrany údajů nebo jeho odpovědnost za dozor nad Eurojustem v oblasti ochrany osobních údajů.

(41)Jako první příjemce na území Unie, jemuž jsou třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi poskytnuty osobní údaje nebo který je z třetích zemí nebo mezinárodních organizací získal, by měl Eurojust odpovídat za přesnost těchto údajů a měl by přijmout veškerá přiměřená opatření k ověření jejich přesnosti při jejich přijetí nebo při jejich zpřístupnění jiným orgánům. Ve výjimečných případech by měl mít Eurojust možnost prodloužit lhůty pro uchovávání operativních osobních údajů za účelem dosažení svých cílů, a to s výhradou zásady omezení účelu a po pečlivém zvážení všech dotčených zájmů, včetně zájmů subjektů údajů, a s výhradou dozoru evropského inspektora ochrany údajů. V souladu s platným právním rámcem pro ochranu osobních údajů se na Eurojust vztahují obecná pravidla týkající se smluvní a mimosmluvní odpovědnosti, která platí pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie.

(42)Eurojust by měl udržovat mimořádně úzké vztahy s Evropskou justiční sítí v trestních věcech, založené na konzultacích a doplňkovosti, a to zejména prostřednictvím členů jednotlivých národních zastoupení, kteří jsou určeni jako kontaktní místa pro Evropskou justiční síť. Doplňkovost mezi Evropskou justiční sítí a Eurojustem by měla být uplatňována v souladu s jejich příslušnými mandáty, přičemž Eurojust je příslušný pro složité případy týkající se závažné přeshraniční trestné činnosti, které vyžadují aktivní koordinaci a případně společnou strategii stíhání napříč několika jurisdikcemi. Systém pro rozdělování případů mezi Eurojust a Evropskou justiční síť (EJS) by měl zajistit, aby Eurojust soustřeďoval své zdroje na nejsložitější přeshraniční vyšetřování závažných trestných činů, která se vyznačují zejména souběžnými vyšetřováními nebo stíháními v různých členských státech, kompetenčními spory, zapojením více než dvou právních rámců nebo justičních orgánů, vazbami na organizovanou trestnou činnost nebo mimořádnou operativní naléhavostí či strategickým významem na úrovni Unie.

(43)V rámci rozhodnutí týkajících se zřizování vnitřních struktur Eurojustu by správní rada měla stanovit institucionální a administrativní vztahy mezi Eurojustem a sítěmi, které spravuje, zejména sítěmi zřízenými rozhodnutími Rady 2002/494/SVV, 2007/845/SVV a 2008/852/SVV a závěry Rady ze dne 14. června 2024, jimiž se zřizuje Evropská justiční síť pro organizovanou trestnou činnost.

(44)Eurojust by měl navázat a udržovat úzkou spolupráci s Europolem s cílem zajistit soudržné a koordinované plnění jejich příslušných mandátů a zabránit zdvojování úsilí, a dále s cílem vytvořit plynulé propojení mezi zpravodajskými informacemi z oblasti prosazování práva a justiční koordinací, které umožní rychlé promítnutí zpravodajských informací o trestné činnosti do včasných a dobře koordinovaných justičních vyšetřování a stíhání. Díky spojení zpravodajských a analytických schopností Europolu s pravomocemi v oblasti justiční koordinace Eurojustu mohou příslušné orgány rychleji odhalovat přeshraniční zločiny a účinně reagovat na vznikající hrozby trestné činnosti. Pracovní ujednání, které bude na žádost Komise a po konzultaci s ní pravidelně přezkoumáváno a aktualizováno, by mělo stanovit praktické podmínky této spolupráce a sjednotit zavedené postupy spolupráce, včetně praktických opatření k zajištění vzájemného nepřímého přístupu k informacím, které mají v držení Eurojust a Europol, a to prostřednictvím optimalizovaného automatizovaného systému výskytu shody / bez výskytu shody. Tento systém by měl být optimalizován pomocí technických opatření s cílem zlepšit možnosti křížové kontroly. Měla by být rovněž stanovena možnost zřizování společných operačních platforem se souhlasem příslušných vnitrostátních orgánů, stejně jako účast zástupců Europolu na schůzích kolegia, na nichž se projednávají záležitosti společného zájmu, a to s cílem obohatit operativní diskuse o další odborné znalosti a informace při projednávání konkrétních případů. Veškerý přístup Europolu k údajům v držení Eurojustu by měl být technickými prostředky omezen na informace spadající do příslušných oblastí působnosti Eurojustu a Europolu. Eurojust a Europol by se měly navzájem informovat o veškeré činnosti obnášející financování společných vyšetřovacích týmů.

(45)Eurojust by měl navázat a udržovat úzký vztah s Úřadem evropského veřejného žalobce založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich pravomocí a kompetencí. Eurojustu by měla být svěřena výslovná pravomoc k poskytování posílené podpory v případech spadajících do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, a to na žádost tohoto úřadu, zejména v případech, které vyžadují vyšetřovací úkony nebo jiné formy spolupráce v členských státech, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, nebo v případech týkajících se třetích zemí či vyžadujících koordinaci mezi vyšetřováními vedenými Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřováními vedenými příslušnými vnitrostátními orgány členských států, které se Úřadu evropského veřejného žalobce neúčastní. Lepší koordinace mezi těmito dvěma institucemi by měla přispět k zamezení zdvojování úsilí, usnadnit spolupráci s nezúčastněnými členskými státy a se třetími zeměmi a podpořit komplexní vyřizování případů v rámci vyšetřování s přeshraničním rozměrem. Měly by být zajištěny podmínky pro účast zástupců Úřadu evropského veřejného žalobce na schůzích kolegia, na nichž se projednávají záležitosti společného zájmu, a to s cílem posílit operativní koordinaci a vzájemnou informovanost. Automatizovaný systém výskytu shody / bez výskytu shody mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce by měl být rovněž optimalizován prostřednictvím technických opatření, která zlepší výměnu informací. Eurojust by měl bez zbytečného odkladu oznámit Úřadu evropského veřejného žalobce jakékoli trestné jednání, v souvislosti s nímž by tento úřad mohl uplatnit svou pravomoc, a měl by o tom informovat členské státy, ledaže by Úřad evropského veřejného žalobce usoudil, že by takové oznámení mohlo ohrozit účinnost nebo důvěrnost jeho vyšetřování. Praktické podmínky spolupráce mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce by měly být stanoveny v pracovním ujednání, které by mělo být pravidelně přezkoumáváno.

(46)Aby mohl Eurojust přispívat k účinné ochraně finančních zájmů Unie, měl by spolupracovat s dalšími subjekty zabývajícími se bojem proti podvodům, které se podílejí na ochraně finančních zájmů Unie, jako jsou Úřad evropského veřejného žalobce, Europol, úřad OLAF, Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu a Celní úřad EU, s cílem řešit záležitosti související s koordinací činností v boji proti podvodům, jako je usnadnění výměny informací, provádění koordinovaných či společných akcí, výměna informací o nových trendech v trestné činnosti, které mají dopad na finanční zájmy Unie, sdílení osvědčených postupů, včetně záležitostí týkajících se bezpečnosti a vývoje informačních technologií, stanovení kritérií pro společné podávání zpráv nebo koordinace vzdělávacích aktivit či obecného vývoje v oblasti architektury boje proti podvodům v Unii. Jako významný aktér v oblasti ochrany finančních zájmů Unie by se měl Eurojust těchto společných aktivit spolupráce aktivně účastnit.

(47)Aby zpráva, kterou má Komise každoročně předkládat podle čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování EU, obsahovala ucelený přehled opatření přijatých v boji proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, měl by se na přípravě této zprávy podílet i Eurojust. Jeho příspěvek by se měl týkat výsledků, jichž Eurojust dosáhl, a činností, které za tímto účelem provedl.

(48)V rozsahu nezbytném k plnění svých úkolů by Eurojust měl mít možnost výměny osobních údajů s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie za plného dodržení ochrany soukromí a dalších základních práv a svobod. Eurojust by měl na základě strategie spolupráce vypracované každé čtyři roky v konzultaci s Komisí posilovat spolupráci s příslušnými orgány třetích zemí a s orgány mezinárodních organizací. Pracovní ujednání mezi Eurojustem a příslušnými orgány třetí země mohou mít podobu strategických pracovních ujednání, která jsou nezávislá na mezinárodní dohodě uzavřené Unií podle článku 218 Smlouvy o fungování EU, avšak často jí předcházejí, nebo ujednání, jimiž se taková mezinárodní dohoda provádí. V příslušných případech by měly být závazky týkající se spolupráce s finančními dopady zahrnuty do mezinárodních dohod uzavřených Unií se třetími zeměmi, aby bylo zajištěno dostatečné financování operativní spolupráce. V zájmu usnadnění spolupráce a budování vzájemné důvěry s mezinárodními partnery by měl být vyjasněn právní rámec upravující vysílání styčných soudců nebo státních zástupců do třetích zemí, a to včetně jejich úkolů, povinností v oblasti ochrany osobních údajů a podmínek, za nichž mohou s příslušnými orgány třetí země sdílet operativní osobní údaje. Pokud Eurojust identifikuje potřebu operativní spolupráce s některou třetí zemí nebo mezinárodní organizací, měl by mít možnost upozornit Komisi na nutnost přijmout rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo doporučení k zahájení jednání o mezinárodní dohodě podle článku 218 Smlouvy o fungování EU.

(49)I v případě, že mezinárodní dohoda neexistuje, měl by Eurojust navázat a udržovat operativní vztahy se třetími zeměmi, které jsou považovány za strategicky důležité pro justiční spolupráci, zejména s kandidátskými zeměmi EU a potenciálními kandidáty, kde projekty financované EU mají za cíl poskytovat operativní podporu a pomoc a seznámit tyto partnery s postupy a pracovními metodami justiční spolupráce v rámci EU. Za tímto účelem by měla při Eurojustu na základě pracovního ujednání a po jmenování správní radou působit stálá kontaktní místa z prioritních třetích zemí s cílem poskytovat spolehlivé a stabilní kanály pro justiční výměnu a zkracovat prodlevy při vyřizování žádostí o spolupráci. Úlohou těchto kontaktních míst je urychlovat, koordinovat nebo usnadňovat výkon žádostí o soudní spolupráci, podporovat komunikaci a koordinaci mezi Eurojustem, členskými státy a příslušnými orgány dotčené třetí země a usnadňovat účast těchto orgánů na koordinačních schůzkách a společných vyšetřovacích týmech podporovaných Eurojustem. Přístup těchto kontaktních míst do systému řízení případů Eurojustu by měl být přísně omezen na údaje relevantní pro výkon jejich funkcí a jakákoli výměna operativních osobních údajů by měla probíhat pouze na základě výjimek pro konkrétní situace stanovených v tomto nařízení. Měla by být přijata konkrétní organizační opatření, která zajistí, aby integrace těchto subjektů do Eurojustu byla doprovázena odpovídajícími zárukami v oblasti informační bezpečnosti a ochrany osobních údajů.

(50)Měla by být zajištěna účast styčných státních zástupců vyslaných do Eurojustu ze třetích zemí nebo z mezinárodních organizací na schůzích kolegia, na nichž se projednávají záležitosti společného zájmu, a to s cílem posílit operativní vztahy a usnadnit přímou výměnu informací mezi odborníky z praxe.

(51)V zájmu zaručení úplné samostatnosti a nezávislosti by měl Eurojust disponovat samostatným rozpočtem, jehož příjem tvoří zejména příspěvek ze souhrnného rozpočtu Unie, s výjimkou platů a požitků národních členů, zástupců a asistentů, které hradí jejich členský stát. Na příspěvek Unie a další dotace ze souhrnného rozpočtu Unie by se měl vztahovat rozpočtový proces Unie. Kontrolu účtů by měl provádět Účetní dvůr a schvalovat účty by měl Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu. Na Eurojust by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 36 .

(52)V zájmu boje proti podvodům, korupci a dalším protiprávním činnostem, které poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Unie, nebo proti závažným skutečnostem souvisejícím s výkonem služebních povinností, které by mohly znamenat zanedbání povinností úředníků a zaměstnanců Unie a které mohou vést k disciplinárnímu, případně trestnímu stíhání, by se na Eurojust mělo bez omezení vztahovat nařízení (EU, Euratom) Evropského parlamentu a Rady č. 883/2013 37 v platném znění a úřad OLAF by měl mít možnost provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě. V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 je Úřad evropského veřejného žalobce oprávněn vyšetřovat a stíhat podvody a jiná protiprávní jednání poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, které jsou stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 38 .

(53)Kolegiu by mělo být poskytováno podrobné a komplexní odborné poradenství týkající se základních práv, která by mohla být činností agentury dotčena. Za tímto účelem by mezi zaměstnanci Eurojustu měl být alespoň jeden odborník, jehož úkolem je podporovat Eurojust při zajišťování dodržování základních práv ve všech jeho činnostech a úkolech, zejména v rámci jeho operativních činností, včetně výměny osobních údajů se třetími zeměmi. Mělo by být možné určit zaměstnance Eurojustu, který absolvoval odbornou přípravu v oblasti práva a praxe týkající se základních práv. Tento určený odborník by měl v rámci svých příslušných pravomocí úzce spolupracovat s pověřencem pro ochranu osobních údajů. Pokud jde o otázky ochrany údajů, měl by plnou odpovědnost nést pověřenec pro ochranu osobních údajů.

(54)Ke zvýšení transparentnosti a demokratického dohledu nad Eurojustem je nezbytné stanovit mechanismus podle čl. 85 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro společné hodnocení činnosti Eurojustu, které by prováděl Evropský parlament spolu s vnitrostátními parlamenty. Toto hodnocení by se mělo provádět v rámci meziparlamentního setkání výborů za účasti členů příslušných výborů Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů a mělo by plně respektovat nezávislost Eurojustu, pokud jde o opatření, která mají být přijata v konkrétních operativních případech, a pokud jde o povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti. Je vhodné pravidelně hodnotit uplatňování tohoto nařízení. Nejpozději do pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost a poté každých pět let by měla Komise hodnotit výkonnost Eurojustu ve vztahu k jeho cílům, mandátu, úkolům, řízení a umístění, včetně posouzení každých deset let, zda je další existence agentury nadále opodstatněná.

(55)Fungování Eurojustu by mělo být transparentní v souladu s čl. 15 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Správní rada by měla přijmout konkrétní ustanovení o tom, jak bude zajištěno právo přístupu veřejnosti k dokumentům. Povinnost transparentnosti by se měla na Eurojust vztahovat tak, aby nebyla ohrožena povinnost zachovávat důvěrnost při jeho operativní činnosti. Tuto povinnost by měl respektovat i evropský veřejný ochránce práv při správních šetřeních, která vede. V zájmu zvýšení transparentnosti Eurojustu vůči občanům Unie a posílení jeho odpovědnosti by měl Eurojust na svých internetových stránkách zveřejnit seznam členů správní rady a výkonné rady a případně shrnutí výsledků ze schůzí správní rady, při dodržení příslušných požadavků na ochranu údajů.

(56)Potřebná ustanovení týkající se umístění Eurojustu v Nizozemsku, kde má sídlo, a zvláštní pravidla pro všechny zaměstnance Eurojustu a jejich rodinné příslušníky by měla být stanovena v dohodě o sídle uzavřené mezi Eurojustem a Nizozemským královstvím. Vzhledem k tomu, že tímto nařízením se zřizuje správní rada, která nebyla upravena v nařízení (EU) 2018/1727, měla by být dohoda o sídle pozměněna nebo nahrazena tak, aby její osobní působnost zahrnovala členy správní rady a jejich rodiny. Totéž by se mělo v příslušných případech vztahovat i na osoby vyslané ze třetích zemí působící jako stálé kontaktní místo a na jejich rodiny. Hostitelský členský stát by měl poskytnout co nejlepší podmínky pro zajištění účinného fungování Eurojustu, včetně mnohojazyčných a evropsky orientovaných školních zařízení a vhodných dopravních spojení, aby byl Eurojust schopen získat vysoce kvalitní lidské zdroje z co nejširší zeměpisné oblasti.

(57)Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zřízení subjektu odpovědného za podporu a posilování koordinace a spolupráce mezi justičními orgány členských států v souvislosti se závažnou trestnou činností, která se týká dvou nebo více členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(58)[V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.] NEBO [V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne [datum] své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.]

(59)V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(60)Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s článkem 42 nařízení (EU) 2018/1725 a dne [datum] vydal své stanovisko.

(61)Toto nařízení plně respektuje základní práva a svobody a dodržuje zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů a právo na soukromí chráněné články 8 a 7 Listiny, jakož i článkem 16 Smlouvy o fungování EU, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces podle článku 47 Listiny, presumpci neviny podle článku 48 Listiny a práva obětí trestných činů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ, CÍLE A ÚKOLY

Článek 1

Předmět

1.Tímto nařízením se zřizuje Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (dále jen „Eurojust“).

2.Eurojust zřízený tímto nařízením nahrazuje agenturu, která byla zřízena nařízením (EU) 2018/1727, a je jejím nástupcem.

3.Toto nařízení stanoví pravidla týkající se struktury, fungování, působnosti a úkolů Eurojustu.

4.Eurojust podporuje a posiluje koordinaci a spolupráci vnitrostátních orgánů pověřených vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která spadá do působnosti Eurojustu podle článku 5, týká-li se tato trestná činnost dvou nebo více členských států nebo vyžaduje-li stíhání na společném základě, včetně případů, kdy má dopad na úrovni Unie.

Článek 2

Právní postavení

1.Eurojust je agenturou Unie a má právní subjektivitu.

2.Eurojust má v každém členském státě co nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3.Eurojust zastupuje správní ředitel.

Článek 3

Sídlo

Eurojust sídlí v Haagu v Nizozemsku.

Článek 4

Úkoly

Eurojust plní zejména následující úkoly:

a)pomáhat příslušným vnitrostátním orgánům a příslušným orgánům mezinárodních organizací při zajišťování co nejlepší koordinace vyšetřování a stíhání, mimo jiné usnadňováním a podporou vydávání a vykonávání žádostí o justiční spolupráci v trestních věcech a rozhodnutí o této spolupráci, zejména žádostí a rozhodnutí, které vycházejí z právních nástrojů provádějících zásadu vzájemného uznávání;

b)přijímat, shromažďovat, ukládat, zpracovávat, analyzovat a vyměňovat si informace, včetně operativních osobních údajů, v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů s příslušnými vnitrostátními orgány členských států, orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi a příslušnými soukromými subjekty, v souladu s tímto nařízením a použitelnými pravidly pro ochranu údajů;

c)provádět křížovou kontrolu informací uložených v příslušných databázích za účelem ¨zjištění vazeb mezi přeshraničními vyšetřováními a informovat o nich dotčené členské státy nebo, je-li to vhodné, Úřad evropského veřejného žalobce;

d)shromažďovat, uchovávat, analyzovat a ukládat důkazy o nejzávažnějších mezinárodních zločinech a souvisejících trestných činech a usnadňovat výměnu těchto důkazů s příslušnými vnitrostátními orgány členských států a třetích zemí a příslušnými orgány mezinárodních trestních soudů a tribunálů, případně usnadňovat jejich přímou dostupnost těmto orgánům;

e)podporovat příslušné vnitrostátní orgány při činnostech zaměřených na vysledování, zajištění, konfiskaci a vymáhání majetku pocházejícího z trestné činnosti v přeshraničních případech, včetně konfiskace po odsouzení i konfiskace, která není založena na odsuzujícím rozsudku, v trestních řízeních;

f)podporovat příslušné vnitrostátní orgány členských států při navazování a udržování vztahů založených na spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi s cílem usnadnit justiční spolupráci v trestních věcech;

g)úzce spolupracovat s institucemi a jinými subjekty Unie, zejména:

i)s Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), mimo jiné prostřednictvím vzájemné účasti na operativních činnostech a koordinace těchto činností;

ii)s Úřadem evropského veřejného žalobce, a to podporou jeho vyšetřování, pro něž jsou zapotřebí vyšetřovací úkony či jakákoli jiná spolupráce v členských státech, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce 39 , nebo ve třetích zemích a v případech, které vyžadují koordinaci mezi vyšetřováními vedenými Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřováními vedenými příslušnými orgány členských států, které se Úřadu evropského veřejného žalobce neúčastní, a to mimo jiné prostřednictvím podpory při zřizování společných vyšetřovacích týmů;

iii)s dalšími institucemi a jinými subjekty Unie, které v rámci svých příslušných mandátů shromažďují informace relevantní pro plnění úkolů Eurojustu;

h)spolupracovat se sítěmi a subjekty působícími v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, koordinovat jejich činnost a podporovat je, a to mimo jiné tím, že jim v případě potřeby poskytne prostory;

i)pomáhat příslušným vnitrostátním orgánům při prosazování práv obětí v rámci přeshraničních trestních řízení;

j)shromažďovat a analyzovat odborné znalosti, zejména prostřednictvím zkoumání informací uložených v systému řízení případů Eurojustu a příslušné vnitrostátní, mezinárodní a unijní judikatury, a prostřednictvím vypracovávání osvědčených postupů a poskytování poradenství v rámci svého mandátu, případně v kontextu odborných center Eurojustu pro trestní věci;

k)na žádost poskytovat orgánům, institucím a jiným subjektům Unie analytická zjištění a odborné poradenství založené na odborných znalostech získaných z případové práce;

l)v případě potřeby poskytovat technickou, operativní, analytickou, právní, finanční a strategickou pomoc v záležitostech spadajících do jeho pravomocí;

m)strukturovaně a pravidelně spolupracovat, mimo jiné uzavíráním dvoustranných či mnohostranných pracovních ujednání upravujících podmínky této spolupráce, se subjekty zabývajícími se bojem proti podvodům, které se podílejí na ochraně finančních zájmů Unie, jako jsou Úřad evropského veřejného žalobce, Europol, úřad OLAF, Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu a Celní úřad EU.

Článek 5

Působnost Eurojustu

1.Do působnosti Eurojustu spadají následující trestné činy, včetně případů, kdy jsou tyto trestné činy spáchány v souvislosti s činnostmi s hybridním rozměrem nebo jsou jejich součástí:

a)formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze I;

b)trestné činy, které spadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce;

c)trestné činy, jejichž účelem je obstarání prostředků pro spáchání závažných trestných činů uvedených v příloze I nebo jejichž účelem je usnadnění či spáchání těchto trestných činů nebo dosažení beztrestnosti pro jejich pachatele.

2.Eurojust jedná na žádost příslušného vnitrostátního orgánu, příslušného orgánu mezinárodní organizace, Úřadu evropského veřejného žalobce v rámci svých pravomocí nebo z vlastního podnětu.

3.Pokud jde o jiné formy trestné činnosti než ty, které jsou uvedeny v příloze I, může být Eurojust na žádost příslušného vnitrostátního orgánu členských států nápomocen při vyšetřování a stíhání.

4.V souvislosti s trestnými činy, které spadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, bude Eurojust vykonávat své pravomoci:

a)v případech týkajících se členských států, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, na žádost těchto členských států nebo Úřadu evropského veřejného žalobce;

b)v případech týkajících se členských států, které se účastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud se Úřad evropského veřejného žalobce rozhodl své pravomoci nevyužít.

5.Do působnosti Eurojustu spadá pomoc Úřadu evropského veřejného žalobce také v případech, které se týkají třetích zemí, nebo v případech, kdy je nutná koordinace mezi vyšetřováními prováděnými Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřováními prováděnými příslušnými orgány členských států, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

6.Eurojust může být nápomocen při vyšetřování a stíhání v případech týkajících se:

a)nejméně dvou členských států;

b)jednoho členského státu, pokud má daná věc dopad na úrovni Unie;

c)alespoň jednoho členského státu a třetí země nebo mezinárodní organizace, za předpokladu, že je splněna některá z následujících podmínek:

i)bylo přijato rozhodnutí o odpovídající ochraně v souladu s článkem 36 směrnice (EU) 2016/680 nebo byla s touto třetí zemí či mezinárodní organizací uzavřena mezinárodní dohoda, dohoda o spolupráci či pracovní ujednání;

ii)v dané třetí zemi nebo mezinárodní organizaci bylo určeno kontaktní místo, nebo

iii)na poskytnutí takové pomoci je podstatný zájem;

d)dvou nebo více třetích zemí nebo mezinárodních organizací, pokud by daný případ mohl mít dopad na úrovni Unie, za předpokladu, že bylo přijato rozhodnutí o odpovídající ochraně v souladu s článkem 36 směrnice (EU) 2016/680, s každou z nich byla uzavřena mezinárodní dohoda, dohoda o spolupráci nebo pracovní ujednání a s výhradou předchozího souhlasu kolegia.

KAPITOLA II

ORGANIZACE EUROJUSTU

ODDÍL I

Struktura

Článek 6

Struktura Eurojustu

1.Eurojust sestává z řídicí struktury a operativní struktury.

2.Řídicí strukturu tvoří:

a)správní rada, která vykonává funkce stanovené v článku 10;

b)výkonná rada, která vykonává funkce stanovené v článku 13;

c)správní ředitel, který vykonává povinnosti stanovené v článku 15.

3.Operativní strukturu tvoří:

a)národní členové, kteří vykonávají pravomoci stanovené v článku 18;

b)kolegium, které vykonává pravomoci stanovené v článku 20.

ODDÍL II

Správní rada

Článek 7

Složení správní rady

1.Správní rada se skládá z jednoho zástupce každého členského státu a jednoho zástupce Komise.

2.Do správní rady rovněž patří:

a)předseda Eurojustu, bez hlasovacího práva;

b)správní ředitel, bez hlasovacího práva.

3.Každý člen správní rady má náhradníka. Náhradník zastupuje příslušného člena v jeho nepřítomnosti. Člen správní rady ani jeho náhradník zastupující členský stát nesmí být národním členem ani žádným jiným členem národního zastoupení daného členského státu vyslaným do Eurojustu.

4.Členové správní rady a jejich náhradníci jsou jmenováni na základě svých odborných znalostí v oblasti trestního soudnictví, přičemž se zohlední jejich příslušné služební postavení a zkušeností, a to i v oblasti řízení, správy a rozpočtu.

5.Všechny strany zastoupené ve správní radě usilují o omezení obměny svých zástupců, aby byla zajištěna kontinuita její činnosti. Všechny strany se snaží dosáhnout vyváženého zastoupení žen a mužů ve správní radě.

6.Funkční období členů a jejich náhradníků trvá čtyři roky a lze jej jednou prodloužit.

Článek 8

Předseda správní rady

1.Správní rada si dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem zvolí z řad těchto členů předsedu a místopředsedu. Nemůže-li předseda plnit své povinnosti, automaticky ho nahradí místopředseda.

2.Funkční období předsedy a místopředsedy činí čtyři roky a lze jej jednou prodloužit. Skončí-li jejich členství ve správní radě v průběhu jejich funkčního období, zaniká týmž dnem automaticky jejich funkce předsedy či místopředsedy.

Článek 9

Schůze správní rady

1.Schůze správní rady svolává předseda.

2.Předseda a správní ředitel Eurojustu se jednání účastní bez hlasovacího práva.

3.Schůze správní rady se konají alespoň dvakrát ročně. Správní rada se schází rovněž z podnětu předsedy, na žádost Komise nebo na žádost alespoň třetiny svých členů.

4.Správní rada může k účasti na schůzi přizvat jako pozorovatele jakoukoli osobu, jejíž názor může být relevantní.

5.V případě potřeby může správní rada pořádat společné schůze se správní radou Europolu.

6.Členům správní rady a jejich náhradníkům mohou být na schůzích nápomocni poradci nebo odborníci v souladu s jednacím řádem správní rady.

7.Je-li na pořadu jednání důvěrná záležitost nebo střet zájmů, správní rada tuto záležitost projedná a rozhodne o ní bez přítomnosti dotčeného člena. Prováděcí pravidla k tomuto ustanovení mohou být stanovena v jednacím řádu.

Článek 10

Funkce správní rady

1.Správní rada určuje strategické zaměření činnosti Eurojustu a zejména:

a)přijímá návrh jednotného programového dokumentu podle článku 12 před jeho předložením Komisi za účelem vyjádření jejího stanoviska;

b)s přihlédnutím ke stanovisku Komise schvaluje jednotný programový dokument dvoutřetinovou většinou členů s hlasovacím právem;

c)schvaluje souhrnnou výroční zprávu o činnosti a roční i víceletý pracovní program;

d)přijímá svůj jednací řád i jednací řád výkonné rady;

e)přijímá pravidla pro předcházení střetu zájmů a řešení střetu zájmů u svých členů, národních členů a u členů národních zastoupení;

f)přijímá bezpečnostní pravidla;

g)vykonává ve vztahu k zaměstnancům Eurojustu v souladu s odstavcem 2 pravomoci, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád ostatních zaměstnanců 40 svěřuje orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy;

h)přijímá prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců v souladu s čl. 110 odst. 2 služebního řádu;

i)v souladu s článkem 14 jmenuje správního ředitele a případně prodlužuje jeho funkční období nebo jej odvolává z funkce;

j)jmenuje styčné úředníky vyslané do třetích zemí podle článku 61;

k)jmenuje a odvolává účetního a pověřence pro ochranu osobních údajů, kteří jsou při plnění svých povinností funkčně nezávislí;

l)schvaluje bezpečnostní plán, plán kontinuity činností a plán pro obnovení provozu po havárii;

m)přijímá rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do Eurojustu, jak je uvedeno v článku 72;

n)dvoutřetinovou většinou svých členů s hlasovacím právem přijímá roční rozpočet Eurojustu a vykonává další pravomoci ve vztahu k rozpočtu Eurojustu podle kapitoly VI;

o)přijímá finanční pravidla platná pro Eurojust v souladu s článkem 69;

p)přijímá strategii spolupráce uvedenou v článku 60 po konzultaci s kolegiem;

q)povoluje uzavírání pracovních ujednání v souladu s čl. 54 odst. 3;

r)přijímá rozhodnutí týkající se zřízení vnitřních struktur Eurojustu a o jejich případných změnách s ohledem na potřeby činností Eurojustu a na řádné rozpočtové řízení;

s)přijímá jakákoli další neoperativní rozhodnutí, která nejsou podle tohoto nařízení výslovně svěřena výkonné radě nebo správnímu řediteli.

2.Správní rada v souladu s čl. 110 odst. 2 služebního řádu přijme rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, kterým přenese příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na správního ředitele a kterým stanoví podmínky, za nichž může být toto přenesení pozastaveno. Správní ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby.

3.Vyžadují-li to mimořádné okolnosti, může správní rada prostřednictvím rozhodnutí přijatého dvoutřetinovou většinou svých členů s hlasovacím právem dočasně pozastavit přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na správního ředitele a pravomocí jím přenesených na další osoby a vykonávat je sama, případně je přenést na některého ze svých členů nebo na jiného zaměstnance, než je správní ředitel.

Článek 11

Pravidla hlasování ve správní radě

1.Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, přijímá správní rada rozhodnutí většinou svých členů s hlasovacím právem.

2.V případě, že Komise vysloví vážné obavy ohledně návrhu rozhodnutí předloženého správní radě v záležitostech souvisejících s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/715 41 a služebním řádem úředníků Evropské unie a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropské unie, správní rada přijetí rozhodnutí odloží. Do 15 dnů správní rada návrh znovu projedná a ve druhém čtení jej přijme, případně v pozměněné podobě, a to buď dvoutřetinovou většinou svých členů s hlasovacím právem, včetně zástupce Komise, nebo čtyřpětinovou většinou svých členů s hlasovacím právem, kteří jsou zástupci členských států.

3.Každý člen s hlasovacím právem má jeden hlas. V případě nepřítomnosti člena s hlasovacím právem je k výkonu hlasovacího práva tohoto člena oprávněn jeho náhradník.

4.Předseda správní rady se účastní hlasování.

5.Předseda a správní ředitel Eurojustu se hlasování neúčastní.

6.V případě, že předseda vyjádří vážné obavy ohledně rozhodnutí podle čl. 10 odst. 1 písm. a), c), p) a r), a to na základě rozhodnutí kolegia přijatého konsensem, správní rada tyto obavy plně zohlední a případně návrh rozhodnutí před jeho přijetím znovu přezkoumá.

7.Jednací řád správní rady stanoví podrobnější pravidla hlasování, zejména podmínky, za nichž může člen zastupovat jiného člena.

Článek 12

Roční a víceleté programování

1.Do 30. listopadu každého roku správní rada přijme jednotný programový dokument, který obsahuje roční a víceleté programování, na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem a přezkoumaného výkonnou radou a s přihlédnutím ke stanovisku Komise. Správní rada předloží programový dokument Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

2.Programový dokument se stává definitivním po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a podle potřeby je příslušným způsobem upraven.

3.Roční pracovní program obsahuje podrobné cíle a předpokládané výsledky, včetně ukazatelů výkonnosti. Obsahuje rovněž popis financovaných činností a vymezuje finanční a lidské zdroje přidělené na každou činnost podle zásad sestavování a řízení rozpočtu podle činností. Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 4. Jasně popíše úkoly, které byly oproti předcházejícímu rozpočtovému roku přidány, změněny či zrušeny.

4.Je-li Eurojustu uložen nový úkol, správní rada přijatý roční pracovní program změní. Jakákoliv podstatná změna ročního pracovního programu se přijímá stejným postupem jako původní roční pracovní program. Správní rada může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na správního ředitele.

5.Víceletý pracovní program stanoví celkové strategické programování, včetně cílů, strategie spolupráce s orgány třetích zemí a s orgány mezinárodních organizací uvedených v článku 60, předpokládaných výsledků a ukazatelů výkonnosti. Rovněž stanoví programování zdrojů, včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců. Programování zdrojů se každoročně aktualizuje. Strategické programování se aktualizuje podle potřeby a zejména s ohledem na výsledek hodnocení podle článku 74.

ODDÍL III

Výkonná rada

Článek 13

Výkonná rada

1.Správní radě je nápomocna výkonná rada.

2.Výkonné radě předsedá předseda Eurojustu.

3.Výkonná rada:

a)připravuje rozhodnutí, která má přijmout správní rada, a sleduje provádění rozhodnutí, která správní rada přijala;

b)přezkoumává návrh ročního rozpočtu, návrh ročního pracovního programu a návrh souhrnné výroční zprávy o činnosti, které vypracoval správní ředitel;

c)společně se správní radou zajišťuje náležitá následná opatření v souvislosti se zjištěními a doporučeními vyplývajícími z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, se zjištěními z vyšetřování provedených Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) 42 a s výsledky, včetně soudních rozhodnutí, vyšetřování prováděných Úřadem evropského veřejného žalobce v souladu s platným právem Unie;

d)aniž jsou dotčeny povinnosti správního ředitele, napomáhá a radí správnímu řediteli při provádění rozhodnutí správní rady s cílem posilovat dohled nad správním a rozpočtovým řízením;

e)přijímá zprávy, politické dokumenty a pokyny určené příslušným vnitrostátním orgánům a stanoviska týkající se činnosti Eurojustu, s výhradou předchozí konzultace s kolegiem ve výjimečných případech, kdy má daná záležitost zásadní operativní význam;

f)plní jakékoli další úkoly, které jí svěří správní rada.

4.Výkonná rada přijímá správní rozhodnutí, mezi něž patří:

a)strategie pro boj proti podvodům, která je úměrná rizikům podvodu a zohledňuje náklady a přínosy opatření, která mají být v tomto ohledu provedena, a to na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem;

b)následná opatření k auditním zprávám, včetně zpráv evropského inspektora ochrany údajů 43 ;

c)strategie týkající se vztahů s orgány Unie, rozpočtového plánování a jednání o rozpočtu, včetně v souvislosti s víceletým finančním rámcem;

d)potvrzení styčných státních zástupců i kontaktních míst působících při Eurojustu;

e)zahájení jednání o uzavření pracovních ujednání.

5.Je-li to z důvodu naléhavosti nezbytné, může výkonná rada přijímat prozatímní rozhodnutí jménem správní rady, zejména v záležitostech týkajících se správního a rozpočtového řízení, včetně pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování. Tato rozhodnutí se předloží správní radě k potvrzení na její příští schůzi.

6.Výkonná rada se skládá z následujících členů s hlasovacím právem:

a)předsedy Eurojustu;

b)místopředsedy;

c)dvou členů jmenovaných správní radou z řad svých členů s hlasovacím právem;

d)jednoho zástupce Komise.

7.Správní ředitel se účastní schůzí výkonné rady bez hlasovacího práva a v případě potřeby může svou účast přenést na jinou osobu.

8.Výkonná rada může k projednání konkrétních bodů přizvat jako pozorovatele bez hlasovacího práva i další účastníky.

9.Funkční období členů správní rady, kteří jsou členy výkonné rady, je dva roky. Toto funkční období skončí předčasně, pokud dotyčný člen přestane být členem správní rady.

10.Výkonná rada se schází alespoň jednou za měsíc. Schází se rovněž z podnětu předsedy nebo na žádost svých členů.

11.Výkonná rada přijímá rozhodnutí většinou hlasů svých členů.

ODDÍL IV

Správní ředitel

Článek 14

Jmenování, odvolání a prodloužení funkčního období

1.Správní ředitel je zaměstnán jako dočasný zaměstnanec Eurojustu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

2.Správního ředitele jmenuje správní rada na základě zásluh a doložených schopností ze seznamu uchazečů navržených výkonnou radou v otevřeném a transparentním výběrovém řízení, jehož cílem je zajistit co nejširší účast uchazečů a náležitě vyvážené zastoupení žen a mužů.

3.Pro účely uzavření smlouvy se správním ředitelem je Eurojust zastoupen předsedou správní rady.

4.Funkční období správního ředitele je pětileté. Před koncem tohoto období výkonná rada provede posouzení, které zohlední hodnocení výsledků správního ředitele a budoucí úkoly a výzvy Eurojustu.

5.Správní rada může na návrh výkonné rady, který zohlední posouzení uvedené v odstavci 4, funkční období správního ředitele jednou prodloužit, a to na dobu nepřesahující pět let.

6.Správní ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci.

7.Správní ředitel může být odvolán z funkce pouze na základě rozhodnutí správní rady, která jedná na návrh výkonné rady.

8.Správní rada přijímá rozhodnutí o jmenování, prodloužení funkčního období nebo odvolání správního ředitele dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem.

Článek 15

Úkoly a povinnosti správního ředitele

1.Správní ředitel řídí Eurojust a zodpovídá se správní radě. Správnímu řediteli při plnění jeho povinností napomáhají zaměstnanci Eurojustu v souladu s článkem 71.

2.Správní ředitel je při výkonu svých úkolů nezávislý a nevyžaduje si ani nepřijímá pokyny žádné vlády ani jiného subjektu.

3.Správní ředitel zastupuje Eurojust v právních otázkách.

4.Správní ředitel odpovídá za plnění úkolů svěřených Eurojustu tímto nařízením. Správní ředitel odpovídá zejména za:

a)zajišťování každodenní správy Eurojustu;

b)provádění rozhodnutí přijatých správní radou a výkonnou radou;

c)zajišťování dodržování finančních pravidel Eurojustu;

d)vypracování návrhu jednotného programového dokumentu a jeho předložení výkonné radě k přezkumu a správní radě ke schválení po konzultaci s Komisí;

e)provádění jednotného programového dokumentu a podávání zpráv o jeho provádění správní radě;

f)přípravu souhrnné výroční zprávy o činnosti Eurojustu a její předložení správní radě k posouzení a přijetí;

g)podporu předsedy správní rady při přípravě jejích schůzí a podporu předsedy Eurojustu při přípravě schůzí výkonné rady a schůzí kolegia;

h)vypracování akčního plánu k řešení zjištění a doporučení vyplývajících z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, ze zjištění vyšetřování provedených úřadem OLAF, z výsledků, včetně soudních rozhodnutí, vyšetřování provedených Úřadem evropského veřejného žalobce v souladu s platným právem Unie, a podávání zpráv o pokroku dvakrát ročně Komisi a pravidelně správní radě a výkonné radě;

i)ochranu finančních zájmů Unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním činnostem, aniž by tím byla dotčena pravomoc úřadu OLAF a Úřadu evropského veřejného žalobce, a v případě zjištění nesrovnalostí zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek;

j)vypracování strategie pro boj proti podvodům, pro dosahování vyšší účinnosti a synergií, strategie pro spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi a strategie pro organizační řízení a systémy vnitřní kontroly Eurojustu a jejich předložení správní radě ke schválení;

k)přípravu návrhu finančních pravidel použitelných pro Eurojust k přijetí správní radou;

l)přípravu návrhu odhadu příjmů a výdajů Eurojustu a plnění jeho rozpočtu za účelem jeho schválení správní radou;

m)podporu rozmanitosti a vyváženého zastoupení žen a mužů při přijímání zaměstnanců Eurojustu.

ODDÍL V

Národní členové

Článek 16

Postavení národních členů

1.Eurojust se skládá z jednoho národního člena vyslaného každým členským státem v souladu s jeho právním systémem. Tento národní člen má stálé pracoviště v sídle Eurojustu.

2.Národní členové musí:

a)být aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů ve svém členském státě;

b)mít kvalifikaci nezbytnou ve svém členském státě ke jmenování do vysokých funkcí v rámci státního zastupitelství nebo soudů a relevantní praktické zkušenosti s vnitrostátními právními systémy nebo nabyté v příslušných mezinárodních nebo unijních orgánech, a s mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech, a

c)mít k plnění svých úkolů alespoň pravomoci uvedené v článku 18.

3.Funkční období národních členů činí pět let a může být jednou prodlouženo. Pokud zástupce národního člena nemůže jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit, zůstane národní člen se souhlasem dotčeného členského státu ve funkci i po uplynutí svého funkčního období, dokud není jeho funkční období prodlouženo nebo dokud není ve funkci nahrazen.

4.Každému národnímu členovi bude poskytována podpora ze strany národního zastoupení, jak je uvedeno v článku 17.

Článek 17

Národní zastoupení

1.Každé národní zastoupení se skládá z národního člena, alespoň jednoho zástupce národního člena a jednoho asistenta. Zástupce má stálé pracoviště v sídle Eurojustu. Pokud se členský stát tak rozhodne, může mít asistent stálé pracoviště v dotyčném členském státě.

2.Zástupce má v souladu s platným vnitrostátním právem stejné postavení, pravomoci a přístupová práva jako národní člen. Zástupce může jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit. Funkční období zástupců činí pět let a může být jednou prodlouženo.

3.Rovněž asistent může jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit, má-li postavení podle čl. 16 odst. 2.

4.Národního člena mohou podporovat další zástupci nebo asistenti. V případě potřeby a s výhradou souhlasu kolegia mohou mít stálé pracoviště v sídle Eurojustu. Jmenování národních členů, zástupců a asistentů oznámí členský stát předsedovi Eurojustu a Komisi.

5.Aniž je dotčen článek 24, hradí platy a služební požitky národních členů, zástupců a asistentů jejich členský stát původu.

6.Každé národní zastoupení je podporováno alespoň jedním vyslaným národním odborníkem. Vyslaní národní odborníci mají postavení státního zástupce, soudce nebo zástupce justičního orgánu s rovnocennými pravomocemi podle vnitrostátního práva.

7.Členské státy mohou přidělit do národního zastoupení další pracovníky pro krátkodobé operativní úkoly, včetně stážistů z Evropské sítě pro justiční vzdělávání.

8.Vyslaní národní odborníci a další pracovníci podléhají při plnění úkolů souvisejících s operativními pravomocemi Eurojustu pravomoci národního člena.

9.Národní zastoupení jsou podporována oprávněnými zaměstnanci Eurojustu. Počet oprávněných zaměstnanců Eurojustu přidělených do každého národního zastoupení a jejich pracovní náplň určí správní ředitel po konzultaci s národním členem.

10.Z každého národního zastoupení je určen alespoň jeden člen jako kontaktní místo pro Evropskou justiční síť 44 , aby pomáhal při rozhodování o tom, zda by žádost měla být vyřizována za pomoci Eurojustu nebo Evropské justiční sítě.

11.Národní člen, jeho zástupce, asistent oprávněný národního člena zastoupit nebo vyslaný národní odborník musí být kdykoli k dispozici pro přijímání a vyřizování naléhavých žádostí, a to 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, aby bylo zajištěno, že Eurojust je v naléhavých případech schopen bezodkladně plnit své úkoly.

12.Jednají-li členové národních zastoupení v rámci operativních pravomocí Eurojustu, považují se příslušné výdaje spojené s těmito činnostmi za operační výdaje.

Článek 18

Pravomoci národních členů

1.Národní členové mají pravomoc:

a)zahajovat, registrovat a řídit případy v systému řízení případů Eurojustu;

b)obracet se přímo na kterýkoli příslušný vnitrostátní orgán svého členského státu nebo kteroukoli instituci nebo jiný subjekt Unie, včetně Úřadu evropského veřejného žalobce a Europolu, konzultovat s nimi a vyměňovat si s nimi operativní informace a důkazy;

c)obracet se přímo na příslušné vnitrostátní orgány třetích zemí a příslušné orgány mezinárodních organizací, konzultovat s nimi a vyměňovat si s nimi operativní informace a důkazy, a to v souladu s mezinárodními závazky svého členského státu a v souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů;

d)usnadňovat nebo jinak podporovat podávání nebo výkon jakékoli žádosti o justiční spolupráci nebo o vzájemné uznávání;

e)schválit na základě všech dostupných relevantních informací, případně včetně podnětů od pověřence pro ochranu osobních údajů, předání operativních osobních údajů nezbytných pro účely konkrétního vyšetřování, do něhož je jejich členský stát zapojen, v souladu s články 94b, 94c a 94d nařízení (EU) 2018/1725; pokud byly operativní osobní údaje, které mají být předány, poskytnuty více než jedním členským státem v rámci daného vyšetřování, uděluje povolení každý národní člen všech členských států, které tyto údaje poskytly;

f)organizovat koordinační schůzky nebo koordinační centra;

g)účastnit se společných vyšetřovacích týmů a v případě potřeby iniciovat či usnadňovat jejich zřizování a fungování, mimo jiné podpisem dohod o zřízení společných vyšetřovacích týmů;

h)účastnit se společných operačních platforem, odborných center Eurojustu pro trestní věci a platforem pro justiční koordinaci;

i)v případě potřeby se účastnit operativních pracovních skupin a operativních schůzí Europolu;

j)požádat příslušné vnitrostátní orgány svého členského státu, aby souhlasily se zřízením koordinačních mechanismů, včetně společných operačních platforem, s Europolem, jak je uvedeno v čl. 57 odst. 5;

k)požádat příslušné vnitrostátní orgány svého členského státu, aby zahájily vyšetřování nebo stíhání konkrétních činů, nebo aby provedly konkrétní úkon trestního řízení či přijaly jakékoli jiné opatření odůvodněné pro účely vyšetřování nebo stíhání;

l)pomáhat při identifikaci, prevenci a řešení kompetenčních sporů, mimo jiné vydáváním odůvodněných stanovisek, vyzýváním příslušných vnitrostátních orgánů, aby uznaly, že jeden z nich je pro vedení trestního řízení nejvhodnější, a usnadňováním předávání řízení.

2.Se souhlasem příslušného vnitrostátního orgánu a v souladu s vnitrostátním právem národní členové mohou:

a)vydat nebo vykonat jakoukoli žádost o justiční spolupráci nebo vzájemné uznávání, a mimo jiné:

i)nařídit, vyžádat nebo vykonat vyšetřovací úkon podle směrnice 2014/41/EU;

ii)vydat, vyžádat nebo vykonat příkazy k zajištění podle nařízení (EU) 2018/1805;

iii)vydat evropský vydávací příkaz nebo evropský uchovávací příkaz podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 45 ;

b)požádat své vnitrostátní úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti o poskytnutí informací o nástrojích, výnosech nebo majetku, které jsou nebo by se mohly stát předmětem příkazu k zajištění nebo konfiskaci, a o neprodlené přijetí opatření do doby, než bude vydán příkaz k zajištění, jak stanoví směrnice (EU) 2024/1260 46 .

3.V naléhavých případech, pokud není možné včas kontaktovat příslušný vnitrostátní orgán, jsou národní členové oprávněni přijmout opatření podle odstavce 2 v souladu se svým vnitrostátním právem. O všech opatřeních přijatých podle tohoto odstavce bez zbytečného odkladu informují příslušný vnitrostátní orgán.

4.Jsou-li podle vnitrostátního práva pravomoci uvedené v odstavcích 2 a 3 svěřeny jinému příslušnému vnitrostátnímu orgánu, může národní člen požádat tento orgán o vydání nebo výkon příslušného opatření.

5.Aniž by byly dotčeny odstavce 1 a 2, mohou členské státy udělit národním členům dodatečné pravomoci za účelem plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení. O těchto pravomocech informují Komisi a kolegium.

6.Národní členové mají přístup k informacím obsaženým v následujících rejstřících svého členského státu nebo mají možnost tyto informace v souladu se svým vnitrostátním právem bez zbytečného odkladu získat:

a)rejstříky trestů;

b)rejstříky zatčených osob;

c)vyšetřovací rejstříky;

d)rejstříky DNA, otisků prstů a registrace vozidel, pokud jsou důležité pro trestní vyšetřování;

e)ECRIS-TCN v souladu s čl. 14 odst. 1 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/816 47 ;

f)centralizované registry bankovních účtů a systémy vyhledávání dat zřízené podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 48 ;

g)další rejstříky orgánů veřejné správy, pokud jsou tyto informace nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení.

ODDÍL VI

Kolegium

Článek 19

Složení kolegia

1.Kolegium se skládá ze všech národních členů.

2.Členům kolegia mohou být nápomocni poradci nebo odborníci.

Článek 20

Pravomoci a funkce kolegia

1.Kolegium nese odpovědnost za operativní pravomoci Eurojustu a jedná zcela nezávisle.

2.Kolegium zejména:

a)usnadňuje identifikaci souvisejících řízení, mimo jiné tím, že požádá národní členy, aby ověřili, zda v jejich příslušných členských státech probíhají souběžná vyšetřování nebo trestní stíhání týkající se obdobných skutků nebo trestných činů;

b)identifikuje průřezové otázky a osvědčené postupy v operativních záležitostech, v případě potřeby tím, že požádá národní členy, aby navázali kontakt s příslušnými vnitrostátními kontaktními místy justičních sítí nebo s jinými příslušnými vnitrostátními orgány;

c)žádá správního ředitele, aby vypracoval analýzy dopadu mezinárodní, unijní a vnitrostátní judikatury na operativní záležitosti;

d)poskytuje výkonné radě operativní podklady pro stanovení priorit v rámci spolupráce se třetími zeměmi a pro operativní dokumenty, u nichž Europol žádá o příspěvek ze strany Eurojustu;

e)žádá výkonnou radu o zřízení odborných center Eurojustu pro trestní věci podle článku 31 a platformy pro justiční koordinaci podle článku 27;

f)na žádost výkonné rady nebo správní rady poskytuje poradenství v otázkách, které přímo souvisejí s operativními záležitostmi;

g)přijímá prováděcí předpisy nezbytné k plnění svých úkolů.

3.Kolegium přijímá operativní rozhodnutí, mimo jiné v následujících oblastech:

a)zahájení, registrace a řízení případů z vlastního podnětu v systému řízení případů Eurojustu, a to na základě informací poskytnutých jedním nebo více členskými státy nebo na základě informací obdržených od třetí země, mezinárodní organizace či jakékoli instituce nebo jiného subjektu Unie, zejména Europolu a Úřadu evropského veřejného žalobce, nebo na základě informací, které rozpracovali zaměstnanci Eurojustu;

b)v rámci případů z vlastního podnětu zahájených podle písmene a) předávání informací relevantních pro zahájení, rozšíření nebo vedení vyšetřování a stíhání, které by mohly spadat do působnosti příslušných vnitrostátních orgánů dotčených členských států, těmto orgánům;

c)v rámci případů z vlastního podnětu zahájených podle písmene a) uspořádání koordinační schůzky, pokud kolegium usoudí, že přímá spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními orgány dotčených členských států je nezbytná za účelem zajištění účinné koordinace jejich vyšetřování a stíhání;

d)posouzení, zda případ týkající se jednoho členského státu má dopad na úrovni Unie ve smyslu čl. 5 odst. 6 písm. b);

e)určení, zda je podstatný zájem na poskytnutí pomoci v případech, které se týkají alespoň jednoho členského státu a třetí země nebo mezinárodní organizace, v souladu s čl. 5 odst. 5 písm. c) bodem iii);

f)schvalování žádostí o spolupráci podaných třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, na které se vztahuje čl. 5 odst. 6 písm. d).

Článek 21

Schůze kolegia

1.Schůze kolegia svolává předseda.

2.Kolegium se schází alespoň jednou za měsíc. Kromě toho se kolegium schází z podnětu předsedy nebo na žádost alespoň třetiny svých členů.

3.Správní ředitel a oprávnění zaměstnanci Eurojustu jsou podle potřeby přizváni k účasti na schůzích kolegia, avšak bez hlasovacího práva.

4.Kolegium přizve zástupce Úřadu evropského veřejného žalobce a Europolu k účasti na svých schůzích bez hlasovacího práva, pokud jsou projednávány záležitosti společného zájmu. Může rovněž přizvat zástupce institucí Unie, styčné státní zástupce vyslané do Eurojustu, kontaktní místa působící při Eurojustu a případně i další příslušné vnitrostátní či mezinárodní orgány, a to bez hlasovacího práva.

5.Kolegium může přizvat na schůzi jako pozorovatele jakoukoliv další osobu, jejíž stanovisko může být důležité.

Článek 22

Pravidla hlasování kolegia

1.Kolegium usiluje o to, aby přijímalo svá rozhodnutí na základě konsensu. V případě, že nelze dosáhnout konsensu, přijme kolegium svá rozhodnutí bez zbytečného odkladu většinou hlasů svých členů.

2.Každý národní člen má jeden hlas. V nepřítomnosti hlasujícího člena je zástupce oprávněn vykonat hlasovací právo za podmínek stanovených v čl. 17 odst. 2. V nepřítomnosti zástupce je asistent také oprávněn vykonat hlasovací právo za podmínek stanovených v čl. 17 odst. 3.

Článek 23

Předseda a místopředseda Eurojustu

1.Kolegium volí předsedu a jednoho místopředsedu z řad národních členů dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů. Nelze-li po druhém kole hlasování dosáhnout dvoutřetinové většiny, zvolí místopředsedu prostá většina členů kolegia, zatímco pro volbu předsedy je i nadále nutná dvoutřetinová většina.

2.Předseda vykonává své pravomoci jménem kolegia. Předseda:

a)zastupuje Eurojust v rámci vnějších institucionálních vztahů;

b)svolává schůze kolegia a výkonné rady a předsedá jim a průběžně informuje kolegium o všech relevantních záležitostech;

c)řídí činnost kolegia;

d)účastní se schůzí správní rady bez hlasovacího práva;

e)vykonává veškeré další pravomoci stanovené v jednacím řádu.

3.Místopředseda vykonává pravomoci uvedené v odstavci 2, které mu předseda svěří, a zastupuje předsedu v případě, že se tento nemůže věnovat svým povinnostem. Předsedovi a místopředsedovi jsou při plnění jejich konkrétních povinností nápomocni zaměstnanci Eurojustu.

4.Funkční období předsedy a místopředsedů je čtyřleté a lze je jednou prodloužit.

5.Je-li národní člen zvolen předsedou nebo místopředsedou Eurojustu, jeho funkční období se prodlouží, aby se zajistilo, že může plnit svou funkci předsedy nebo místopředsedy.

6.Pokud předseda nebo místopředseda již nesplňuje podmínky nezbytné k plnění svých povinností, může být kolegiem na návrh jedné třetiny jeho členů odvolán. Toto rozhodnutí se přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů členů kolegia, vyjma hlasů dotčeného předsedy nebo místopředsedy.

7.Je-li národní člen zvolen předsedou Eurojustu, může dotčený členský stát vyslat jinou vhodně kvalifikovanou osobu, aby posílila národní zastoupení po dobu, kdy tento národní člen vykonává funkci předsedy. Členský stát, který se rozhodne takovou osobu vyslat, je oprávněn požádat o náhradu v souladu s článkem 24.

Článek 24

Mechanismus náhrad v případě zvolení do funkce předsedy

1.Členský stát, jehož národní člen byl zvolen předsedou, má nárok na náhradu ve smyslu čl. 23 odst. 7 v souladu s mechanismem stanoveným Radou prostřednictvím prováděcích aktů.

2.Náhrada se poskytne každému členskému státu, pokud:

a)jeho národní člen byl zvolen předsedou;

b)požádá kolegium o náhradu a zdůvodní, proč je třeba posílit národní zastoupení na základě zvýšení pracovní zátěže.

3.Poskytnutá náhrada odpovídá 50 % vnitrostátního platu vyslané osoby. Náhrada životních nákladů a dalších souvisejících výdajů se stanoví na srovnatelném základě jako náklady a výdaje úředníků nebo ostatních zaměstnanců Unie vyslaných do zahraničí.

4.Náklady mechanismu náhrad se hradí z rozpočtu Eurojustu.

KAPITOLA III

OPERATIVNÍ ZÁLEŽITOSTI

ODDÍL I

Usnadnění justiční spolupráce a koordinace

Článek 25

Podpora přeshraničních vyšetřování a stíhání

1.Eurojust podporuje a posiluje spolupráci příslušných orgánů členských států, třetích zemí a příslušných orgánů mezinárodních organizací a zajišťuje co nejlepší koordinaci vyšetřování a stíhání, zejména poskytováním operativní, analytické a strategické podpory.

2.Pro účely odstavce 1 může Eurojust zejména:

a)organizovat a usnadňovat koordinační schůzky a koordinační centra a poskytovat nezbytnou logistickou podporu, včetně překladů a tlumočení;

b)usnadňovat a podporovat vydávání, předávání a vykonávání žádostí o justiční spolupráci a nástrojů vzájemného uznávání, zejména prostřednictvím:

i)poradenství ohledně vhodných nástrojů a platných právních požadavků;

ii)podpory při vypracovávání, předávání a sledování žádostí;

iii)usnadňování kontaktů s příslušnými vnitrostátními orgány členských států, s příslušnými orgány třetích zemí a s příslušnými orgány mezinárodních organizací a v příslušných případech se soukromými subjekty;

iv)identifikace alternativních řešení v případě odmítnutí výkonu žádostí;

v)poskytování pomoci v případech souběžných nebo protichůdných žádostí o justiční spolupráci, včetně evropských zatýkacích rozkazů vydaných v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2002/584/SVV 49 , například vydáváním odůvodněných stanovisek;

c)pomáhat při prevenci, identifikaci a řešení kompetenčních sporů mezi příslušnými vnitrostátními orgány, a to mimo jiné prostřednictvím:

i)identifikace souběžných nebo souvisejících řízení;

ii)poskytování právního poradenství, mimo jiné v souvislosti s uplatňováním zásady ne bis in idem;

iii)vydávání nezávazných odůvodněných stanovisek nebo doporučení k řešení těchto sporů;

iv)vyzývání příslušných orgánů, aby uznaly, že jeden z nich je nejvhodnější jurisdikcí pro vedení trestního řízení;

v)usnadňování předávání řízení;

d)usnadňovat a podporovat výměnu informací mezi příslušnými vnitrostátními orgány a příslušnými orgány mezinárodních organizací;

e)v souladu s tímto nařízením provádět křížovou kontrolu informací obsažených v příslušných databázích za účelem zjištění vazeb mezi přeshraničními vyšetřováními a tato vyšetřování podporovat;

f)usnadňovat a podporovat přeshraniční vysledování, zajištění, konfiskaci a vymáhání majetku z trestné činnosti v přeshraničních případech, a to včetně konfiskace po odsouzení i konfiskace, která není založena na odsuzujícím rozsudku, v trestních řízeních;

g)požádat Europol o poskytnutí podpory, a to mimo jiné prostřednictvím operativní analýzy v rámci probíhajícího konkrétního trestního vyšetřování na základě vyšetřovacích údajů poskytnutých Eurojustem nebo členskými státy.

3.Příslušné vnitrostátní orgány na žádost informují Eurojust o výsledku řízení, v jehož rámci jim byla poskytnuta pomoc podle tohoto článku, včetně příslušných soudních rozhodnutí, jsou-li k dispozici, a veškerých přijatých následných opatření.

4.Eurojust podporuje provádění tohoto článku prostřednictvím svých oprávněných zaměstnanců, kteří jednají pod vedením národních členů v souladu s tímto nařízením.

Článek 26

Podpora společných vyšetřovacích týmů

1.Eurojust poskytuje společným vyšetřovacím týmům operativní, technickou, analytickou, právní a finanční podporu, mimo jiné prostřednictvím:

a)poskytování poradenství ohledně příležitostí a právních požadavků spojených se zřízením společného vyšetřovacího týmu, včetně možné účasti Europolu;

b)pomoci při vypracovávání a sjednávání dohod o zřízení společných vyšetřovacích týmů;

c)poradenství v oblasti strategií trestního stíhání a provádění operativních opatření.

2.Úlohy a postavení národních členů a ostatních členů národních zastoupení v rámci společného vyšetřovacího týmu se stanoví v dohodě o zřízení společného vyšetřovacího týmu.

3.Zaměstnanci Eurojustu se mohou, pokud to stanoví dohoda o zřízení společného vyšetřovacího týmu, podílet na činnosti tohoto týmu za podmínek v ní stanovených, a to i pokud jde o použitelný režim odpovědnosti.

4.Zaměstnanci Eurojustu mohou v mezích práva členských států, v nichž společný vyšetřovací tým působí, napomáhat při jeho činnosti a při výměně informací mezi jeho členy.

5.Informace získané oprávněnými zaměstnanci Eurojustu v rámci jejich účasti ve společném vyšetřovacím týmu jsou se souhlasem a na odpovědnost členského státu, který tyto informace poskytl, zpracovávány Eurojustem za podmínek stanovených v tomto nařízení.

6.Eurojust prostřednictvím svých zaměstnanců podporuje síť národních odborníků pro společné vyšetřovací týmy, a to zejména tím, že:

a)organizuje její schůze a vzdělávací aktivity;

b)shromažďuje a analyzuje hodnocení jednotlivých společných vyšetřovacích týmů;

c)spravuje finanční podporu, kterou Eurojust poskytuje společným vyšetřovacím týmům;

d)plní úkoly svěřené sekretariátu sítě národních odborníků pro společné vyšetřovací týmy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/969 50 .

7.Finanční podpora Eurojustu se poskytuje v souladu s nařízením (EU, Euratom) 2024/2509 a může zahrnovat využití zjednodušených forem financování, včetně jednorázových částek, jednotkových nákladů a paušálního financování. Eurojust může přímo hradit nebo proplácet výdaje nezbytné pro zřízení a fungování společných vyšetřovacích týmů, včetně nákladů souvisejících s cestováním, ubytováním, tlumočením, překlady, koordinačními činnostmi, vybavením a operativní podporou.

Článek 27

Platformy pro justiční koordinaci

1.Na žádost dvou nebo více členských států nebo z vlastního podnětu se souhlasem dotčených členských států může Eurojust zřídit platformy pro justiční koordinaci za účelem podpory zvláště složitých přeshraničních vyšetřování nebo stíhání nebo za účelem posílení spolupráce při potírání konkrétních forem závažné trestné činnosti.

2.Platformy pro justiční koordinaci se skládají ze zástupců příslušných vnitrostátních orgánů dotčených členských států, včetně členů národních zastoupení, a jsou podporovány oprávněnými zaměstnanci Eurojustu.

3.K účasti mohou být přizváni zástupci institucí a jiných subjektů Unie a dalších příslušných mezinárodních justičních subjektů, jakož i zástupci třetích zemí a mezinárodních organizací, a to s výhradou souhlasu dotčených příslušných vnitrostátních orgánů.

4.Eurojust poskytuje platformám pro justiční koordinaci operativní, technickou, analytickou, právní a finanční podporu. Zajistí rovněž nezbytnou logistickou podporu, včetně prostor a zabezpečených komunikačních prostředků.

5.Platformy pro justiční koordinaci zejména:

a)usnadňují výměnu informací a důkazů s významem pro justiční orgány, mimo jiné za účelem podpory vypracování a provádění společné strategie pro stíhání;

b)poskytují Eurojustu informace pro účely operativní analýzy v souladu s tímto nařízením;

c)poskytují odbornou pomoc příslušným vnitrostátním orgánům, případně i s podporou odborných center Eurojustu pro trestní věci uvedených v článku 31.

6.S informacemi zpracovávanými v rámci platformy pro justiční koordinaci se nakládá v souladu s tímto nařízením a tyto informace jsou uloženy a zpracovávány v systému řízení případů uvedeném v článku 41.

ODDÍL II

Operativní činnosti z vlastního podnětu

Článek 28

Vlastní podnět

1.Pokud neexistuje žádost ze strany příslušných vnitrostátních orgánů nebo Úřadu evropského veřejného žalobce, může Eurojust v souladu s tímto nařízením provádět operativní činnosti z vlastního podnětu na základě informací poskytnutých členskými státy, třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi, orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie nebo soukromými subjekty nebo získaných z veřejně dostupných zdrojů v souvislosti s probíhajícími nebo potenciálními vyšetřováními či stíháními týkajícími se závažné trestné činnosti spadající do působnosti Eurojustu podle tohoto nařízení.

2.Jedná-li Eurojust z vlastního podnětu, mohou národní členové s uvedením důvodů požádat příslušné orgány svých členských států, aby:

a)zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;

b)souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;

c)rozšířily rozsah vyšetřování tak, aby zahrnovalo i další členské státy nebo třetí země, které do něj zpočátku nebyly zapojeny;

d)upřednostnily určitou žádost o justiční spolupráci v případě protichůdných nebo vzájemně si konkurujících žádostí;

e)v případě potřeby povolily provedení křížové kontroly v příslušných databázích za účelem zjištění vazeb mezi jednotlivými případy;

f)koordinovaly činnost mezi příslušnými orgány dotčených členských států;

g)požádaly Europol o operativní nebo analytickou podporu v souladu s článkem 57;

h)zřídily společný vyšetřovací tým;

i)provedly zvláštní vyšetřovací úkony;

j)předaly Eurojustu informace nezbytné k plnění jeho úkolů;

k)přijaly jakákoli jiná opatření odůvodněná pro vyšetřování nebo stíhání.

3.Národní členové dále mohou:

a)informovat příslušné vnitrostátní orgány o vyšetřováních nebo stíháních, která mohou mít dopad na úrovni Unie nebo dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;

b)předávat příslušným vnitrostátním orgánům informace důležité pro zahájení, rozšíření nebo vedení vyšetřování a stíhání spadajících do působnosti Eurojustu;

c)vydávat odůvodněná stanoviska ke konkrétním případům a předávat tato stanoviska dotčeným členským státům;

d)vydávat nebo vykonávat žádosti o justiční spolupráci v naléhavých případech v souladu s tímto nařízením.

4.Pokud v souvislosti se žádostmi nebo rozhodnutími o justiční spolupráci mezi dvěma nebo více členskými státy, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, vzniknou překážky a pokud tyto překážky nelze vyřešit prostřednictvím konzultací mezi dotčenými příslušnými orgány, mohou národní členové z vlastního podnětu nebo na žádost příslušných vnitrostátních orgánů vydat odůvodněné stanovisko k danému případu.

5.Příslušné orgány dotčených členských států odpoví na žádosti národních členů podle odstavce 2 a na odůvodněná stanoviska uvedená v odstavci 3 a 4 bez zbytečného odkladu. Mohou odmítnout vyhovět těmto žádostem nebo se těmito stanovisky neřídit, pokud by jejich splnění mělo nepříznivý dopad na zásadní zájmy národní bezpečnosti, ohrozilo úspěch probíhajícího vyšetřování nebo stíhání nebo ohrozilo bezpečnost fyzické osoby.

6.Na základě informací uvedených v odstavci 1 a pro účely odstavce 2 mohou oprávnění zaměstnanci Eurojustu shromažďovat, analyzovat a předávat příslušné operativní informace národním členům nebo kolegiu k přijetí vhodných následných opatření. Za tímto účelem mohou oprávnění zaměstnanci Eurojustu dočasně uchovávat a analyzovat osobní údaje v systému řízení případů výhradně za účelem toho, aby národní člen nebo kolegium mohli určit, zda jsou tyto údaje relevantní pro úkoly Eurojustu a zda by měl být v systému řízení případů zahájen nový případ. Tyto údaje mohou být uchovávány po dobu nejvýše šesti měsíců v bezpečném a kontrolovaném prostředí, které k tomuto účelu poskytuje Eurojust, a to za předpokladu, že jsou zajištěna vhodná ochranná opatření, která jsou v podstatě rovnocenná opatřením stanoveným pro systém řízení případů. Pokud by výjimečně národní člen nebo kolegium nebyli schopni provést toto určení v uvedené lhůtě, lze tuto lhůtu jednou prodloužit o další období nepřesahující šest měsíců.

7.Zaměstnanci Eurojustu mohou rovněž vypracovávat odůvodněná stanoviska pro účely odstavců 3 a 4 a předávat je národním členům nebo kolegiu k přijetí vhodných následných opatření.

8.Příslušné vnitrostátní orgány dotčených členských států si ponechávají pravomoc rozhodovat o jakýchkoli opatřeních, která mají být přijata v důsledku činností Eurojustu prováděných podle tohoto článku, a to v souladu s platným vnitrostátním právem a právem Unie.

Článek 29

Uchovávání, analýzy a ukládání důkazů

1.Za účelem podpory činnosti členských států v boji proti nejzávažnějším mezinárodním zločinům a souvisejícím trestným činům Eurojust v souladu s tímto nařízením rozvíjí a udržuje schopnost shromažďovat, uchovávat, analyzovat a ukládat důkazy a informace, které mohou být použity jako důkazní materiály související s těmito trestnými činy.

2.Na žádost kolegia nebo Komise může Eurojust v řádně odůvodněných případech rozšířit schopnosti uvedené v odstavci 1 i na další formy závažné trestné činnosti spadající do jeho působnosti v souladu s tímto nařízením, pokud je to nezbytné pro podporu konkrétních vyšetřování a stíhání, pro něž byl zřízen společný vyšetřovací tým nebo platforma pro justiční koordinaci.

3.Pro účely odstavce 1 může Eurojust v souladu s tímto nařízením přijímat důkazy od příslušných vnitrostátních orgánů členských států a třetích zemí, jakož i od příslušných orgánů mezinárodních trestních soudů a tribunálů. Eurojust rovněž může shromažďovat relevantní informace, které mohou být použity jako důkazní materiál, od institucí a jiných subjektů Unie, mezinárodních organizací, soukromých subjektů a z veřejně dostupných zdrojů.

4.Eurojust usnadňuje bezpečnou a včasnou výměnu informací a důkazů uvedených v odstavci 1 mezi příslušnými vnitrostátními orgány členských států a třetích zemí, jakož i mezi příslušnými orgány mezinárodních trestních soudů a tribunálů, případně jim tyto informace a důkazy v souladu s tímto nařízením přímo zpřístupňuje.

5.Pro účely tohoto článku Eurojust prostřednictvím oprávněných zaměstnanců:

a)podporuje příslušné vnitrostátní a mezinárodní orgány při předávání důkazů Eurojustu a shromažďuje informace z veřejně dostupných zdrojů;

b)podporuje příslušné vnitrostátní a mezinárodní orgány při jejich vyšetřováních a stíháních, mimo jiné tím, že zjišťuje mezery v důkazní situaci a souběžná vyšetřování a poskytuje poradenství ohledně strategií pro stíhání, a

c)v rámci příslušných mandátů úzce spolupracuje s Europolem s cílem zjistit vazby mezi informacemi zpracovávanými oběma agenturami, případně i prostřednictvím vypracovávání společných analytických zpráv.

Článek 30

Udržování znalostí

1.Oprávnění zaměstnanci Eurojustu shromažďují, analyzují a v případě potřeby si vyměňují operativní znalosti týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, včetně znalostí získaných z případové práce Eurojustu, z Evropské justiční sítě a ze zkušeností kontaktních míst jiných příslušných sítí a subjektů působících v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech.

2.Eurojust identifikuje průřezové otázky a osvědčené postupy v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a vyvíjí nástroje, včetně pokynů, politických dokumentů a analýz případové práce, s cílem pomáhat odborníkům z praxe při jejich přeshraničních vyšetřováních a stíháních.

3.Eurojust může shromažďovat a analyzovat, a to i s využitím automatizovaných nástrojů, vnitrostátní a unijní judikaturu týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, včetně otázek přípustnosti důkazů.

Článek 31

Odborná centra Eurojustu pro trestní věci

1.Eurojust může zřídit odborná centra Eurojustu pro trestní věci jako specializované vnitřní struktury, jejichž úkolem je poskytovat strategickou, analytickou a operativní podporu národním zastoupením, příslušným vnitrostátním orgánům a dalším příslušným zúčastněným stranám v boji proti prioritním formám trestné činnosti na úrovni Unie a při řešení průřezových otázek v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech.

2.Koordinaci odborných center Eurojustu pro trestní věci zajišťují zaměstnanci Eurojustu, kteří po konzultaci s členy národních zastoupení zapojených do příslušného odborného centra rozhodují o stanovení priorit činností a výstupů. Tito členové mohou rovněž požádat o podporu ze strany odborných center Eurojustu pro trestní věci při analytických a operativních činnostech. K činnosti těchto center mohou přispívat také justiční sítě a další subjekty sdružující národní odborníky z praxe.

3.K účasti na práci odborných center Eurojustu pro trestní věci mohou být přizváni zástupci institucí a jiných subjektů Unie, jakož i další příslušné zúčastněné strany, je-li to vhodné pro plnění jejich příslušných úkolů.

4.O zřízení odborného centra Eurojustu pro trestní věci může požádat kolegium, správní ředitel nebo Komise. Výkonná rada posoudí operativní přínos a finanční dopady takové žádosti a předloží toto posouzení správní radě, která rozhodne v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. r).

ODDÍL III

Další formy operativní podpory

Článek 32

Kontaktní místo pro třetí země a mezinárodní organizace pro účely nařízení (EU) 2019/816

1.Při plnění své úlohy kontaktního místa pro třetí země a mezinárodní organizace za účelem zjištění členských států, které mají informace z rejstříku trestů o státním příslušníkovi třetí země v souladu s článkem 17 nařízení (EU) 2019/816, Eurojust zajistí účinné a bezpečné vyřizování žádostí a jejich následné zpracování podle uvedeného článku, a to v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů. Za tímto účelem zavede příslušná organizační a technická opatření pro zpracovávání, stanovení priorit a následné kroky v souvislosti s těmito žádostmi.

2.Po zavedení opatření uvedených v odstavci 1 se postup stanovený v článku 17 nařízení (EU) 2019/816 provádí elektronickými prostředky.

Článek 33

Pomoc obětem trestných činů v rámci přeshraničních trestních řízení

Eurojust poskytuje orgánům pověřeným vyšetřováním a stíháním podporu při prosazování práv obětí v rámci přeshraničních trestních vyšetřování. Na žádost příslušných vnitrostátních orgánů členských států pověřených vyšetřováním a stíháním Eurojust může zejména:

a)pomáhat při identifikaci obětí v případech, kde existuje velké množství obětí;

b)poskytovat příslušným vnitrostátním orgánům poradenství ohledně práv obětí na účast v trestním řízení v přeshraničních případech podle vnitrostátního práva nebo práva Unie;

c)pomáhat příslušným vnitrostátním orgánům při zajišťování přístupu obětí k odškodnění a k navrácení majetku, včetně majetku, na který se vztahují opatření k zajištění nebo konfiskaci;

d)poskytovat jakoukoli další pomoc v souvislosti s právy obětí v přeshraničních trestních řízeních v mezích svých pravomocí v souladu s tímto nařízením.

Článek 34

Zapojení do činnosti evropské multidisciplinární platformy pro boj proti hrozbám vyplývajícím z trestné činnosti (EMPACT)

1.Eurojust podporuje Europol při přípravě analytických materiálů týkajících se vnitřní bezpečnosti, včetně strategických analýz, posouzení hrozeb, zpráv o trendech a situačních přehledů, a to zejména s cílem napomáhat Radě a Komisi při stanovování strategických, politických a operativních priorit Unie v boji proti závažné trestné činnosti.

2.Eurojust napomáhá Europolu při operativním provádění priorit Unie v boji proti závažné trestné činnosti, zejména podporou účasti justičních orgánů v platformě EMPACT.

3.Ve spolupráci s Europolem může Eurojust poskytovat operativní, analytickou, právní, administrativní a logistickou podporu činnostem vedeným členskými státy v rámci platformy EMPACT. Taková podpora může zahrnovat usnadnění výměny informací mezi dotčenými příslušnými orgány.

4.Tato podpora se omezuje na činnosti, které vedou justiční orgány nebo na nichž se tyto orgány podílejí. Praktické podmínky koordinace mezi Europolem a Eurojustem v této souvislosti jsou stanoveny v pracovním ujednání uzavřeném mezi těmito dvěma agenturami podle článku 57.

ODDÍL IV

Výměna informací s příslušnými vnitrostátními orgány v členských státech

Článek 35

Národní koordinační systém Eurojustu 

1.Každý členský stát zavede národní koordinační systém Eurojustu s cílem podporovat činnost svého národního člena a zajistit koordinaci mezi národním zastoupením a příslušnými vnitrostátními orgány tohoto členského státu.

2.Součástí národního koordinačního systému Eurojustu jsou kontaktní místa sítí, s nimiž Eurojust udržuje vztahy podle článku 56, národní zpravodajové pro otázky terorismu a jakékoli další příslušné justiční orgány.

3.Každý členský stát může jmenovat národního zpravodaje pro Eurojust, který bude na vnitrostátní úrovni plnit funkci koordinátora členů národního koordinačního systému Eurojustu.

4.Každý členský stát určí příslušný vnitrostátní orgán jako národního zpravodaje Eurojustu pro otázky terorismu. Tímto národním zpravodajem pro otázky terorismu je justiční nebo jiný příslušný orgán. Vyžaduje-li to vnitrostátní právní systém, může členský stát jako národního zpravodaje Eurojustu pro otázky terorismu určit více než jeden příslušný vnitrostátní orgán. Národní zpravodaj pro otázky terorismu má přístup ke všem podstatným informacím v souladu s článkem 37. Národní zpravodaj je příslušný ke shromažďování těchto informací a k jejich předávání Eurojustu v souladu s vnitrostátním a unijním právem, zejména vnitrostátním trestním právem procesním a použitelnými pravidly pro ochranu údajů.

5.Členové národního koordinačního systému Eurojustu jsou zejména povinni:

e)zajistit, aby informace týkající se dotčeného členského státu v souladu s článkem 37 byly předávány do systému řízení případů uvedeného v článku 41 efektivním a spolehlivým způsobem;

a)pomáhat národnímu členovi určit příslušné orgány pro výkon žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání;

b)informovat národního člena o schůzích, na nichž se projednávají operativní záležitosti týkající se Eurojustu, a přizvat národního člena k účasti na těchto schůzích;

c)udržovat úzké vztahy s národní jednotkou Europolu;

d)zvyšovat povědomí orgánů pověřených vyšetřováním a stíháním ve svém členském státě o podpoře, kterou může Eurojust poskytnout v přeshraničních případech;

e)předávat Eurojustu informace o vnitrostátní judikatuře týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, včetně otázek přípustnosti důkazů;

f)upozorňovat Eurojust na průřezové otázky a osvědčené postupy v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech s cílem přispět k udržování znalostí v rámci Eurojustu v souladu s článkem 30 a podílet se na činnosti odborných center Eurojustu pro trestní věci v souladu s článkem 31.

6.Národní člen se pravidelně setkává s členy národního koordinačního systému Eurojustu svého členského státu. Národní člen pořádá zejména pravidelné schůzky s kontaktními místy každé ze sítí uvedených v odstavci 2 za účelem projednání záležitostí spadajících do působnosti dané sítě a zajištění účinné koordinace mezi národním zastoupením a příslušnými vnitrostátními orgány.

7.Za účelem splnění cílů uvedených v odstavci 5 jsou osoby uvedené v odstavci 2, pokud jednají jako příslušné vnitrostátní orgány, připojeny k decentralizovanému informačnímu systému uvedenému v článku 40.

8.Při provádění tohoto článku mohou být nápomocni oprávnění zaměstnanci Eurojustu.

Článek 36

Výměna informací s členskými státy a mezi národními členy

1.Příslušné orgány členských států si s Eurojustem vyměňují veškeré informace nezbytné k plnění jeho úkolů podle článků 4 a 25 v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů. To zahrnuje alespoň informace uvedené v odstavcích 4, 5 a 6 tohoto článku.

2.Předání informací Eurojustu se chápe jako žádost o pomoc Eurojustu v daném případě, pouze pokud to příslušný orgán členského státu výslovně uvede.

3.Národní členové si bez předchozího povolení mezi sebou a se svými příslušnými vnitrostátními orgány vyměňují veškeré informace nezbytné k plnění úkolů Eurojustu. Příslušné vnitrostátní orgány zejména neprodleně informují své národní členy o případu, jenž se jich týká.

4.Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o zřízení společných vyšetřovacích týmů a o výsledcích jejich práce.

5.Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy bez zbytečného odkladu o každém případu, který se týká nejméně tří členských států a ohledně něhož byla nejméně dvěma členským státům předána žádost nebo rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádosti nebo rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, je-li splněna jedna či více těchto podmínek:

a)jedná se o trestný čin, za nějž lze v dožadujícím nebo vydávajícím členském státě uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby nejméně pěti nebo šesti let, o čemž rozhodne dotyčný členský stát, a který spočívá v některém z těchto jednání:

i)obchodování s lidmi;

ii)pohlavní zneužívání nebo pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům;

iii)obchod s drogami;

iv)nedovolený obchod se střelnými zbraněmi, jejich součástmi nebo díly, střelivem nebo výbušninami;

v)korupce;

vi)trestná činnost proti finančním zájmům Unie;

vii)padělání peněz nebo platebních prostředků;

viii)praní peněz;

ix)počítačová trestná činnost;

b)existují konkrétní poznatky o zapojení zločinného spolčení;

c)existují poznatky, že by případ mohl mít závažný přeshraniční rozměr nebo by mohl mít dopad na úrovni Unie nebo dopad na členské státy jiné než ty, které jsou do případu přímo zapojeny.

6.Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o:

a)případech, kdy došlo nebo pravděpodobně dojde ke kompetenčním sporům;

b)sledovaných zásilkách týkajících se alespoň tří států, z nichž alespoň dva jsou členskými státy;

c)opakovaných obtížích či odmítnutích při výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.

7.Příslušné vnitrostátní orgány nejsou povinny poskytovat informace v konkrétních případech, pokud by to poškodilo zásadní zájmy národní bezpečnosti nebo ohrozilo bezpečnost fyzických osob.

8.Tímto článkem nejsou dotčeny podmínky stanovené v dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně podmínek stanovených třetími zeměmi pro využití jimi poskytnutých informací.

9.Tímto článkem nejsou dotčeny jiné povinnosti týkající se předávání informací Eurojustu.

10.Příslušné vnitrostátní orgány nejsou povinny poskytnout informace uvedené v tomto článku, pokud již byly Eurojustu předány na základě jiných ustanovení tohoto nařízení.

Článek 37

Výměna informací o případech terorismu

1.Příslušné vnitrostátní orgány informují národního člena svého členského státu o veškerých probíhajících nebo ukončených trestních vyšetřováních teroristických trestných činů pod dohledem justičních orgánů, jakmile je případ postoupen justičním orgánům v souladu s vnitrostátním právem, zejména vnitrostátním trestním právem procesním, o veškerých probíhajících nebo ukončených trestních stíháních a soudních řízeních a o veškerých soudních rozhodnutích týkajících se teroristických trestných činů. Tato povinnost se vztahuje na všechna trestní vyšetřování teroristických trestných činů bez ohledu na to, zda je známa vazba na jiný členský stát nebo třetí zemi, ledaže se dané trestní vyšetřování vzhledem ke svým zvláštním okolnostem zjevně týká pouze jednoho členského státu.

2.Odstavec 1 se nepoužije, pokud by sdílení informací:

a)ohrozilo probíhající vyšetřování nebo bezpečnost fyzické osoby nebo

b)bylo v rozporu s podstatnými zájmy bezpečnosti dotčeného členského státu.

3.Pro účely tohoto článku se teroristickými trestnými činy rozumějí trestné činy uvedené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 51 .

4.Informace předávané podle odstavce 1 zahrnují operativní osobní údaje a jiné než osobní údaje uvedené v příloze III. Tyto informace mohou zahrnovat osobní údaje v souladu s bodem 4 přílohy III, avšak pouze pokud jsou tyto osobní údaje uchovávány příslušnými vnitrostátními orgány nebo jim mohou být sděleny v souladu s vnitrostátním právem a pokud je jejich předání nezbytné ke spolehlivé identifikaci subjektu údajů podle čl. 44 odst. 5.

5.Pokud se jedná o situaci uvedenou v odstavci 2, informují příslušné vnitrostátní orgány své národní členy o veškerých změnách informací předaných podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu a pokud možno nejpozději do deseti pracovních dnů po takových změnách.

6.Příslušný vnitrostátní orgán není povinen tyto informace poskytnout, pokud již byly Eurojustu předány.

7.Příslušný vnitrostátní orgán může kdykoli požádat Eurojust o podporu při provádění následných opatření, pokud jde o vazby zjištěné na základě informací poskytnutých podle tohoto článku.

Článek 38

Informace poskytované Eurojustem příslušným vnitrostátním orgánům

1.Eurojust poskytuje bez zbytečného odkladu příslušným vnitrostátním orgánům informace o výsledcích zpracování informací, včetně existence vazeb na případy již uložené v systému řízení případů. Tyto informace mohou obsahovat osobní údaje.

2.Pokud příslušný vnitrostátní orgán požádá Eurojust o poskytnutí informací v určité lhůtě, Eurojust je předá v této lhůtě.

Článek 39

Výměna operativních informací mezi oprávněnými zaměstnanci Eurojustu a členskými státy

1.Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, výměna operativních informací mezi Eurojustem a příslušnými orgány členských států probíhá prostřednictvím národních členů v souladu s pravidly pro správu informací v systému řízení případů stanovenými v článku 42.

2.Pokud dochází k výměně operativních informací mezi Eurojustem a příslušnými orgány členských států prostřednictvím národních členů v souladu s odstavcem 1, může národní člen v jednotlivých případech pověřit jednoho nebo více oprávněných zaměstnanců Eurojustu, aby si pod jeho dohledem a na jeho odpovědnost přímo vyměňovali operativní informace s příslušnými orgány jeho členského státu, je-li to nezbytné pro plnění úkolů Eurojustu podle tohoto nařízení.

3.Jednají-li oprávnění zaměstnanci Eurojustu v souladu s odstavcem 2, uskutečňuje se tato výměna prostřednictvím decentralizovaného informačního systému uvedeného v článku 40, pokud se neuplatní ustanovení čl. 40 odst. 2. Příslušný vnitrostátní člen zůstává odpovědný za obsah vyměňovaných informací a za jejich další zpracování v systému řízení případů v souladu s čl. 42 odst. 1.

Článek 40

Zabezpečená elektronická komunikace a výměna údajů mezi příslušnými vnitrostátními orgány a Eurojustem

1.Komunikace mezi příslušnými vnitrostátními orgány a Eurojustem podle tohoto nařízení se provádí prostřednictvím sítě informačních systémů a interoperabilních přístupových bodů systému e-CODEX, které fungují na individuální odpovědnost a pod řízením každého členského státu a Eurojustu, umožňující zabezpečenou a spolehlivou přeshraniční výměnu informací (dále jen „decentralizovaný informační systém“). S decentralizovaným informačním systémem je propojen systém řízení případů uvedený v článku 41.

2.Pokud výměna informací v souladu s odstavcem 1 není možná například z důvodu nedostupnosti decentralizovaného informačního systému, povahy předávaného materiálu, technických omezení, jako je velikost dat, právních omezení týkajících se přípustnosti požadovaných údajů jako důkazu nebo forenzních požadavků vztahujících se na požadované údaje nebo z důvodu výjimečných okolností, provede se předání údajů nejvhodnějšími alternativními prostředky, přičemž se zohlední potřeba zajistit výměnu informací, která je rychlá, zabezpečená a spolehlivá a umožňuje příjemci ověřit pravost.

3.Příslušné vnitrostátní orgány předávají informace uvedené v článcích 36 a 37 tohoto nařízení Eurojustu poloautomatizovaně a strukturovaně z vnitrostátních rejstříků v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) 2025/2447 52 .

4.Komise odpovídá za vytvoření, údržbu a vývoj referenčního prováděcího softwaru, který členské státy a Eurojust mohou použít jako svůj koncový systém. Uvedený referenční prováděcí software je založen na modulárním uspořádání, což znamená, že software je seskupován a dodáván odděleně od složek systému e-CODEX potřebných k jeho připojení k decentralizovanému informačnímu systému. Uvedené uspořádání členským státům umožní opětovně použít nebo posílit stávající vnitrostátní komunikační infrastruktury v justiční oblasti pro přeshraniční využití a umožní Eurojustu propojit svůj systém řízení případů s decentralizovaným informačním systémem.

5.Komise referenční prováděcí software poskytuje, udržuje a podporuje bezplatně. Tvorba, údržba a vývoj referenčního prováděcího softwaru se financují ze souhrnného rozpočtu Unie.

6.Členské státy a Eurojust nesou své vlastní náklady na zřízení a provoz oprávněného přístupového bodu systému e-CODEX ve smyslu čl. 3 bodu 3 nařízení (EU) 2022/850 a na zřízení a úpravu svých informačních systémů tak, aby byly interoperabilní s přístupovými body.

7.Pokud Eurojust zřizuje nebo pořizuje služby cloud computingu pro účely tohoto nařízení, zajistí, aby tyto služby byly v souladu s platným právem Unie, včetně požadavků týkajících se rámce cloudové suverenity EU, bezpečnosti údajů, ochrany údajů, kybernetické bezpečnosti a digitální suverenity, čímž zajistí bezpečné hostování a zpracování údajů vyměňovaných podle tohoto nařízení, a to s přísnou kontrolou přístupu a kompartmentací údajů.

Článek 41

Systém řízení případů

1.Eurojust zřídí systém řízení případů pro zpracování operativních osobních údajů uvedených v příloze II, údajů uvedených v příloze III a jiných než osobních údajů.

2.Systém řízení případů slouží těmto účelům:

a)podpora vedení a koordinace vyšetřování a stíhání, při kterých je Eurojust nápomocen;

b)podpora Eurojustu při výkonu jeho pravomocí z vlastního podnětu podle článku 28;

c)zajištění přístupu k informacím o probíhajících vyšetřováních a stíháních a jejich bezpečná výměna;

d)usnadňování bezpečné výměny informací a důkazů s příslušnými vnitrostátními orgány členských států, institucemi a jinými subjekty Unie, příslušnými orgány třetích zemí, příslušnými orgány mezinárodních organizací a soukromými subjekty, mimo jiné prostřednictvím komunikačních kanálů uvedených v odstavci 3 a s výhradou omezení týkajících se nakládání s informacemi stanovených v čl. 42 odst. 3;

e)umožnění analýzy a systematické křížové kontroly informací a důkazů s cílem zjistit vazby mezi přeshraničními vyšetřováními a stíháními, a podpořit tak přípravu případů ze strany příslušných vnitrostátních orgánů;

f)uchovávání, analýza a ukládání důkazů v souladu s článkem 29;

g)umožnění získávání údajů pro operativní a statistické účely;

h)usnadnění dohledu s cílem zajistit, aby zpracovávání operativních osobních údajů v rámci systému bylo zákonné a v souladu s tímto nařízením a použitelnými pravidly pro ochranu údajů.

3.Systém řízení případů je připojen k decentralizovanému informačnímu systému uvedenému v článku 40. Může být rovněž připojen k zabezpečenému telekomunikačnímu spojení uvedenému v článku 9 rozhodnutí Rady 2008/976/SVV a k dalším zabezpečeným komunikačním kanálům zřízeným v souladu s použitelným právem Unie.

4.Pokud byl Eurojustu udělen přístup k údajům v jiných informačních systémech Unie, které byly zřízeny jinými právními akty Unie, a k údajům z těchto systémů, může Eurojust použít systém řízení případů k přístupu k údajům v těchto systémech a k připojení k těmto systémům pro účely získávání a zpracovávání informací, včetně osobních údajů, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s právními akty Unie, kterými se tyto informační systémy zřizují.

5.Odstavce 3 a 4 nerozšiřují práva udělená Eurojustu na přístup k jiným informačním systémům Unie podle právních aktů Unie, kterými se tyto systémy zřizují.

6.Při zpracování operativních osobních údajů nesmí Eurojust provádět žádné automatizované zpracování mimo integrované prostředí pro zpracování údajů v rámci systému řízení případů, s výjimkou případů výslovně stanovených v tomto nařízení. Národní členové mohou osobní údaje dočasně uchovávat a analyzovat, aby mohli určit, zda jsou relevantní pro úkoly Eurojustu a zda by měl být v systému řízení případů zahájen nový případ. Tyto údaje mohou být uchovávány po dobu nejvýše šesti měsíců v bezpečném a kontrolovaném prostředí, které k tomuto účelu poskytuje Eurojust, a to za předpokladu, že jsou zajištěna vhodná ochranná opatření, která jsou v podstatě rovnocenná opatřením stanoveným pro systém řízení případů. Pokud by národní člen výjimečně nebyl schopen provést toto určení v uvedené lhůtě, lze tuto lhůtu jednou prodloužit o další období nepřesahující šest měsíců.

7.Je-li Eurojust oprávněn zpracovávat operativní či neoperativní osobní údaje, avšak nevystupuje v souvislosti s těmito údaji jako správce, zajistí jejich bezpečné zpracování. Odchylně od odstavce 6 může Eurojust v případě potřeby zavést samostatný systém pro zpracování těchto údajů. Tyto údaje nesmějí být použity k žádnému jinému úkolu ani účelu Eurojustu, včetně křížové kontroly.

8.Při plnění svých povinností mohou národní členové zpracovávat osobní údaje o jednotlivých případech, na kterých pracují, v souladu s tímto nařízením nebo s jinými použitelnými předpisy. Umožní pověřenci pro ochranu osobních údajů přístup ke zpracovávaným osobním údajům v systému řízení případů.

Článek 42

Správa informací v systému řízení případů

1.Národní člen nebo kterýkoli jiný člen národního zastoupení jednající v rámci jeho pravomoci, uchovává informace, které tento národní člen shromáždil nebo které mu byly předány v souladu s tímto nařízením či jinými příslušnými nástroji, v systému řízení případů. Národní člen odpovídá za správu údajů, které zpracovává.

2.Národní člen rozhodne v každém jednotlivém případě, zda přístup k informacím ponechá omezený, nebo zda k nim či k jejich částem udělí přístup jedné či více z následujících osob:

a)ostatní národní členové;

b)styční státní zástupci vyslaní do Eurojustu podle článku 63;

c)styčný úředník Úřadu evropského veřejného žalobce vyslaný do Eurojustu podle článku 58;

d)osoby působící jako kontaktní místo při Eurojustu podle článku 63;

e)oprávnění zaměstnanci Eurojustu podle odstavce 5 tohoto článku nebo

f)jakákoli jiná osoba jednající jménem Eurojustu, která obdržela nezbytné oprávnění od správního ředitele podle čl. 71 odst. 5.

3.Byla-li zjištěna vazba ve smyslu čl. 41 odst. 2 písm. e), národní člen po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány, které příslušné informace poskytly, obecně či konkrétně uvede veškerá omezení týkající se dalšího nakládání s těmito informacemi, přístupu k nim a jejich předávání. Tato omezení jsou závazná pro všechny osoby, jimž byl udělen přístup k informacím podle odstavce 2 tohoto článku, a musí být zaznamenána v systému řízení případů.

4.Oprávnění zaměstnanci Eurojustu mohou v souladu s tímto nařízením uchovávat informace v systému řízení případů pod dohledem národního člena nebo kolegia.

5.Oprávněným zaměstnancům Eurojustu bude udělen přístup do systému řízení případů v rozsahu nezbytně nutném pro plnění konkrétních úkolů, které jim byly svěřeny podle tohoto nařízení, a to zejména pro následující účely:

a)udržování a správa operativních znalostí podle článku 31;

b)plnění úkolů souvisejících s případy z vlastního podnětu podle článku 28;

c)zpracovávání žádostí v rámci automatizovaného systému výskytu shody / bez výskytu shody podle článku 55, s výhradou omezení zpracování uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

6.Podrobné podmínky praktického provádění odstavce 5 stanoví kolegium.

KAPITOLA IV

ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 43

Zpracování osobních údajů Eurojustem

1.Odkazy na „použitelná pravidla pro ochranu údajů“ v tomto nařízení se považují za odkazy na ustanovení o ochraně údajů obsažená v tomto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725.

2.Eurojust stanoví lhůty pro uchovávání administrativních osobních údajů v ustanoveních svého jednacího řádu týkajících se ochrany údajů.

Článek 44

Zpracování operativních osobních údajů

1.Pokud je to nezbytné k plnění jeho úkolů, může Eurojust v rámci své působnosti a za účelem výkonu svých operativních pravomocí zpracovávat automatizovanými prostředky nebo ve strukturovaných ručně vedených spisech v souladu s tímto nařízením pouze operativní osobní údaje uvedené v bodě 1 přílohy II týkající se osob, u nichž podle vnitrostátního práva dotčených členských států existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly nebo se chystají spáchat trestný čin, který spadá do působnosti Eurojustu, nebo osob, které byly za takový trestný čin odsouzeny.

2.Eurojust může zpracovávat pouze operativní osobní údaje uvedené v bodě 2 přílohy II týkající se osob, které jsou podle vnitrostátního práva dotyčných členských států považovány v trestním vyšetřování nebo stíhání týkajícím se jednoho nebo více druhů trestné činnosti a trestných činů uvedených v článku 6 za oběti nebo třetí strany dotčené trestným činem, jako jsou osoby, které by mohly být předvolány jako svědci, nebo osob, které mohou poskytovat informace o trestných činech, nebo kontaktní osoby či společníci osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Tyto operativní osobní údaje lze zpracovávat pouze tehdy, je-li to nutné pro splnění úkolů Eurojustu v rámci jeho působnosti a za účelem výkonu jeho operativních pravomocí.

3.Ve výjimečných případech, je-li to nezbytné pro účely uvedené v odstavci 1, může Eurojust rovněž po omezenou dobu, která nesmí být delší než doba potřebná pro uzavření případu, v souvislosti s nímž se údaje zpracovávají, zpracovávat i jiné operativní osobní údaje než ty, které jsou uvedeny v příloze II, které se týkají okolností trestného činu, jsou-li bezprostředně významné pro probíhající vyšetřování, která Eurojust koordinuje nebo pomáhá koordinovat, a jsou součástí těchto vyšetřování. Pověřenec pro ochranu osobních údajů uvedený v článku 50 musí být neprodleně informován o zpracování takových operativních osobních údajů a o konkrétních okolnostech, které odůvodňují nezbytnost zpracovávat tyto operativní osobní údaje. Týkají-li se tyto jiné údaje svědků či obětí ve smyslu odstavce 2, přijmou rozhodnutí o jejich zpracování společně dotčení národní členové.

4.Týkají-li se zvláštní kategorie operativních osobních údajů svědků či obětí ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijmou rozhodnutí o jejich zpracování dotčení národní členové.

5.Pokud jsou operativní osobní údaje předávány v souladu s článkem 37, může Eurojust zpracovávat operativní osobní údaje uvedené v příloze III týkající se těchto osob:

a)osob, u nichž podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly nebo se chystají spáchat trestný čin, který spadá do působnosti Eurojustu;

b)osob, které byly za takový trestný čin odsouzeny.

6.Pokud příslušný vnitrostátní orgán nerozhodne v jednotlivých případech jinak, může Eurojust pokračovat ve zpracování operativních osobních údajů uvedených v odst. 5 písm. a) i po skončení řízení podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu, a to i v případě zproštění viny nebo pravomocného zastavení trestního stíhání. Pokud řízení nevedlo k odsouzení, probíhá zpracování osobních údajů pouze za účelem zjištění vazeb mezi probíhajícími, budoucími nebo ukončenými vyšetřováními a stíháními, jak je uvedeno v čl. 41 odst. 2 písm. c).

Článek 45

Lhůty pro uchovávání operativních osobních údajů

1.Eurojust uchovává operativní osobní údaje, které zpracovává, pouze po dobu nezbytně nutnou pro plnění svých úkolů. Zejména, aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku, nesmějí být operativní osobní údaje uvedené v článku 44 uchovávány po tom z následujících dní, který nastane jako první:

a)den, od kterého není v důsledku uplynutí promlčecí lhůty možné stíhání ve všech členských státech dotčených vyšetřováním a stíháním;

b)den, kdy byl Eurojust informován o tom, že dotyčná osoba byla rozsudkem pravomocně zproštěna viny; v takovém případě informuje dotčený členský stát Eurojust neprodleně;

c)tři roky ode dne nabytí právní moci rozsudku v posledním členském státě dotčeném vyšetřováním nebo stíháním;

d)den, kdy Eurojust a dotčené členské státy společně uznaly nebo rozhodly, že již není nutné, aby Eurojust koordinoval vyšetřování a stíhání, pokud neexistuje povinnost poskytnout Eurojustu tuto informaci v souladu s čl. 36 odst. 5 nebo 6;

e)tři roky ode dne, kdy byly operativní osobní údaje předány v souladu s čl. 36 odst. 5 nebo 6, ledaže by se tyto údaje týkaly případu, v jehož souvislosti v okamžiku uplynutí této lhůty stále probíhá trestní řízení, včetně případných odvolacích řízení; v takovém případě mohou být údaje uchovávány až do vynesení pravomocného rozsudku.

2.Eurojust neuchovává operativní osobní údaje předané v souladu s článkem 38a po tom z následujících dní, který nastane nejdříve:

a)den, od kterého není v důsledku uplynutí promlčecí lhůty možné stíhání ve všech členských státech dotčených vyšetřováním nebo stíháním;

b)pět let ode dne nabytí právní moci rozsudku v posledním členském státě dotčeném vyšetřováním nebo stíháním, nebo dva roky v případě zproštění obžaloby nebo pravomocného zastavení trestního stíhání;

c)den, kdy byl Eurojust informován o rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu podle čl. 46 odst. 5.

3.Dodržování lhůt pro uchovávání údajů uvedených v odstavcích 1 a 2 Eurojust průběžně přezkoumává vhodným automatizovaným postupem, zejména od okamžiku, kdy je ukončena podpora ze strany Eurojustu. Vyhodnocení potřebnosti uchovávat údaje se rovněž provádí každé tři roky od jejich vložení. Uchovávají-li se operativní osobní údaje uvedené v čl. 44 odst. 4 po dobu delší pěti let, musí o tom být informován evropský inspektor ochrany údajů.

4.Než uplyne některá ze lhůt pro uchovávání údajů uvedených v odstavcích 1 a 2, přezkoumá Eurojust, zda je další uchování operativních osobních údajů nezbytné pro plnění jeho úkolů. Může rozhodnout o výjimečném uchování těchto údajů až do následujícího přezkumu. Důvody k dalšímu uchování musí být oprávněné a musí být zaznamenány. Není-li v době přezkumu přijato žádné rozhodnutí o dalším uchování operativních osobních údajů, tyto údaje se automaticky vymažou.

5.Pokud se operativní osobní údaje v souladu s odstavcem 3 uchovávají po dobu delší, než jsou lhůty pro uchovávání uvedené v odstavci 1, provede evropský inspektor ochrany údajů každé tři roky další přezkum nezbytnosti uchovávat tyto údaje.

6.Jakmile uplyne lhůta pro uchovávání posledního automatizovaného údaje v souboru, zničí se všechny dokumenty ze souboru s výjimkou originálů dokumentů, které Eurojust obdržel od příslušných vnitrostátních orgánů a které musí být vráceny osobě, která je poskytla.

7.U vyšetřování nebo stíhání, které Eurojust koordinoval, se dotčení národní členové navzájem informují, kdykoliv obdrží informace, že bylo vyšetřování nebo stíhání zastaveno nebo že veškerá soudní rozhodnutí týkající se daného případu nabyla právní moci.

8.Odstavec 6 se nepoužije, pokud:

a)by to poškodilo zájmy subjektu údajů, který vyžaduje ochranu; v takových případech se operativní osobní údaje použijí jen s výslovným a písemným souhlasem subjektu údajů;

b)subjekt údajů zpochybňuje přesnost operativních osobních údajů; v takových případech se odstavec 5 nepoužije po dobu potřebnou k tomu, aby členské státy nebo v příslušných případech Eurojust ověřily přesnost těchto údajů;

c)operativní osobní údaje musí být uchovány pro účely dokazování nebo pro stanovení, výkon nebo obranu právních nároků;

d)subjekt údajů odmítá výmaz operativních osobních údajů a žádá místo toho o omezení jejich použití, nebo

e)operativní osobní údaje jsou nadále zapotřebí pro účely archivace ve veřejném zájmu nebo ke statistickým účelům. Eurojust a členské státy zavedou mechanismy k zajištění toho, aby se bezpečnostní opatření uvedená v článku 91 nařízení (EU) 2018/1725 uplatňovala ve všech informačních systémech.

Článek 46

Bezpečnost operativních osobních údajů

Eurojust a členské státy zavedou mechanismy k zajištění toho, aby se bezpečnostní opatření uvedená v článku 91 nařízení (EU) 2018/1725 uplatňovala ve všech informačních systémech.

Článek 47

Právo subjektu údajů na přístup k osobním údajům

1.Subjekt údajů, který si přeje uplatnit své právo na přístup k operativním osobním údajům podle článku 80 nařízení (EU) 2018/1725, které se týkají tohoto subjektu údajů a které zpracovává Eurojust, může podat žádost u Eurojustu nebo u vnitrostátního dozorového úřadu v členském státě podle vlastního výběru. Uvedený úřad postoupí žádost Eurojustu a v každém případě nejpozději jeden měsíc ode dne, kdy ji obdržel.

2.Eurojust odpoví na žádost bez zbytečného odkladu a v každém případě nejpozději tři měsíce ode dne, kdy ji obdržel.

3.Eurojust konzultuje rozhodnutí, které má být přijato v odpovědi na žádost, s příslušnými orgány dotčených členských států. Rozhodnutí o přístupu k údajům smí být Eurojustem přijato pouze za úzké spolupráce s členskými státy, jichž se sdělení těchto údajů přímo týká. Pokud členský stát vznese námitku proti rozhodnutí navrhovanému Eurojustem, sdělí mu důvody této námitky. Eurojust takové námitce vyhoví. Dotčení národní členové následně vyrozumí příslušné orgány o obsahu rozhodnutí Eurojustu.

4.Žádost vyřizují a jménem Eurojustu o ní rozhodují dotčení národní členové. Nedojdou-li ke shodě, postoupí žádost kolegiu, které o ní rozhodne dvoutřetinovou většinou.

Článek 48

Omezení práva na přístup

V případech uvedených v článku 81 nařízení (EU) 2018/1725 Eurojust informuje subjekt údajů po konzultaci s příslušnými orgány dotčených členských států v souladu s čl. 47 odst. 3 tohoto nařízení.

Článek 49

Právo na omezení zpracování údajů

Aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v čl. 45 odst. 8 tohoto nařízení, smějí být operativní osobní údaje, jejichž zpracování bylo omezeno podle čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1725, zpracovávány pouze z důvodu ochrany práv subjektu údajů či jiné fyzické nebo právnické osoby, která je účastníkem řízení, jehož účastníkem je i Eurojust, nebo pro účely stanovené v čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1725.

Článek 50

Pověřenec pro ochranu osobních údajů

1.Správní rada jmenuje pověřence pro ochranu osobních údajů. Pověřencem pro ochranu osobních údajů je zaměstnanec Eurojustu jmenovaný zvlášť pro tento účel.

2.Pověřenec pro ochranu osobních údajů je jmenován na funkční období čtyř let a může být jmenován opětovně.

3.Výkonná rada přijme prováděcí pravidla pro činnost pověřence pro ochranu osobních údajů. Tato prováděcí pravidla se týkají zejména výběrového řízení na místo pověřence pro ochranu osobních údajů, jeho odvolání, úkolů, povinností a pravomocí, jakož i záruk jeho nezávislosti.

4.Dojde-li pověřenec pro ochranu osobních údajů při výkonu svých funkcí k závěru, že nebyla dodržena ustanovení nařízení (EU) 2018/1725 týkající se zpracování administrativních osobních údajů nebo týkající se zpracování operativních osobních údajů, informuje o tom výkonnou radu a požádá ji, aby ve stanovené lhůtě zjednala nápravu. Nezjedná-li výkonná rada nápravu ve stanovené lhůtě, pověřenec pro ochranu osobních údajů postoupí záležitost evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Článek 51

Oznámení případů porušení ochrany osobních údajů dotčeným orgánům

1.V případě porušení zabezpečení osobních údajů oznámí Eurojust toto porušení bez zbytečného odkladu, a aniž by byly dotčeny články 34 nebo 92 nařízení (EU) 2018/1725, příslušným orgánům dotčených členských států.

2.V oznámení podle odstavce 1 musí být přinejmenším popsány:

a)povaha daného případu porušení zabezpečení osobních údajů včetně, pokud je to možné a vhodné, kategorií a počtu dotčených subjektů údajů a kategorií a množství dotčených záznamů údajů;

b)pravděpodobné důsledky porušení zabezpečení osobních údajů;

c)opatření, která Eurojust navrhl nebo přijal s cílem vyřešit dané porušení zabezpečení osobních údajů.

3.V oznámení podle odstavce 1 jsou případně doporučena opatření ke zmírnění nežádoucích účinků, které by dané porušení zabezpečení osobních údajů mohlo mít.

Článek 52

Spolupráce mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady

1.Evropský inspektor ochrany údajů jedná v úzké spolupráci s vnitrostátními dozorovými úřady v konkrétních otázkách vyžadujících účast na vnitrostátní úrovni, zejména pokud evropský inspektor ochrany údajů nebo vnitrostátní dozorový úřad zjistí velké nesrovnalosti mezi postupy členských států nebo potenciálně nezákonné předávání prostřednictvím komunikačních kanálů Eurojustu nebo v souvislosti s otázkami týkajícími se provádění a výkladu tohoto nařízení nastolenými jedním nebo více vnitrostátními dozorovými úřady.

2.V případech uvedených v odstavci 1 se zajistí koordinovaný dozor v souladu s článkem 62 nařízení (EU) 2018/1725.

3.Evropský inspektor ochrany údajů v plném rozsahu informuje vnitrostátní dozorové úřady o všech otázkách, které na ně mají přímý dopad nebo jsou pro ně jinak relevantní. Na žádost jednoho nebo více vnitrostátních dozorových úřadů je informuje o konkrétních záležitostech.

4.V případech týkajících se údajů pocházejících z jednoho nebo několika členských států evropský inspektor ochrany údajů konzultuje dotčené vnitrostátní dozorové úřady. Evropský inspektor ochrany údajů nerozhodne o dalším opatření, které má být přijato, dříve, než tyto vnitrostátní dozorové úřady informují evropského inspektora ochrany údajů o svém postoji ve lhůtě, kterou evropský inspektor ochrany údajů stanoví. Tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc ani delší než tři měsíce. Evropský inspektor ochrany údajů postoj dotčených vnitrostátních dozorových úřadů v co největší míře zohlední. V případech, kdy se evropský inspektor ochrany údajů nehodlá jejich postojem řídit, jim tuto skutečnost oznámí spolu s odůvodněním a předloží věc Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů. V případech, které evropský inspektor ochrany údajů považuje za krajně naléhavé, může rozhodnout o přijetí okamžitých opatření. V takových případech neprodleně informuje dotčené vnitrostátní dozorové úřady a zdůvodní naléhavou povahu situace a opatření, která přijal.

5.Vnitrostátní dozorové úřady informují evropského inspektora ochrany údajů o veškerých opatřeních, jež přijímají v souvislosti s předáváním, vyhledáváním nebo jakýmkoliv jiným sdělováním operativních osobních údajů podle tohoto nařízení členskými státy.

Článek 53

Odpovědnost za ochranu údajů

1.Eurojust zpracovává operativní osobní údaje způsobem, který umožňuje stanovit, který orgán údaje poskytl nebo odkud byly údaje získány.

2.Za přesnost operativních osobních údajů odpovídá:

a)Eurojust v případě operativních osobních údajů, které poskytl členský stát nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, pokud byly poskytnuté údaje v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem pozměněny;

b)členský stát nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, který údaje poskytl Eurojustu, pokud poskytnuté údaje v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem pozměněny nebyly;

c)Eurojust v případě operativních osobních údajů poskytnutých třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, operativních osobních údajů, které získal z veřejně dostupných zdrojů, a operativních osobních údajů obdržených od soukromých subjektů.

3.Za dodržování nařízení (EU) 2018/1725 ve vztahu k administrativním osobním údajům a za dodržování tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725 ve vztahu k operativním osobním údajům odpovídá Eurojust. Za zákonnost předávání operativních osobních údajů odpovídají:

a)pokud členský stát poskytl dotčené operativní osobní údaje Eurojustu, tento členský stát;

b)Eurojust, pokud poskytl dotčené operativní osobní údaje členským státům, orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, třetím zemím či mezinárodním organizacím.

4.Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, odpovídá Eurojust za všechny údaje, které zpracovává.

KAPITOLA V

VZTAHY S PARTNERY

ODDÍL I

Společná ustanovení

Článek 54

Společná ustanovení

1.Je-li to nezbytné pro dosažení cílů stanovených v tomto nařízení, může Eurojust navázat a udržovat spolupráci s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie v souladu s jejich cíli a s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v souladu se strategií spolupráce uvedenou v článku 65.

2.Pokud je to relevantní pro plnění jeho úkolů a s výhradou jakýchkoli omezení podle čl. 36 odst. 8 a článku 80, může si Eurojust se subjekty uvedenými v odstavci 1 tohoto článku přímo vyměňovat všechny informace, s výjimkou operativních osobních údajů.

3.Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 může Eurojust, s výhradou předchozí konzultace s Komisí, se subjekty uvedenými v odstavci 1 uzavírat pracovní ujednání. Tato pracovní ujednání nepředstavují základ umožňující výměnu osobních údajů a nezakládají žádné právní závazky pro Unii ani pro její členské státy.

4.Eurojust může získávat a zpracovávat osobní údaje získané od subjektů uvedených v odstavci 1, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů.

5.Pokud údaje, které mají být předány, poskytl členský stát, vyžádá si Eurojust souhlas příslušného orgánu tohoto členského státu, neudělil-li tento členský stát předchozí povolení k takovému dalšímu předávání obecnou formou nebo s výhradou zvláštních omezení. Tento souhlas může být kdykoliv zrušen.

6.Osobní údaje, které členské státy, orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, třetí země či mezinárodní organizace získaly od Eurojustu, nesmějí být dále předány třetím stranám, ledaže jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)Eurojust získal předchozí souhlas příslušných vnitrostátních orgánů, které údaje poskytly;

b)Eurojust dal po zvážení okolností daného případu svůj výslovný souhlas;

c)další předání je pouze pro konkrétní účel, který není neslučitelný s účelem, pro nějž byly údaje předány.

Článek 55

Společná ustanovení o nepřímé výměně informací na základě systému výskytu shody / bez výskytu shody

1.Eurojust přijme veškerá vhodná opatření k zajištění nepřímého přístupu institucí a jiných subjektů Unie k informacím v držení Eurojustu, pokud takový přístup stanoví právo Unie, za podmínek vzájemnosti a prostřednictvím automatizovaného systému výskytu shody / bez výskytu shody založeného na prohledávání indexů, které se průběžně aktualizují.

2.Nepřímý přístup k informacím podle prvního odstavce nemá vliv na případná omezení stanovená členskými státy, orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, které tyto informace poskytují.

3.V případě výskytu shody zahájí Eurojust postup, jehož prostřednictvím mají být informace, které vedly k výskytu shody, předány vyhledávající instituci nebo jinému subjektu Unie, jak je uvedeno v odstavci 1, a to v souladu s omezeními stanovenými poskytovatelem informací podle tohoto nařízení. V případě výskytu shody s informacemi, na které se vztahují omezení, nesmí automatizovaný systém výskytu shody / bez výskytu shody uvedený v odstavci 1 o této shodě informovat vyhledávající instituci nebo jiný subjekt Unie. V takovém případě Eurojust neprodleně kontaktuje poskytovatele informací a dotáže se, zda lze informace, které vedly k výskytu shody, s vyhledávající institucí nebo jiným subjektem Unie sdílet. Pokud poskytovatel informací tato omezení zruší, předá Eurojust informace, jež vedly k výskytu shody, vyhledávající instituci nebo jinému subjektu Unie. Pokud poskytovatel informací tato omezení zachová, Eurojust tato omezení dodrží a informace, jež vedly k výskytu shodu, vyhledávající instituci nebo jinému subjektu Unie nepředá.

4.Vyhledávání informací v souladu s odstavci 1 a 2 lze provádět pouze za účelem zjištění, zda se informace, které má k dispozici jiná instituce nebo jiný subjekt Unie, shodují s informacemi zpracovávanými v Eurojustu.

5.Při zachování automatizované povahy systému výskytu shody / bez výskytu shody umožní Eurojust vyhledávání v souladu s odstavci 1 a 2 pouze prostřednictvím osob, které byly jinými institucemi nebo jinými subjekty Unie určeny jako oprávněné k provádění takových vyhledávání.

6.Za podmínek vzájemnosti uvedených v prvním odstavci má Eurojust v mezích svých pravomocí nepřímý přístup na základě automatizovaného systému výskytu shody / bez výskytu shody k informacím poskytnutým institucím a jiným subjektům Unie, a to za podmínek stanovených právem Unie.

Takovým přístupem nejsou dotčena případná omezení stanovená členským státem, orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, třetí zemí nebo mezinárodní organizací, které tyto informace poskytují.

7.Eurojust a ostatní instituce nebo jiné subjekty Unie se navzájem informují, pokud v důsledku výskytu shody v souladu s odstavci 1 a 3 existují náznaky, že údaje mohou být nesprávné nebo mohou být v rozporu s jinými údaji.

8.Je-li to nezbytné pro zavedení systému výskytu shody / bez výskytu shody uvedeného v odstavcích 1 až 7, stanoví se technický postup, včetně souborů údajů, které by měly být zahrnuty do indexů, jakož i požadavky na výkonnost a dostupnost, a to prostřednictvím prováděcích aktů přijatých v souladu s čl. 84 odst. 2.

ODDÍL II

Vztahy s institucemi a jinými subjekty Unie

Článek 56

Vztahy s Evropskou justiční sítí a jinými sítěmi Unie zapojenými do justiční spolupráce v trestních věcech

1.Eurojust a Evropská justiční síť pro trestní věci navzájem udržují v trestních věcech mimořádně úzké vztahy založené na konzultacích a doplňkovosti, a to zejména prostřednictvím členů jednotlivých národních zastoupení, kteří jsou v souladu s článkem 17 určeni jako kontaktní místa pro Evropskou justiční síť. Doplňkovost mezi Eurojustem a Evropskou justiční sítí se uplatňuje v souladu s jejich příslušnými mandáty. Eurojust vykonává své pravomoci v případech závažné přeshraniční trestné činnosti, u nichž účinné vedení vyšetřování nebo stíhání vyžaduje koordinaci příslušných vnitrostátních orgánů, týká se třetích zemí nebo mezinárodních organizací nebo vyžaduje vypracování společné strategie trestního stíhání napříč dvěma nebo více jurisdikcemi. Pro tento účel platí tyto podmínky:

a)sekretariát Evropské justiční sítě tvoří zaměstnanci Eurojustu; může využívat administrativní zdroje Eurojustu, které jsou nezbytné pro plnění úkolů Evropské justiční sítě, včetně zahrnutí nákladů na plenární schůze Evropské justiční sítě;

b)k účasti na příslušných schůzích Eurojustu mohou být v jednotlivých případech přizvána kontaktní místa Evropské justiční sítě;

c)Eurojust a Evropská justiční síť mohou při určování, zda by žádost měla být vyřizována za pomoci Eurojustu nebo Evropské justiční sítě, využívat národní koordinační systém Eurojustu zřízený podle článku 35.

2.Eurojust podporuje následující sítě a subjekty působící v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech:

a)Evropská justiční síť, zřízená rozhodnutím 2008/976/SVV;

b)evropská síť kontaktních míst týkajících se osob odpovědných za genocidium, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, zřízená rozhodnutím 2002/494/SVV;

c)síť kontaktních míst pro boj proti korupci, zřízená rozhodnutím 2008/852/SVV;

d)síť národních odborníků pro společné vyšetřovací týmy;

e)Evropská justiční síť pro boj proti kyberkriminalitě;

f)Evropská justiční síť pro organizovanou trestnou činnost;

g)další specializované sítě nebo orgány složené z justičních odborníků z praxe působících v oblastech spadajících do působnosti Eurojustu.

3.V případě potřeby mohou sítě a subjekty uvedené v odstavci 2 využít k plnění svých úkolů administrativní zdroje Eurojustu.

4.Propojení mezi sítěmi a subjekty uvedenými v odstavcích 1 a 2 a příslušnými vnitrostátními orgány se zajišťuje na vnitrostátní úrovni prostřednictvím národního koordinačního systému Eurojustu zřízeného podle článku 35.

5.Sítě a subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 přispívají k udržení znalostí v rámci Eurojustu a mohou se podílet na činnosti odborných center Eurojustu pro trestní věci v souladu s články 30 a 31.

Článek 57

Vztahy s Europolem

1.Eurojust naváže a udržuje úzkou spolupráci s Europolem s cílem zajistit soudržný a koordinovaný výkon jejich příslušných mandátů a zabránit zdvojování úsilí.

2.Eurojust uzavře po konzultaci s Komisí pracovní ujednání s Europolem 53 , včetně jeho případných změn, které stanoví praktické podmínky jejich spolupráce. Toto ujednání je pravidelně, v případě potřeby a v každém případě na žádost Komise přezkoumáváno.

3.Pokud v souvislosti s činnostmi Eurojustu, a to i v kterékoli fázi činnosti společného vyšetřovacího týmu, Eurojust nebo členský stát zjistí, že je nezbytná koordinace, spolupráce nebo podpora spadající do působnosti Europolu, Eurojust o této skutečnosti informuje Europol a zahájí postup pro sdílení příslušných informací v souladu s rozhodnutím členského státu, který informace poskytl. V takovém případě Eurojust konzultuje Europol. 

4.Obdrží-li Eurojust oznámení podle čl. 74 odst. 1 nařízení (EU) [nařízení o Europolu], z něhož vyplývá, že může být zapotřebí následný justiční postup, bez zbytečného odkladu prošetří obdržené informace a přijme veškerá vhodná opatření v rámci svých pravomocí, včetně informování příslušných orgánů dotčených členských států a, je-li to vhodné, jednání z vlastního podnětu v souladu s článkem 28. Eurojust v případě potřeby konzultuje Europol a průběžně jej informuje o tom, jak byly tyto informace využity, a to v souladu s rozhodnutím členského státu, který informace poskytl.

5.Eurojust a Europol mohou, je-li to nezbytné pro dosažení jejich cílů a se souhlasem příslušných vnitrostátních orgánů dotčených členských států, zřídit koordinační mechanismy, včetně společných operačních platforem na podporu strategické a operativní koordinace při přeshraničních trestních vyšetřováních, která vyžadují koordinaci mezi dvěma nebo více členskými státy. Pro účely těchto koordinačních mechanismů mohou členské státy určit informace, které mají být přímo zpřístupněny členským státům, Eurojustu a Europolu pro účely společné operativní analýzy v rámci konkrétních vyšetřování nebo v určité oblasti trestné činnosti, aniž jsou dotčena případná omezení stanovená členskými státy, a s výhradou pravidel a záruk pro zpracování osobních údajů stanovených v tomto nařízení.

6.V rámci přeshraničních trestních vyšetřování podporovaných Eurojustem může Eurojust se souhlasem příslušných vnitrostátních orgánů požádat Europol o poskytnutí podpory, a to zejména prostřednictvím: 

a)poskytnutí relevantních informací, analýz, odborných znalostí a operativní podpory; 

b)provedení operativní analýzy na základě vyšetřovacích údajů poskytnutých Eurojustem, členskými státy nebo jinými příslušnými orgány; 

c)křížové kontroly informací ve vlastních databázích a výměny informací stanovené v článku 55.

7.Tímto článkem není dotčeno jakékoli omezení přístupu nebo použití dané všeobecnými nebo zvláštními podmínkami, které uvedly členský stát, instituce nebo jiný subjekt Unie, třetí země nebo mezinárodní organizace, pokud jde o informace, které poskytly. 

8.Eurojust spolupracuje s Europolem v rámci jejich mandátů při podpoře příslušných orgánů členských států v souvislosti s digitálními vyšetřováními a přístupem k údajům a působí zejména jako znalostní centrum poskytující poradenství, pomoc a podporu při budování kapacit v oblasti přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům.

Článek 58

Vztahy s Úřadem evropského veřejného žalobce

1.Úřad naváže a udržuje úzký vztah s Úřadem evropského veřejného žalobce založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich mandátů a pravomocí. Předseda Eurojustu a evropský nejvyšší žalobce se pravidelně setkávají a projednávají otázky společného zájmu. Scházejí se na žádost předsedy Eurojustu nebo na žádost evropského nejvyššího žalobce.

2.Eurojust a Úřad evropského veřejného žalobce úzce spolupracují a v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů a v rámci svých mandátů si včas a efektivně vyměňují informace v souladu s článkem 55.

3.Eurojust poskytuje Úřadu evropského veřejného žalobce pomoc, zejména v případech, kdy jsou zapotřebí vyšetřovací úkony nebo jiné formy spolupráce v členských státech, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, nebo ve třetích zemích nebo v případech, kdy je zapotřebí koordinace mezi vyšetřováními vedenými Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřováními vedenými příslušnými orgány členských států, které se Úřadu evropského veřejného žalobce neúčastní. Za tímto účelem Eurojust na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce nebo příslušných vnitrostátních orgánů členských států podporuje Úřad evropského veřejného žalobce při plnění jeho úkolů, a to mimo jiné prostřednictvím:

a)usnadnění zřizování a činnosti společných vyšetřovacích týmů;

b)organizování koordinačních schůzek a koordinačních center;

c)usnadnění justiční spolupráce s členskými státy, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, nebo se třetími zeměmi.

4.Eurojust se zabývá žádostmi Úřadu evropského veřejného žalobce o podporu bez zbytečného odkladu a tam, kde je to vhodné, je vyřizuje stejným způsobem, jako by byly podány vnitrostátním orgánem příslušným pro justiční spolupráci v trestních věcech.

5.Podporou poskytovanou podle odstavce 3 není dotčena nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce při vedení vyšetřování a stíhání.

6.V operativních záležitostech spadajících do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce Eurojust tento úřad informuje o svých činnostech týkajících se přeshraničních případů a tam, kde je to vhodné, jej do těchto činností zapojí, mimo jiné těmito způsoby:

a)sdílením informací o svých případech, včetně osobních údajů, v souladu s tímto nařízením nebo

b)vyzváním Úřadu evropského veřejného žalobce, aby poskytl podporu.

7.V souladu s čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1939 Eurojust bez zbytečného odkladu ohlásí Úřadu evropského veřejného žalobce jakékoli trestné jednání, u něhož by tento úřad mohl vykonat svou pravomoc v souladu s nařízením (EU) 2017/1939.

8.Obdrží-li Eurojust od Úřadu evropského veřejného žalobce informace o formách trestné činnosti, které nespadají do působnosti tohoto úřadu, nýbrž do působnosti Eurojustu, Eurojust tyto informace posoudí a přijme veškerá vhodná opatření v rámci svých pravomocí.

9.Pro účely spolupráce podle tohoto článku vyšle Úřad evropského veřejného žalobce do Eurojustu styčného úředníka. Styčnému úředníkovi je umožněn přístup do systému řízení případů za účelem bezpečné výměny údajů souvisejících s výkonem jeho funkcí, včetně případného zahájení, registrace a řízení případů spadajících do rámce spolupráce mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce podle tohoto článku. Eurojust i nadále odpovídá za zpracování osobních údajů styčným úředníkem v rámci systému řízení případů.

10.Zástupci Úřadu evropského veřejného žalobce, včetně jeho styčného úředníka, jsou přizváni k účasti na schůzích kolegia Eurojustu, na nichž se projednávají záležitosti společného zájmu.

11.Praktické podmínky provádění tohoto článku jsou stanoveny v pracovním ujednání mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce, které se pravidelně přezkoumává.

Článek 59

Vztahy s ostatními institucemi a jinými subjekty Unie

1.Eurojust naváže a udržuje spolupráci s institucemi a jinými subjekty Unie uvedenými v tomto článku, a to v rozsahu nezbytném pro dosažení svých cílů a plnění svých úkolů podle tohoto nařízení, v rámci jejich příslušných mandátů a v plném souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů.

2.Eurojust naváže a udržuje spolupráci s úřadem OLAF s cílem usnadnit příspěvek úřadu OLAF ke koordinační činnosti Eurojustu, která se týká ochrany finančních zájmů Unie, a to v rámci jeho mandátu podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. Za tímto účelem:

a)aniž je dotčen článek 8 tohoto nařízení, členské státy pro účely přijímání a předávání informací mezi Eurojustem a úřadem OLAF zajistí, aby byli národní členové Eurojustu považováni, výhradně pro účely nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, za příslušné orgány členských států;

b)výměnou informací mezi úřadem OLAF a národními členy nejsou dotčeny jakékoli povinnosti poskytovat tyto informace jiným příslušným orgánům podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 nebo jakéhokoli jiného platného práva Unie či vnitrostátního práva.

3.Eurojust naváže a udržuje spolupráci s Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), která se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 54 , s cílem usnadnit příspěvek agentury Frontex k činnosti Eurojustu, mimo jiné předáváním relevantních informací zpracovaných v souladu s jejím mandátem, zejména pokud jde o trestnou činnost spadající do působnosti Eurojustu podle článku 6 tohoto nařízení. Konkrétní podmínky spolupráce mezi Eurojustem a agenturou Frontex se stanoví v pracovním ujednání uzavřeném v souladu s čl. 58 odst. 3 tohoto nařízení.

4.Eurojust naváže a udržuje spolupráci s Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu a uzavře s ním pracovní ujednání, v němž se stanoví podrobnosti jejich spolupráce v souladu s čl. 54 odst. 3 tohoto nařízení. Za tímto účelem:

a)členské státy zajistí, aby byli národní členové Eurojustu považováni za příslušné vnitrostátní orgány pro účely čl. 27 odst. 8 nařízení (EU) 2024/1620, a to s cílem usnadnit výměnu informací mezi Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu a Eurojustem v případech spadajících do působnosti Eurojustu;

b)výměnou informací mezi Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu a národními členy nejsou dotčeny žádné povinnosti poskytovat tyto informace jiným příslušným orgánům podle nařízení (EU) 2024/1620 nebo jakéhokoli jiného platného práva Unie či vnitrostátního práva.

5.Eurojust naváže a udržuje spolupráci s Celním úřadem EU, jakmile bude tento úřad zřízen, a uzavře s ním pracovní ujednání, které stanoví podmínky jejich spolupráce v souladu s čl. 54 odst. 3 tohoto nařízení, s cílem usnadnit justiční spolupráci v trestních věcech ohledně celních deliktů a jiných trestných činů, které poškozují nebo ohrožují finanční a hospodářské zájmy Unie.

ODDÍL III

Mezinárodní spolupráce

Článek 60

Vztahy s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi

1.Eurojust může navázat a udržovat spolupráci s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi, mimo jiné uzavíráním pracovních ujednání podle čl. 54 odst. 3.

2.Eurojust po předchozí konzultaci s Komisí každé čtyři roky přijme strategii spolupráce zaměřenou na posílení justiční spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, mimo jiné za účelem uzavírání pracovních ujednání uvedených v odstavci 1 a působením kontaktních míst při Eurojustu podle článku 63. Tato strategie bude prováděna ve spolupráci s Komisí.

 

Článek 61

Styční úředníci vyslaní do třetích zemí

1.Pro usnadnění justiční spolupráce členských států se třetími zeměmi může Eurojust vyslat styčné úředníky do třetí země, bylo-li uzavřeno pracovní ujednání podle čl. 54 odst. 3 s příslušnými orgány dané třetí země.

2.Styčný úředník je zaměstnancem Eurojustu a musí disponovat odpovídajícími odbornými znalostmi v oblasti justiční spolupráce.

3.Mezi úkoly styčných úředníků patří veškerá činnost určená k podpoře a urychlení justiční spolupráce v trestních věcech, zejména vytvořením přímých kontaktů s příslušnými orgány dané třetí země. Národní členové mohou zmocnit styčné úředníky, aby si pod jejich dohledem a na jejich odpovědnost vyměňovali operativní osobní údaje týkající se jejich členského státu přímo s příslušnými orgány třetí země.

4.Příslušné orgány členských států a styční úředníci uvedení v odstavci 1 mohou být v přímém vzájemném styku. V těchto případech styčný úředník o tomto styku informuje příslušného národního člena.

5.Styční úředníci podávají pravidelné zprávy kolegiu. Styčný úředník informuje národní členy a příslušné vnitrostátní orgány o všech případech týkajících se jejich členského státu.

6.Styční úředníci mají přístup do systému řízení případů a jejich operativní výměny informací se třetími zeměmi se v něm zaznamenávají.

Článek 62

Styční státní zástupci vyslaní do Eurojustu

1.Styčný státní zástupce ze třetí země nebo z mezinárodní organizace může být vyslán do Eurojustu, pokud:

a)byla před 12. prosincem 2019 uzavřena dohoda o spolupráci mezi Eurojustem a danou třetí zemí;

b)byla uzavřena mezinárodní dohoda mezi Unií a danou třetí zemí nebo mezinárodní organizací podle článku 218 Smlouvy o fungování EU nebo

c)bylo Komisí přijato rozhodnutí o odpovídající ochraně v souladu s článkem 36 směrnice (EU) 2016/680.

2.Práva a povinnosti styčného státního zástupce jsou stanoveny v dohodě o spolupráci či mezinárodní dohodě uvedených v odstavci 1 a mohou být doplněny pracovním ujednáním podle čl. 54 odst. 3.

3.Styčným státním zástupcům vyslaným do Eurojustu bude umožněn přístup do systému řízení případů za účelem bezpečné výměny údajů relevantních pro výkon jejich funkcí, v příslušných případech včetně zahajování, registrace a řízení případů. Eurojust i nadále odpovídá za zpracování osobních údajů styčnými státními zástupci v rámci systému řízení případů.

4.Předávání operativních osobních údajů styčným státním zástupcům prostřednictvím systému řízení se uskutečňuje výhradně v souladu s tímto nařízením a nařízením (EU) 2018/1725.

5.Pokud jde o správu údajů ze strany styčných státních zástupců a přístup k informacím, použijí se obdobně odstavce 1 a 2 článku 42.

6.Podrobné podmínky upravující přístup styčných státních zástupců k systému řízení případů stanoví kolegium.

Článek 63

Kontaktní místa působící při Eurojustu

1.Eurojust může na základě pracovního ujednání uzavřeného v souladu s čl. 54 odst. 3 spolupracovat s kontaktními místy, která jsou za tímto účelem určena příslušnými orgány třetí země a působí v sídle Eurojustu.

2.Kontaktní místa působící při Eurojustu mohou:

a)urychlovat, koordinovat nebo usnadňovat výkon žádostí o justiční spolupráci v trestních věcech;

b)podporovat komunikaci a koordinaci mezi Eurojustem, členskými státy a příslušnými orgány třetí země;

c)poskytovat informace o vnitrostátních právních předpisech a postupech třetí země, které se týkají justiční spolupráce;

d)usnadnit účast příslušných orgánů třetí země na koordinačních schůzkách, v koordinačních centrech a na platformách pro justiční koordinaci organizovaných Eurojustem, jakož i ve společných vyšetřovacích týmech podporovaných Eurojustem a

e)podávat žádosti o pomoc Eurojustu v souvislosti se záležitostmi uvedenými v písmenech a) až d).

3.Kontaktní místa působící při Eurojustu určí příslušný orgán třetí země z řad úředníků státních zastupitelství, ústředních orgánů nebo rovnocenných útvarů ministerstev spravedlnosti s působností v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech.

4.Konkrétní podmínky spolupráce s kontaktními místy působícími při Eurojustu jsou stanoveny v pracovním ujednání podle odstavce 1.

5.Kontaktním místům působícím při Eurojustu je umožněn přístup do systému řízení případů za účelem bezpečné výměny údajů. Tento přístup je omezen na údaje, které jsou relevantní pro výkon jejich funkcí uvedených v odstavci 2, v příslušných případech včetně zahájení, registrace a řízení případů. Jakákoli výměna operativních osobních údajů se uskutečňuje výhradně v souladu s nařízením (EU) 2018/1725 a v souladu s čl. 54 odst. 3.

6.Eurojust nadále nese odpovědnost za zpracování osobních údajů, které kontaktní místa působící při Eurojustu provádějí v systému řízení případů.

7.Ustanovení čl. 42 odst. 1 a 2 se obdobně použijí na kontaktní místa působící při Eurojustu.

8.Podrobné podmínky upravující přístup kontaktních míst působících při Eurojustu do systému řízení případů a k dalším službám Eurojustu stanoví kolegium.

 

Článek 64

Kontaktní místa ve třetích zemích a mezinárodních organizacích

1.Eurojust může spolupracovat s kontaktními místy určenými příslušnými orgány třetí země nebo mezinárodní organizace, která mají sídlo v dané třetí zemi nebo v rámci dané mezinárodní organizace.

2.Prostřednictvím svých kontaktních míst ve třetích zemích a mezinárodních organizacích se Eurojust snaží podporovat a usnadňovat spolupráci s příslušnými orgány dané třetí země nebo mezinárodní organizace, zejména v případech závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem. Při postupu podle tohoto odstavce mohou tato kontaktní místa plnit funkce uvedené v čl. 63 odst. 2, jak jsou stanoveny v pracovním ujednání uzavřeném v souladu s čl. 54 odst. 3.

3.Pro účely tohoto článku se Eurojust snaží zajistit, aby jeho kontaktní místa ve třetích zemích a v mezinárodních organizacích byla určena z řad úředníků státních zastupitelství, ústředních orgánů nebo rovnocenných útvarů ministerstev spravedlnosti s působností v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech.

4.Kontaktní místa ve třetích zemích a v mezinárodních organizacích nemají přístup do systému řízení případů ani k operativním osobním údajům, které má v držení Eurojust.

5.Aniž je dotčen odstavec 4, provádí Eurojust veškerou výměnu operativních osobních údajů s příslušnou třetí zemí nebo mezinárodní organizací v souladu s nařízením (EU) 2018/1725. Tyto operativní osobní údaje smí do systému řízení případů zadávat pouze oprávnění zaměstnanci Eurojustu.

 

KAPITOLA VI

SESTAVOVÁNÍ A SKLADBA ROZPOČTU

Článek 65

Sestavování rozpočtu

1.Správní ředitel sestaví každý rok návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu pro následující rozpočtový rok, včetně plánu pracovních míst, a předloží jej výkonné radě. Evropská justiční síť a v příslušných případech další sítě Unie zapojené do justiční spolupráce v trestních věcech podle článku 56 jsou informovány o částech odhadu souvisejících s jejich činností včas před předáním tohoto návrhu odhadu Komisi.

2.Výkonná rada na základě tohoto návrhu přezkoumá předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu pro následující rozpočtový rok a předá jej správní radě k přijetí.

3.Tento návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu, schválený správní radou, se do 31. ledna každého roku zašle Komisi.

4.Komise předá odhad příjmů a výdajů rozpočtovému orgánu společně s návrhem souhrnného rozpočtu Unie.

5.Na základě odhadu příjmů a výdajů zanese Komise do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhady, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a předloží jej rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování EU.

6.Rozpočtový orgán schvaluje prostředky na příspěvek pro Eurojust.

7.Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst Eurojustu.

8.Rozpočet Eurojustu přijímá správní rada. Rozpočet Eurojustu se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie. V případě potřeby jej správní rada odpovídajícím způsobem upraví.

Článek 66

Skladba rozpočtu

1.Odhady všech příjmů a výdajů Eurojustu se vypracují pro každý rozpočtový rok a zanesou se do rozpočtu Eurojustu. Rozpočtový rok odpovídá kalendářnímu roku.

2.Rozpočet Eurojustu je vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3.Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, skládají se příjmy Eurojustu z následujících položek:

a)příspěvek Unie zanesený do souhrnného rozpočtu Unie;

b)jakékoli dobrovolné finanční příspěvky členských států;

c)jakékoli příspěvky ze třetích zemí, které se podílejí na činnosti Eurojustu;

d)financování ze strany Unie ve formě dohod o přiznání příspěvku nebo ad hoc grantů v souladu s finančními pravidly Eurojustu uvedenými v článku 69 a ustanoveními příslušných nástrojů Unie podporujících její politiky, s přihlédnutím k výjimečné povaze těchto dohod;

e)poplatky za publikace a jakékoli služby poskytované Eurojustem.

4.Výdaje Eurojustu zahrnují odměny zaměstnanců, správní výdaje a výdaje na infrastrukturu a operační výdaje.

Článek 67

Plnění rozpočtu

1.Správní ředitel jedná jako schvalující osoba a plní rozpočet Eurojustu v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti a v souladu se zásadou řádného finančního řízení.

2.Správní ředitel každoročně předkládá rozpočtovému orgánu veškeré důležité informace o zjištěních, která vyplynula z postupů hodnocení.

Článek 68

Předkládání účetních závěrek a absolutorium

1.Účetní Eurojustu zašle předběžnou účetní závěrku za rozpočtový rok (rok N) účetnímu Komise a Účetnímu dvoru do 1. března následujícího roku (rok N+1).

2.Eurojust zašle zprávu o rozpočtovém a finančním řízení za rok N Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru do 31. března roku N + 1.

3.Účetní Komise zašle Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku Eurojustu za rok N konsolidovanou s účetní závěrkou Komise do 31. března roku N+1.

4.V souladu s čl. 246 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) 2024/2509 předloží Účetní dvůr své připomínky k předběžné účetní závěrce Eurojustu do 1. června roku N+1.

5.Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce Eurojustu podle článku 246 nařízení (EU, Euratom) 2024/2509 správní ředitel vypracuje konečnou účetní závěrku Eurojustu na vlastní odpovědnost a předloží ji výkonné radě k vyjádření stanoviska.

6.Výkonná rada vydá stanovisko k závěrečné účetní závěrce Eurojustu za rok N a předloží tuto účetní závěrku spolu se svým stanoviskem správní radě ke schválení.

7.Správní rada vydá ke konečné účetní závěrce Europolu za rok N stanovisko.

8.Do 1. července roku N + 1 správní ředitel zašle konečnou účetní závěrku za rok N Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru společně se stanoviskem výkonné rady a stanoviskem správní rady.

9.Odkaz na internetové stránky obsahující konečnou účetní závěrku Eurojustu se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do 15. listopadu roku N + 1.

10.Správní ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na připomínky do 30. září roku N + 1. Správní ředitel tuto odpověď zašle také výkonné radě, správní radě a Komisi.

11.Správní ředitel poskytne Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro řádný průběh udělení absolutoria za daný rozpočtový rok v souladu s čl. 261 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) 2024/2509.

12.Na základě doporučení Rady přijatého kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament před 15. květnem roku N + 2 správnímu řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rok N.

13.Absolutorium za plnění rozpočtu Eurojustu uděluje Evropský parlament na doporučení Rady postupem srovnatelným s postupem stanoveným v článku 319 Smlouvy o fungování EU a v článcích 260, 261 a 262 nařízení (EU, Euratom) 2024/2509 a na základě zprávy o auditu Účetního dvora.

14.Odmítne-li Evropský parlament udělit absolutorium do 15. května roku N + 2, je správní ředitel vyzván, aby vysvětlil svůj postoj správní radě, která přijme své konečné rozhodnutí v dané záležitosti. Správní rada může v případě potřeby přijmout veškerá nezbytná opatření, včetně opatření týkajících se mandátu správního ředitele, v souladu s tímto nařízením.

Článek 69

Finanční pravidla

1.Finanční pravidla platná pro Eurojust přijme správní rada po konzultaci s Komisí. Tato finanční pravidla se nesmějí odchýlit od nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/715 55 , ledaže je toto odchýlení zvlášť vyžadováno pro provoz Eurojustu a Komise udělila předem souhlas.

2.Eurojust sestavuje a plní svůj rozpočet v souladu se svými finančními pravidly a nařízením (EU, Euratom) 2024/2509.

3.Pokud jde o finanční podporu pro činnosti společných vyšetřovacích týmů, stanoví Eurojust a Europol společně pravidla a podmínky, na základě kterých jsou žádosti o tuto podporu vyřizovány.

4.Eurojust může udělovat granty na plnění svých úkolů podle čl. 4 odst. 1. Granty určené na úkoly podle čl. 4 odst. 1 písm. d) mohou být členským státům uděleny bez výzvy k podávání návrhů.

Článek 70

Předcházení podvodům a nesrovnalostem a boj proti nim

1.V zájmu boje proti podvodům, korupci a jakémukoli jinému protiprávnímu jednání se bez omezení použije nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013.

2.Účetní dvůr má pravomoc provádět kontrolou dokumentů a inspekcemi na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů, poskytovatelů nebo subdodavatelů, kteří od Eurojustu obdrželi finanční prostředky Unie.

3.Úřad OLAF může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, s cílem zjistit, zda došlo k podvodu, korupci nebo jakékoli jiné protiprávní činnosti poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, či vyšetřování závažných záležitostí souvisejících s výkonem služebních povinností, které by mohly znamenat zanedbání povinností ze strany úředníků a zaměstnanců Unie, jež by mohlo vést k disciplinárnímu, popřípadě trestnímu stíhání, a to v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96.

4.Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí pracovní ujednání s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu Eurojustu obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Účetní dvůr a úřad OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování podle jejich působnosti.

5.Zaměstnanci Eurojustu, správní ředitel a členové kolegia a výkonné rady neprodleně oznámí úřadu OLAF a Úřadu evropského veřejného žalobce podezření na neoprávněnou či protiprávní činnost v rámci jejich příslušných pravomocí, o níž se dozvěděli při plnění svých povinností; tímto oznámením není dotčena jejich případná odpovědnost.

KAPITOLA VII

ZAMĚSTNANCI

Článek 71

Obecná ustanovení

1.Eurojust zaměstnává personál nezbytný pro plnění svých úkolů a fungování svých útvarů.

2.Zaměstnanci podléhají správnímu řediteli a jednají v souladu s jeho pokyny, aniž by tím byly dotčeny pravomoci svěřené jiným orgánům Eurojustu podle tohoto nařízení.

3.Správní ředitel odpovídá za řízení zaměstnanců v souladu se služebním řádem úředníků Evropské unie a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropské unie, které se spolu s pravidly přijatými na základě dohody mezi orgány Unie za účelem jejich provedení vztahují na zaměstnance Eurojustu. Pokud o tom správní rada rozhodne podle čl. 10 odst. 2, vykonává správní ředitel rovněž pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování ve vztahu k zaměstnancům Eurojustu, včetně náboru, dohledu, hodnocení a výkonu disciplinární pravomoci.

4.Zaměstnanci podporují Eurojust při plnění jeho operativních a administrativních pravomocí, jako jsou zejména:

a)podpora národních zastoupení a příslušných vnitrostátních orgánů při přeshraničních vyšetřováních a stíháních;

b)řízení případů a operativní analýza;

c)řízení lidských zdrojů;

d)rozpočtová a finanční správa;

e)informační technologie a správa údajů;

f)strategická, právní a politická podpora;

g)bezpečnost a správa budov;

h)komunikace a správa znalostí;

i)vnější vztahy a institucionální záležitosti.

5.Pro účely tohoto nařízení se „oprávněnými zaměstnanci Eurojustu“ rozumí zaměstnanci, které správní ředitel určil k plnění konkrétních operativních, administrativních nebo technických úkolů, včetně úkolů spojených s přístupem k operativním osobním údajům a do systému řízení případů.

6.Při výkonu operativních pravomocí jednají oprávnění zaměstnanci Eurojustu pod vedením správního ředitele a případně pod dohledem národních členů nebo kolegia v souladu s tímto nařízením a platnými vnitřními předpisy.

7.Zaměstnanci poskytují odborné znalosti v oblasti základních práv a v případě, že je to považováno za nezbytné nebo je o to požádáno, poskytují poradenství ohledně jakékoli činnosti Eurojustu z hlediska základních práv, aniž by tyto činnosti brzdili či zdržovali. V této souvislosti mohou vydávat nezávazná stanoviska k příslušným dokumentům či opatřením. Přispívají k zajištění dodržování základních práv v rámci Eurojustu při plnění jeho úkolů a činností.

Článek 72

Vyslaní národní odborníci a další pracovníci

Eurojust může využívat služeb vyslaných národních odborníků a jiných pracovníků, které Eurojust nezaměstnává. Na osoby uvedené v tomto článku se nepoužijí ustanovení článku 71.

KAPITOLA VIII

HODNOCENÍ A PŘEDKLÁDÁNÍ ZPRÁV

Článek 73

Zapojení orgánů Unie a vnitrostátních parlamentů

1.Eurojust předává svou souhrnnou výroční zprávu Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům, jež mohou předkládat připomínky a závěry. Výroční zpráva musí být předána nejpozději do 1. května každého roku. Komise přijme prováděcí akty, jimiž se stanoví ukazatele pro podávání zpráv, aby byl zajištěn jednotný přístup ke shromažďování a předkládání informací ze strany Eurojustu, pokud jde o trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie.

2.Po svém zvolení předstoupí nově zvolený předseda Eurojustu před příslušný výbor nebo příslušné výbory Evropského parlamentu a zodpoví otázky členů tohoto výboru nebo výborů. Tyto rozpravy se nevztahují přímo ani nepřímo na konkrétní opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy.

3.Předseda Eurojustu jednou ročně vystoupí na meziparlamentním setkání výborů, na němž Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty společně hodnotí činnost Eurojustu, aby projednal stávající činnost Eurojustu a představil jeho souhrnnou výroční zprávu nebo jiné klíčové dokumenty Eurojustu. Tyto rozpravy se nevztahují přímo ani nepřímo na konkrétní opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy.

4.Kromě dalších informačních a konzultačních povinností stanovených v tomto nařízení Eurojust předává Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům v jejich úředních jazycích pro informaci:

a)výsledky studií a strategických projektů vypracovaných nebo zadaných Eurojustem;

b)programové dokumenty uvedené v článku 12;

c)pracovní ujednání uzavřená se třetími stranami.

Článek 74

Hodnocení

1.Nejpozději do pěti let po vstupu tohoto nařízení v platnost a poté každých pět let zadá Komise hodnocení výkonnosti Eurojustu s ohledem na jeho cíle, úkoly, řízení a umístění v souladu s pokyny Komise. V rámci hodnocení je konzultována i správní rada.

2.Hodnocení se zabývá zejména tím, zda je případně třeba upravit pravomoci Eurojustu, a finančními dopady takových úprav.

3.Při každém druhém hodnocení se provede posouzení výsledků dosažených Eurojustem s ohledem na jeho cíle, mandát, řízení a úkoly, včetně posouzení, zda je další trvání Eurojustu s ohledem na tyto cíle, mandát, řízení a úkoly stále odůvodněné.

4.Komise podá Evropskému parlamentu, Radě a správní radě zprávu o zjištěních, která z hodnocení vyplynou. Zjištění uvedená v hodnocení se zveřejňují.

KAPITOLA IX

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 75

Výsady a imunity

Na Eurojust a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie 56 .

Článek 76

Pravidla pro používání jazyků

1.Na Eurojust se vztahuje nařízení Rady č. 1 57  .

2.O vnitřních pravidlech pro používání jazyků Eurojustu rozhoduje správní rada dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů.

3.Překladatelské služby a veškeré další lingvistické služby potřebné pro fungování Eurojustu, s výjimkou tlumočení, zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, zřízené nařízením Rady (ES) č. 2965/94 58 .

Článek 77

Důvěrnost

1.Národní členové, jejich zástupci a asistenti, zaměstnanci Eurojustu, národní zpravodajové, vyslaní národní odborníci, styční úředníci, pověřenec pro ochranu osobních údajů a členové a zaměstnanci úřadu evropského inspektora ochrany údajů jsou vázáni povinností zachovávat důvěrnost o všech informacích, o nichž se dozvědí při plnění svých úkolů.

2.Povinnost zachovávat důvěrnost údajů se vztahuje také na všechny osoby a subjekty, které s Eurojustem spolupracují.

3.Povinnost zachovávat důvěrnost údajů platí i po skončení funkce nebo zaměstnání a po ukončení činnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2.

4.Povinnost zachovávat důvěrnost se vztahuje na všechny informace, které Eurojust získá nebo vymění, pokud již tyto informace nebyly zákonně zveřejněny nebo nejsou veřejnosti přístupné.

Článek 78

Podmínky důvěrnosti vnitrostátních řízení

1.Aniž je dotčen čl. 36 odst. 3, pokud jsou informace získávány nebo vyměňovány prostřednictvím Eurojustu, může orgán členského státu, který je poskytl, pro jejich využívání přijímajícím orgánem ve vnitrostátním řízení stanovit podmínky podle svého vnitrostátního práva.

2.Orgán členského státu, který informace uvedené v odstavci 1 přijímá, je těmito podmínkami vázán.

Článek 79

Transparentnost a komunikace

1.Na dokumenty uchovávané Eurojustem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 59 . Do šesti měsíců ode dne první schůze přijme správní rada podrobná pravidla pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

2.Proti rozhodnutím přijatým Eurojustem podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 lze podat stížnost k veřejnému ochránci práv za podmínek stanovených ve článku 228 Smlouvy o fungování EU nebo žalobu k Soudnímu dvoru za podmínek stanovených v článku 263 této Smlouvy.

3.Eurojust zveřejní na svých internetových stránkách seznam členů výkonné rady a shrnutí výsledků jejích schůzí. Od zveřejnění těchto shrnutí lze dočasně či trvale upustit nebo je omezit, pokud by to ohrozilo plnění úkolů Eurojustu s ohledem na jeho povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti a na operativní povahu Eurojustu.

4.Do šesti měsíců ode dne první schůze stanoví správní rada opatření pro uplatňování nařízení (EU) 2018/1725 Eurojustem, včetně opatření týkajících se jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů. Tato opatření se přijmou po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů.

5.Eurojust může z vlastního podnětu vykonávat komunikační činnost v oblasti své působnosti. Přidělení zdrojů na komunikační činnost nesmí být na úkor účinného plnění úkolů Eurojustu. Komunikační činnost se provádí v souladu s příslušnými plány pro komunikaci a šíření informací přijatými správní radou.

Článek 80

Bezpečnostní pravidla týkající se ochrany utajovaných informací a citlivých neutajovaných informací

1.Eurojust přijme bezpečnostní předpisy založené na zásadách a pravidlech stanovených v bezpečnostních předpisech Komise pro ochranu utajovaných informací Evropské unie a citlivých neutajovaných informací, mimo jiné včetně ustanovení o výměně těchto informací se třetími zeměmi a o jejich zpracovávání a uchovávání, která jsou obsažena v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443 60 a (EU, Euratom) 2015/444 61 . Jakékoli správní ujednání o výměně utajovaných informací Evropské unie s příslušnými orgány třetí země nebo, při neexistenci takového ujednání, jakékoli výjimečné ad hoc poskytnutí utajovaných informací Evropské unie uvedeným orgánům musí předem schválit Komise.

2.Správní rada přijme bezpečnostní předpisy Eurojustu po schválení Komisí. Při posuzování navržených bezpečnostních předpisů Komise zajistí jejich slučitelnost s rozhodnutími (EU, Euratom) 2015/443 a (EU, Euratom) 2015/444.

Článek 81

Správní šetření

Správní činnost Eurojustu podléhá šetřením evropského veřejného ochránce práv v souladu s článkem 228 Smlouvy o fungování EU.

Článek 82

Odpovědnost

1.Smluvní odpovědnost Eurojustu se řídí právem rozhodným pro danou smlouvu. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat na základě jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené Eurojustem.

2.V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Eurojust v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států a nezávisle na jakékoliv odpovědnosti podle článku 44 veškerou újmu způsobenou jeho útvary nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich povinností.

3.Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 2. Vnitrostátní soudy členských států příslušné k projednávání sporů týkajících se odpovědnosti Eurojustu podle tohoto článku se určují podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

4.Odstavec 2 se rovněž použije na újmu, která byla způsobena zaviněním národního člena, jeho zástupce nebo asistenta při výkonu jejich povinností. Způsobí-li však národní člen, jeho zástupce nebo asistent na základě jemu svěřených pravomocí podle článku 18 tohoto nařízení újmu, uhradí jeho členský stát Eurojustu náklady, jež mu vznikly v důsledku náhrady uvedené újmy.

5.Každý členský stát odpovídá v souladu se svým vnitrostátním právem za újmu způsobenou jakékoliv fyzické osobě v důsledku neoprávněného nebo nesprávného zpracování údajů, které byly předány Eurojustu, provedeného daným členským státem.

6.Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči Eurojustu se řídí ustanoveními služebního řádu úředníků Evropské unie nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, která se na ně vztahují.

7.Finanční odpovědnost Unie a členských států za závazky Eurojustu je omezena výší již poskytnutých příspěvků na správní náklady.

Článek 83

Dohoda o sídle a provozní podmínky

Nezbytná ujednání související s umístěním, které má být v Nizozemsku Eurojustu poskytnuto, a prostory, které mají být Nizozemskem dány k dispozici, jakož i zvláštní pravidla, která se v Nizozemsku vztahují na členy správní rady, členy výkonné rady, národní členy, jejich zástupce a asistenty, správního ředitele, zaměstnance Eurojustu, styčné státní zástupce vyslané do Eurojustu, osoby působící jako kontaktní místo při Eurojustu a jejich rodinné příslušníky, jakož i na jakékoli jiné osoby, jejichž přítomnost v Eurojustu nebo zapojení do činnosti Eurojustu jsou nezbytné pro plnění jeho úkolů, se stanoví v dohodě o sídle uzavřené mezi Eurojustem a Nizozemskem.

 

Článek 84

Postup projednávání ve výboru

1.Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 62 .

2.Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 85

Zrušení

1.Nařízení (EU) 2018/1727 se zrušuje s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

2.Odkazy na nařízení (EU) 2018/1727 se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 86

Přechodná ustanovení

1.Eurojust zřízený tímto nařízením je právním nástupcem Eurojustu zřízeného nařízením (EU) 2018/1727.

2.Národní členové vyslaní členskými státy podle nařízení (EU) 2018/1727 převezmou funkci národních členů podle tohoto nařízení a nadále vykonávají své funkce až do konce svých příslušných funkčních období stanovených podle nařízení (EU) 2018/1727. Jejich funkční období lze podle tohoto nařízení jednou prodloužit, za předpokladu, že celková délka jejich mandátu, včetně jakéhokoli období, během něhož vykonávali funkci podle nařízení (EU) 2018/1727, nepřesáhne deset let. Pokud postavení nebo pravomoci národních členů nejsou v souladu s tímto nařízením, přijmou dotčené členské státy nezbytná opatření k zajištění tohoto souladu bez zbytečného odkladu po [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.Předseda a místopředseda Eurojustu zvolení podle nařízení (EU) 2018/1727 převezmou funkci předsedy a místopředsedy podle tohoto nařízení a nadále vykonávají své pravomoci až do konce svých příslušných funkčních období stanovených podle nařízení (EU) 2018/1727. Podle tohoto nařízení mohou být jednou znovu zvoleni, za předpokladu, že celková délka jejich mandátu, včetně jakéhokoli období, během něhož vykonávali funkci podle nařízení (EU) 2018/1727, nepřesáhne osm let.

4.Správní ředitel, který byl naposledy jmenován podle nařízení (EU) 2018/1727, převezme funkci správního ředitele podle tohoto nařízení a nadále vykonává své funkce až do konce svého funkčního období stanoveného podle nařízení (EU) 2018/1727. Funkční období tohoto správního ředitele lze podle tohoto nařízení jednou prodloužit, za předpokladu, že celková délka jeho funkčního období, včetně jakéhokoli období, během něhož vykonával funkci podle nařízení (EU) 2018/1727, nepřesáhne deset let.

5.Kolegium a výkonná rada zřízené na základě nařízení (EU) 2018/1727 nadále vykonávají své pravomoci podle tohoto nařízení, dokud se neuskuteční první schůze správní rady zřízené na základě tohoto nařízení. Správní rada se sejde na své první schůzi bez zbytečného odkladu po [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Správní ředitel přijme nezbytná opatření k zajištění ustavení správní rady v souladu s tímto nařízením. Dokud nebude správní rada plně funkční, vykonává kolegium přechodně ty řídící a strategické pravomoci, které jsou svěřeny správní radě podle tohoto nařízení a které jsou nezbytně nutné k zajištění kontinuity činnosti Eurojustu, zejména přijetí rozpočtu a jednotného programového dokumentu.

6.Zaměstnanci přijatí na základě nařízení (EU) 2018/1727 nadále vykonávají svou službu podle tohoto nařízení. Všechna práva a povinnosti zaměstnanců, včetně těch, které vyplývají z pracovních smluv uzavřených podle nařízení (EU) 2018/1727, zůstávají zachována.

7.Pověřenec pro ochranu osobních údajů, který byl naposledy jmenován podle nařízení (EU) 2018/1727, převezme funkci pověřence pro ochranu osobních údajů podle tohoto nařízení a nadále vykonává své pravomoci až do konce svého funkčního období stanoveného podle nařízení (EU) 2018/1727. Funkční období tohoto pověřence pro ochranu osobních údajů může být podle tohoto nařízení jednou prodlouženo, za předpokladu, že celková délka jeho funkčního období, včetně jakéhokoli období, během něhož vykonával tuto funkci podle nařízení (EU) 2018/1727, nepřesáhne osm let.

8.Toto nařízení nemá vliv na platnost dohod o spolupráci a pracovních ujednání uzavřených Eurojustem na základě rozhodnutí 2002/187/SVV nebo nařízení (EU) 2018/1727. Tyto dohody o spolupráci a pracovní ujednání zůstávají v platnosti a uplatňují se až do uplynutí jejich platnosti, jejich změny nebo nahrazení.

9.Rozhodnutí přijatá kolegiem, výkonnou radou a správním ředitelem, jakož i prováděcí opatření a vnitřní předpisy přijaté na základě nařízení (EU) 2018/1727 zůstávají v platnosti i podle tohoto nařízení, pokud správní rada při uplatňování tohoto nařízení nerozhodne jinak.

10.Rozpočtové závazky, finanční operace a smluvní závazky přijaté podle nařízení (EU) 2018/1727 zůstávají v platnosti a jsou i nadále plněny v souladu s tímto nařízením. Finanční podpora poskytovaná společným vyšetřovacím týmům podle nařízení (EU) 2018/1727 se nadále spravuje v souladu s tímto nařízením. Postup udělení absolutoria za plnění rozpočtů schválených na základě nařízení (EU) 2018/1727 se provádí v souladu s pravidly stanovenými uvedeným nařízením.

11.První jednotný programový dokument přijatý podle tohoto nařízení se vztahuje na období začínající dnem [datum]. Dokud se tento dokument nestane definitivním, použije se i nadále jednotný programový dokument přijatý podle nařízení (EU) 2018/1727 pro příslušné období.

12.Předání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím, k nimž došlo přede dnem použitelnosti tohoto nařízení, zůstávají v platnosti, pokud jsou v souladu s právem Unie platným před tímto datem. Pokud byla probíhající předání založena na ustanoveních nařízení (EU) 2018/1727, která se liší od ustanovení nařízení 2018/1725, musí být tato předání uvedena do souladu s nařízením 2018/1725 do [X měsíců] ode dne jeho použitelnosti.

13.Dohoda o sídle uzavřená mezi Eurojustem a Nizozemským královstvím na základě rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 63 zůstává v platnosti. V případě potřeby Eurojust a Nizozemské království tuto dohodu upraví tak, aby byla v souladu s tímto nařízením, a to do [X měsíců] ode dne jeho použitelnosti.

Článek 87

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne […].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne

LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ A DIGITÁLNÍ VÝKAZ – AGENTURY

Contents

1.RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU

1.1.Název návrhu/podnětu

1.2.Příslušné oblasti politik

1.3.Cíle

1.3.1.Obecné cíle

1.3.2.Specifické cíle

1.3.3.Očekávané výsledky a dopady

1.3.4.Ukazatele výkonnosti

1.4.Návrh/podnět se týká:

1.5.Odůvodnění návrhu/podnětu

1.5.1.Potřeby, které mají být uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu, včetně podrobného harmonogramu pro zahajovací fázi provádění podnětu

1.5.2.Přidaná hodnota ze zapojení EU (může být důsledkem různých faktorů, např. přínosů z koordinace, právní jistoty, vyšší účinnosti nebo doplňkovosti). Pro účely tohoto oddílu se „přidanou hodnotou ze zapojení EU“ rozumí hodnota plynoucí z akce Unie, jež doplňuje hodnotu, která by jinak vznikla činností samotných členských států.

1.5.3.Závěry vyvozené z podobných zkušeností v minulosti

1.5.4.Slučitelnost s víceletým finančním rámcem a možné synergie s dalšími vhodnými nástroji

1.5.5.Posouzení různých dostupných možností financování, včetně prostoru pro přerozdělení prostředků

1.6.Doba trvání návrhu/podnětu a jeho finančního dopadu

1.7.Předpokládaný způsob plnění rozpočtu

2.SPRÁVNÍ OPATŘENÍ

2.1.Pravidla pro sledování a podávání zpráv

2.2.Systémy řízení a kontroly

2.2.1.Odůvodnění navrhovaných způsobů plnění rozpočtu, mechanismů provádění financování, způsobů plateb a kontrolní strategie

2.2.2.Informace o zjištěných rizicích a systémech vnitřní kontroly zřízených k jejich zmírnění

2.2.3.Odhad a odůvodnění nákladové efektivnosti kontrol (poměr mezi náklady na kontroly a hodnotou souvisejících spravovaných finančních prostředků) a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb (při platbě a při uzávěrce)

2.3.Opatření k zamezení podvodů a nesrovnalostí

3.ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU

3.1.Okruhy víceletého finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky

3.2.Odhadovaný finanční dopad návrhu na prostředky

3.2.1.Odhadovaný souhrnný dopad na operační prostředky

3.2.1.1.Prostředky ze schváleného rozpočtu

3.2.8.Odhadované lidské zdroje a využití potřebných prostředků v decentralizované agentuře

3.2.9. Přehled dohod o přiznání příspěvku zahrnutých do rozpočtu

1.RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU 

1.1.Název návrhu/podnětu

1.2.Příslušné oblasti politik 

1.3.Cíle

1.3.1.Obecné cíle

1.3.2.Specifické cíle

1.3.3.Očekávané výsledky a dopady

Upřesněte účinky, které by návrh/podnět měl mít na příjemce / cílové skupiny.

1.3.4.Ukazatele výkonnosti

Upřesněte ukazatele pro sledování pokroku a dosažených výsledků.

1.4.Návrh/podnět se týká: 

¨ nové akce 

¨ nové akce následující po pilotním projektu / přípravné akci 66  

x prodloužení stávající akce 

¨ sloučení jedné či více akcí v jinou/novou akci nebo přesměrování jedné či více akcí na jinou/novou akci

1.5.Odůvodnění návrhu/podnětu 

1.5.1.Potřeby, které mají být uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu, včetně podrobného harmonogramu pro zahajovací fázi provádění podnětu

1.5.2.Přidaná hodnota ze zapojení EU (může být důsledkem různých faktorů, např. přínosů z koordinace, právní jistoty, vyšší účinnosti nebo doplňkovosti). Pro účely tohoto oddílu se „přidanou hodnotou ze zapojení EU“ rozumí hodnota plynoucí z akce Unie, jež doplňuje hodnotu, která by jinak vznikla činností samotných členských států.

1.5.3.Závěry vyvozené z podobných zkušeností v minulosti

1.5.4.Slučitelnost s víceletým finančním rámcem a možné synergie s dalšími vhodnými nástroji

1.5.5.Posouzení různých dostupných možností financování, včetně prostoru pro přerozdělení prostředků

1.6.Doba trvání návrhu/podnětu a jeho finančního dopadu

¨ Časově omezená doba trvání

–¨    s platností od [DD.MM.]RRRR do [DD.MM.]RRRR,

–¨    finanční dopad od RRRR do RRRR u prostředků na závazky a od RRRR do RRRR u prostředků na platby.

x Časově neomezená doba trvání

–Provádění s obdobím rozběhu od roku 2028 do roku 2033,

–poté plné fungování.

1.7.Předpokládaný způsob plnění rozpočtu

¨ Přímé řízení Komisí

–¨ prostřednictvím jejích útvarů, včetně jejích zaměstnanců v delegacích Unie,

–¨    prostřednictvím výkonných agentur.

¨ Sdílené řízení s členskými státy

x Nepřímé řízení, při kterém jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny:

–¨ třetí země nebo subjekty určené těmito zeměmi,

–¨ mezinárodní organizace a jejich agentury (upřesněte),

–¨ Evropská investiční banka a Evropský investiční fond,

–x subjekty uvedené v článcích 70 a 71 finančního nařízení,

–¨ veřejnoprávní subjekty,

–¨ soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby v rozsahu, v jakém jim byly poskytnuty dostatečné finanční záruky,

–¨ soukromoprávní subjekty členského státu pověřené uskutečňováním partnerství veřejného a soukromého sektoru, kterým byly poskytnuty dostatečné finanční záruky,

–¨ subjekty nebo osoby pověřené prováděním specifických akcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o Evropské unii a určené v příslušném základním právním aktu,

–¨ subjekty usazené v členském státě, které se řídí soukromým právem členského státu nebo právem Unie a které mohou být v souladu s odvětvovými pravidly pověřeny vynakládáním finančních prostředků Unie nebo využíváním rozpočtových záruk Unie, pokud jsou tyto subjekty ovládány veřejnoprávními subjekty nebo soukromoprávními subjekty pověřenými výkonem veřejné služby a byly jim poskytnuty dostatečné finanční záruky ve formě společné a nerozdílné odpovědnosti kontrolních subjektů nebo rovnocenné finanční záruky, jež mohou být pro každou akci omezeny na maximální výši podpory Unie.

2.SPRÁVNÍ OPATŘENÍ 

2.1.Pravidla pro sledování a podávání zpráv 

2.2.Systémy řízení a kontroly 

2.2.1.Odůvodnění navrhovaných způsobů plnění rozpočtu, mechanismů provádění financování, způsobů plateb a kontrolní strategie

2.2.2.Informace o zjištěných rizicích a systémech vnitřní kontroly zřízených k jejich zmírnění

2.2.3.Odhad a odůvodnění nákladové efektivnosti kontrol (poměr mezi náklady na kontroly a hodnotou souvisejících spravovaných finančních prostředků) a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb (při platbě a při uzávěrce)

2.3.Opatření k zamezení podvodů a nesrovnalostí 

3.ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU 

3.1.Okruhy víceletého finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky 

·Stávající rozpočtové položky

V pořadí okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek.

Okruh víceletého finančního rámce	Rozpočtová položka	Druh výdaje	Příspěvek
	Číslo	RP/NRP	zemí ESVO	kandidátských zemí a potenciálních kandidátů	jiných třetích zemí	jiné účelově vázané příjmy
2	[E.07100700]	RP	NE	NE	NE	NE

3.2.Odhadovaný finanční dopad návrhu na prostředky 

3.2.1.Odhadovaný souhrnný dopad na operační prostředky 

–¨    Návrh/podnět nevyžaduje využití operačních prostředků.

–x    Návrh/podnět vyžaduje využití operačních prostředků, jak je vysvětleno dále:

3.2.1.1.Prostředky ze schváleného rozpočtu

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Okruh víceletého finančního rámce

Číslo

2

GŘ: /			Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	CELKEM VFR na období 2028–2034
			2028	2029	2030	2031	2032	2033	2034
Operační prostředky
Rozpočtová položka	Závazky	(1a)	0	0	0	0	0	0	0	0
	Platby	(2a)	0	0	0	0	0	0	0	0
Rozpočtová položka	Závazky	(1b)	0	0	0	0	0	0	0	0
	Platby	(2b)	0	0	0	0	0	0	0	0
Prostředky správní povahy financované z rámce na zvláštní programy 67
Rozpočtová položka		(3)								0
CELKEM prostředky	Závazky	=1a+1b+3	0	0	0	0	0	0	0	0
pro GŘ /	Platby	=2a+2b+3	0	0	0	0	0	0	0	0

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

[Agentura]: Eurojust	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034	CELKEM VFR na období 2028–2034
Rozpočtová položka: E.07100700 / příspěvek z rozpočtu EU agentuře Dřívější dohody o přiznání příspěvku začleněné do běžného rozpočtu 68	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	35,763
Rozpočtová položka: E.07100700 / příspěvek z rozpočtu EU agentuře Dodatečné zdroje požadované pro nový mandát 69	2,988	6,454	9,086	12,077	16,689	17,382	18,476	83,152
Celkové zvýšení příspěvku EU pro agenturu v souvislosti s novým mandátem	8,097	11,563	14,195	17,186	21,798	22,491	23,585	118,915
Rozpočtová položka: E.07100700 / příspěvek z rozpočtu EU agentuře VÝCHOZÍ STAV: Návrh Komise týkající se VFR na období 2028–2034 70	72,360	72,360	72,360	72,360	72,360	72,360	72,360	506,520
Rozpočtová položka: E.07100700 / příspěvek z rozpočtu EU agentuře CELKEM	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435

* Výše prostředků, které mají být agentuře přiděleny v příštím VFR, je orientační a závisí na dohodě o VFR. Měla by být začleněna do dotace agentury vzhledem k trvalému charakteru úkolů přidělených tímto návrhem a bude případně kompenzována odpovídajícím snížením příslušného programového krytí v rámci téhož okruhu VFR. Pokud bude nutné provést kompenzační snížení, může být rovněž zapotřebí prostředky přidělené agentuře upravit prostřednictvím ročního rozpočtového procesu.

			Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	CELKEM VFR na období 2028–2034
			2028	2029	2030	2031	2032	2033	2034
Operační prostředky CELKEM (včetně příspěvku decentralizované agentuře)	Závazky	(4)	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
	Platby	(5)	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
Prostředky správní povahy financované z rámce na zvláštní programy CELKEM		(6)	0	0	0	0	0	0	0	0
CELKEM prostředky z OKRUHU <2>	Závazky	=4+6	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
víceletého finančního rámce	Platby	=5+6	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435

				Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	CELKEM VFR na období 2028–2034
				2028	2029	2030	2031	2032	2033	2034
• Operační prostředky CELKEM (všechny operační okruhy)	Závazky	(4)		80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
	Platby	(5)		80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
• Prostředky správní povahy financované z rámce na zvláštní programy CELKEM (všechny operační okruhy)		(6)		0	0	0	0	0	0	0	0
CELKEM prostředky z okruhů 1 až 3	Závazky	=4+6		80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
víceletého finančního rámce (referenční částka)	Platby	=5+6		80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435

Okruh víceletého finančního rámce

4

„Správní výdaje“

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

GŘ: /				Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	CELKEM VFR na období 2028–2034
				2028	2029	2030	2031	2032	2033	2034
Ÿ Lidské zdroje				0	0	0	0	0	0	0	0
ŸOstatní správní výdaje				0	0	0	0	0	0	0	0
GŘ CELKEM /	Prostředky			0	0	0	0	0	0	0	0
CELKEM prostředky z OKRUHU 4 víceletého finančního rámce		(Závazky celkem = platby celkem)		0	0	0	0	0	0	0	0

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

		Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	Rok	CELKEM VFR na období 2028–2034
		2028	2029	2030	2031	2032	2033	2034
CELKEM prostředky z OKRUHŮ 1 až 4	Závazky	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435
víceletého finančního rámce	Platby	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435

3.2.8.Odhadované lidské zdroje a využití potřebných prostředků v decentralizované agentuře 

* Výše prostředků, které mají být agentuře přiděleny v příštím VFR, je orientační a závisí na dohodě o VFR. Měla by být začleněna do dotace agentury vzhledem k trvalému charakteru úkolů přidělených tímto návrhem a bude případně kompenzována odpovídajícím snížením příslušného programového krytí v rámci téhož okruhu VFR. Pokud bude nutné provést kompenzační snížení, může být rovněž zapotřebí prostředky přidělené agentuře upravit prostřednictvím ročního rozpočtového procesu.

Požadavky na zaměstnance (v přepočtu na plné pracovní úvazky)

Číslo v závorkách (+ n) udává nárůst oproti předchozímu roku, tj. počet zaměstnanců přijatých v aktuálním roce.

V průběhu příštího VFR se předpokládá celkem +87 dodatečných ekvivalentů plného pracovního úvazku plus stabilizace nebo přijetí 16 ekvivalentů plného pracovního úvazku zaměstnaných Eurojustem s cílem pracovat na projektech na základě dohod o přiznání příspěvku.

Agentura: Eurojust	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034
Dočasní zaměstnanci (třídy AD)	4 (+4)	8 (+4)	13 (+5)	19 (+6)	28 (+9)	36 (+8)	36 (+0)
Dočasní zaměstnanci (třídy AST)	0 (+0)	2 (+2)	3 (+1)	4 (+1)	4 (+0)	4 (+0)	4 (+0)
Mezisoučet dočasní zaměstnanci (třídy AD + AST)	4 (+4)	10 (+6)	16 (+6)	23 (+7)	32 (+9)	40 (+8)	40 (+0)
Smluvní zaměstnanci	0 (+0)	4 (+4)	8 (+4)	12 (+4)	16 (+4)	20 (+4)	20 (+0)
Vyslaní národní odborníci	0 (+0)	6 (+6)	15 (+9)	21 (+6)	25 (+4)	27 (+2)	27 (+0)
Mezisoučet smluvní zaměstnanci a vyslaní národní odborníci	0 (+0)	10 (+10)	23 (+13)	33 (+10)	41 (+8)	47 (+6)	47 (+0)
Celkový počet zaměstnanců (nad rámec finančního plánu)	4 (+4)	20 (+16)	39 (+19)	56 (+17)	73 (+17)	87 (+14)	87 (+0)
Zaměstnanci přijatí / stabilizovaní díky prostředkům pocházejícím z (bývalých) dohod o přiznání příspěvku – dočasní zaměstnanci (AD)	11 (+11)	11 (+0)	11 (+0)	11 (+0)	11 (+0)	11 (+0)	11 (+0)
Zaměstnanci přijatí / stabilizovaní díky prostředkům pocházejícím z (bývalých) dohod o přiznání příspěvku – smluvní zaměstnanci	5 (+5)	5 (+0)	5 (+0)	5 (+0)	5 (+0)	5 (+0)	5 (+0)
CELKEM zaměstnanci přijatí / stabilizovaní díky prostředkům pocházejícím z (bývalých) dohod o přiznání příspěvku	16 (+16)	16 (+0)	16 (+0)	16 (+0)	16 (+0)	16 (+0)	16 (+0)
Celkový počet zaměstnanců pro návrh	20 (+20)	36 (+16)	55 (+19)	72 (+17)	89 (+17)	103 (+14)	103 (+0)

VÝCHOZÍ STAV: Návrh Komise týkající se VFR na období 2028–2034 71	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034
Dočasní zaměstnanci (třídy AD)	141	141	141	141	141	141	141
Dočasní zaměstnanci (třídy AST)	110	110	110	110	110	110	110
Mezisoučet dočasní zaměstnanci (třídy AD + AST)	251	251	251	251	251	251	251
Smluvní zaměstnanci	18	18	18	18	18	18	18
Vyslaní národní odborníci	24	24	24	24	24	24	24
Mezisoučet smluvní zaměstnanci a vyslaní národní odborníci	42	42	42	42	42	42	42
Zaměstnanci CELKEM (výchozí stav)	293	293	293	293	293	293	293

Zaměstnanci CELKEM (revidovaný Eurojust)	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034
Dočasní zaměstnanci (třídy AD)	156	160	165	171	180	188	188
Dočasní zaměstnanci (třídy AST)	110	112	113	114	114	114	114
Mezisoučet dočasní zaměstnanci (třídy AD + AST)	266	272	278	285	294	302	302
Smluvní zaměstnanci	23	27	31	35	39	43	43
Vyslaní národní odborníci	24	30	39	45	49	51	51
Mezisoučet smluvní zaměstnanci a vyslaní národní odborníci	47	57	70	80	88	94	94
Zaměstnanci CELKEM (celkový počet)	313	329	348	365	382	396	396

Prostředky kryté příspěvkem z rozpočtu EU v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Agentura: Eurojust	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034	CELKEM 2028–2034
Hlava 1: Výdaje na zaměstnance nad rámec navrhovaného finančního plánu	0,388	1,892	4,286	6,777	9,289	11,682	12,776	47,090
Hlava 2: Výdaje na infrastrukturu a provozní náklady nad rámec navrhovaného finančního plánu	1,900	3,300	3,100	3,300	5,200	3,500	3,500	23,800
Hlava 3: Operační výdaje nad rámec navrhovaného finančního plánu	0,700	1,262	1,700	2,000	2,200	2,200	2,200	12,262
Prostředky pokryté z rozpočtu EU nad rámec navrhovaného finančního plánu CELKEM	2,988	6,454	9,086	12,077	16,689	17,382	18,476	83,152
(Dřívější) dohody o přiznání příspěvku začleněné do běžného rozpočtu (Všechny hlavy)	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	35,763
Návrh Komise týkající se VFR na období 2028–2034	72,360	72,360	72,360	72,360	72,360	72,360	72,360	506,520
Prostředky kryté z rozpočtu EU CELKEM	80,457	83,923	86,555	89,546	94,158	94,851	95,945	625,435

Přehled/souhrn lidských zdrojů a prostředků (v milionech EUR) potřebných v rámci návrhu/podnětu v decentralizované agentuře

Agentura: Eurojust	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034	CELKEM 2028–2034
Dočasní zaměstnanci (třídy AD + AST)	15 (+15)	21 (+6)	27 (+6)	34 (+7)	43 (+9)	51 (+8)	51 (+0)	51
Smluvní zaměstnanci	5 (+5)	9 (+4)	13 (+4)	17 (+4)	21 (+4)	25 (+4)	25 (+0)	25
Vyslaní národní odborníci	0 (+0)	6 (+6)	15 (+9)	21 (+6)	25 (+4)	27 (+2)	27 (+0)	27
Zaměstnanci celkem (požadovaný počet v návrhu, včetně přijatých/stabilizovaných prostřednictvím dřívějších dohod o přiznání příspěvku)	20 (+20)	36 (+16)	55 (+19)	72 (+17)	89 (+17)	103 (+14)	103 (+0)	103
Prostředky kryté z rozpočtu EU	8,097	11,563	14,195	17,186	21,798	22,491	23,585	118,915
Prostředky kryté z poplatků (v příslušných případech)	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000
Spolufinancované prostředky (v příslušných případech)	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000	0,000
CELKEM prostředky (potřebné v rámci návrhu)	8,097	11,563	14,195	17,186	21,798	22,491	23,585	118,915

3.2.9. Přehled dohod o přiznání příspěvku zahrnutých do rozpočtu

Eurojust přijímá finanční prostředky v rámci následujících dohod o přiznání příspěvku:

Projekt	Doba trvání	Rozpočet na dobu trvání (v milionech)	Počet FTE za rok	Protistrana	Cíl projektu
Projekt EuroMed Justice	4 roky	6 000 000 EUR (1,5 milionu ročně)	6.5	Evropská komise – GŘ MENA	Cílem projektu je posílit justiční spolupráci mezi členskými státy a jižními partnerskými zeměmi (Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Palestina a Tunisko).
Projekt SIRIUS	3 roky	1 475 622 EUR (0,492 milionu ročně)	4	Evropská komise –Služba nástrojů zahraniční politiky	Cílem projektu je zlepšit přeshraniční přístup k elektronickým důkazům tím, že orgánům veřejné správy poskytne potřebné znalosti a nástroje a usnadní jejich spolupráci s poskytovateli služeb z celého světa.
Projekt WB CRIM JUST	4 roky	6 000 000 EUR (1,5 milionu ročně)	5	Evropská komise – GŘ ENEST	Cílem projektu je podpořit operativní spolupráci, mimo jiné prostřednictvím společných vyšetřovacích týmů, mezi zeměmi západního Balkánu, jakož i mezi těmito zeměmi a členskými státy EU. Prováděcím rozhodnutím Komise C(2025) 4066 final ze dne 24. června 2025 Komise schválila financování tříleté druhé fáze projektu, která začíná dne 1. ledna 2027, s rozpočtem 6 milionů EUR pro západní Balkán a 3 miliony EUR pro Východní partnerství.
ICPA	13 měsíců	5 000 000 EUR (4,617 milionu ročně)	12	Evropská komise – GŘ ENEST	Účelem střediska je posílit úsilí v oblasti mezinárodní justiční spolupráce s cílem zajistit, aby byli pachatelé zločinu agrese proti Ukrajině pohnáni k odpovědnosti.
IMPNA	4 roky	3 000 000 EUR (0,750 milionu ročně)	3	Evropská   komise –   GŘ INTPA	Cílem projektu je přispět k úsilí o spravedlnost a zodpovědnost v souvislosti s nejzávažnějšími mezinárodními zločiny posílením spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti a vnitrostátními orgány, které vyšetřují a stíhají nejzávažnější mezinárodní zločiny jak v zemích EU, tak v zemích mimo EU.

Úkoly prováděné v rámci dohod o přiznání příspěvku, které se týkají následujících projektů, se staly pevnou součástí mandátu agentury. Od roku, kdy začne být uplatňováno revidované nařízení, budou finanční prostředky, které jsou v současné době čerpány na základě těchto dohod o přiznání příspěvku, začleněny do rozpočtu Eurojustu. Odpovídající navýšení příspěvku EU pro Eurojust na tyto činnosti je vyváženo rovnocenným snížením finančního krytí z příslušných programů. V důsledku toho zůstává celkové finanční programování beze změny.

Níže shrnuté zdroje a personální obsazení jsou zahrnuty v tabulkách výše, které uvádějí příspěvek EU pro decentralizovanou agenturu.

Projekt / roční rozpočet	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034	CELKEM 2028–2034
Projekt SIRIUS	0,492	0,492	0,492	0,492	0,492	0,492	0,492	3,444
ICPA	4,617	4,617	4,617	4,617	4,617	4,617	4,617	32,319
Příspěvky CELKEM	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	5,109	35,763

Projekt / zaměstnanci	Rok 2028	Rok 2029	Rok 2030	Rok 2031	Rok 2032	Rok 2033	Rok 2034	CELKEM 2028–2034
Projekt SIRIUS	4	4	4	4	4	4	4	4
ICPA	12	12	12	12	12	12	12	12
Zaměstnanci CELKEM (DZ + SZ)	16	16	16	16	16	16	16	16

Projekty EuroMed Justice, WB CRIM JUST a IMPNA, které byly zřízeny na ad hoc bázi a jejichž plnění vyžaduje provádění úkolů nad rámec mandátu Eurojustu, budou i nadále provozovány na základě dohod o příspěvku.

(1)    Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.

(2)    Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 138.

(3)    SWD(2025) 182 final.

(4)    Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise o decentralizovaných agenturách.

(5)    Pracovní program Komise na rok 2026 a přílohy, 21. října 2025.

(6)    Zpráva Fóra na vysoké úrovni o budoucnosti trestního soudnictví v EU, únor–prosinec 2025.

(7)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023 o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 118, ELI:  http://data.europa.eu/eli/reg/2023/1543/oj ).

(8)    Ve znění revidované verze, kterou se mění nařízení (EU) 2018/1725.

(9)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1, ELI:  http://data.europa.eu/eli/dir/2014/41/oj ).

(10)    COM(2025) 546 final, 16. července 2025.

(11)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89, ELI:  http://data.europa.eu/eli/dir/2016/680/oj ).

(12)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1, ELI:  http://data.europa.eu/eli/reg/2013/883/oj ).

(13)    Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1), ve znění rozhodnutí Rady 2003/659/SVV (Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 44) a rozhodnutí Rady 2009/426/SVV (Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14).

(14)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 138).

(15)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/838 ze dne 30. května 2022, kterým se mění nařízení (EU) 2018/1727, pokud jde o uchovávání, analýzu a ukládání důkazů souvisejících s genocidou, zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a souvisejícími trestnými činy v Eurojustu (Úř. věst. L 148, 31.5.2022, s. 1).

(16)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2131 ze dne 4. října 2023, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 a rozhodnutí Rady 2005/671/SVV, pokud jde o elektronickou výměnu informací v případech terorismu (Úř. věst. L, 2023/2131, 11.10.2023).

(17)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2082 ze dne 8. října 2025, kterým se mění nařízení (EU) 2018/1727, pokud jde o prodloužení časového rámce pro zřízení systému řízení případů Eurojustu (Úř. věst. L, 2025/2082, 15.10.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/2082/oj ).

(18)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).

(19)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).

(20)    Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).

(21)    Rozhodnutí Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom ze dne 28. dubna 1999 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) (oznámeno pod číslem SEC(1999) 802) (Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 20, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/1999/352/oj ).

(22)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).

(23)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 ze dne 14. listopadu 2018 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci (Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 1).

(24)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023 o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 1).

(25)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku (Úř. věst. L, 2024/1260, 2.5.2024).

(26)    Rozhodnutí Rady 2002/494/SVV ze dne 13. června 2002 o vytvoření evropské sítě kontaktních míst týkajících se osob odpovědných za genocidium, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny (Úř. věst. L 167, 26.6.2002, s. 1).

(27)    Rozhodnutí Rady 2008/852/SVV ze dne 24. října 2008 o síti kontaktních míst pro boj proti korupci (Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 38).

(28)    Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností (Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103).

(29)    Rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130, ELI:  http://data.europa.eu/eli/dec/2008/976/oj ).

(30)    Rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 42).

(31)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023 o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 1).

(32)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 ze dne 13. prosince 2023 o digitalizaci justiční spolupráce a přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních občanských, obchodních a trestních věcech a o změně některých aktů v oblasti justiční spolupráce (Úř. věst. L, 2023/2844, 27.12.2023).

(33)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3011 ze dne 27. listopadu 2024 o předávání trestního řízení (Úř. věst. L, 2024/3011, 18.12.2024).

(34)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).

(35)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(36)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 ze dne 23. září 2024, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (Úř. věst. L, 2024/2509, 26.9.2024).

(37)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2016/2030 (Úř. věst. L 317, 23.11.2016, s. 1) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2223 (Úř. věst. L 437, 28.12.2020, s. 49).

(38)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2017/1371/oj ).

(39)    Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).

(40)    Nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise (Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1).

(41)    Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/715 ze dne 18. prosince 2018 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty zřízené podle SFEU a Smlouvy o Euratomu a uvedené v článku 70 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (Úř. věst. L 122, 10.5.2019, s. 1).

(42)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(43)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(44)    Rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130).

(45)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023 o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 118).

(46)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku (Úř. věst. L, 2024/1260, 2.5.2024).

(47)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/816 ze dne 17. dubna 2019, kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (ECRIS-TCN), na doplnění Evropského informačního systému rejstříků trestů, a kterým se mění nařízení (EU) 2018/1726 (Úř. věst. L 135, 22.5.2019, s. 1).

(48)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 12).

(49)    Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1) ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009 (Úř. věst. L 81, 27.3.2009, s. 24).

(50)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/969 ze dne 10. května 2023, kterým se zřizuje platforma pro spolupráci na podporu fungování společných vyšetřovacích týmů a mění nařízení (EU) 2018/1726 a (EU) 2018/1727 (Úř. věst. L 132, 17.5.2023, s. 1).

(51)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).

(52)    Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/2447 ze dne 4. prosince 2025, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727, pokud jde o technické specifikace, opatření a další požadavky pro zavedení a používání decentralizovaného informačního systému pro zabezpečené zpracovávání a předávání informací (Úř. věst. L, 2025/2447, 5.12.2025).

(53)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).

(54)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ze dne 13. listopadu 2019 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (EU) č. 1052/2013 a (EU) 2016/1624 (Úř. věst. L 295, 14.11.2019, s. 1).

(55)    Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/715 ze dne 18. prosince 2018 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty zřízené podle SFEU a Smlouvy o Euratomu a uvedené v článku 70 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (Úř. věst. L 122, 10.5.2019, s. 1).

(56)    Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 266).

(57)    Nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385).

(58)    Nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie (Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1).

(59)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(60)    Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).

(61)    Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53).

(62)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(63)    Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1), ve znění rozhodnutí Rady 2003/659/SVV (Úř. věst. L 245, 29.9.2003, s. 44) a rozhodnutí Rady 2009/426/SVV (Úř. věst. L 138, 4.6.2009, s. 14).

(64)    Případy z vlastního podnětu jsou případy, které Eurojust proaktivně sám zahajuje na základě obdržených informací, provedené analytické práce a zjištěných vazeb mezi vyšetřováními, s cílem upozornit příslušné vnitrostátní orgány na situace, které by mohly být předmětem justičního zájmu, spíše než aby pouze reagoval na žádosti členských států o podporu nebo koordinaci.

(65)    Shoda v systému výskytu shody / bez výskytu shody je pozitivní shoda, která naznačuje, že informace v držení Eurojustu odpovídají informacím v držení jiného příslušného orgánu nebo partnera EU, aniž by došlo k automatickému zveřejnění podkladových údajů, a může proto signalizovat možnou vazbu mezi vyšetřováními, která vyžadují následný justiční postup nebo justiční koordinaci. Následná akce po zjištění výskytu shody představuje následné předání příslušných informací, které jsou nezbytné k posouzení této vazby a přijetí příslušných opatření v případě, že je to vhodné a v souladu s platným právním rámcem.

(66)    Uvedené v čl. 58 odst. 2 písm. a) nebo b) finančního nařízení.

(67)    Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý výzkum, přímý výzkum.

(68)    Zahrnutí dohod o přiznání příspěvku do rozpočtu EU určeného pro Eurojust je kompenzováno odpovídajícím snížením finančních prostředků poskytovaných v rámci příslušných programů, z nichž byly tyto dohody dříve financovány, toto navýšení tedy nemá vliv na celkové finanční programování.

(69)    Částky v tomto řádku jsou požadovány nad rámec navrhovaného finančního plánu.

(70)    Návrh VFR na období 2028–2034 je uveden v cenách roku 2025.

(71)    Počet zaměstnanců před začátkem použitelnosti revidovaného nařízení, na základě schválených pracovních míst pro rok 2026. V navrhovaném finančním plánu se počítá se stabilním stavem zaměstnanců Eurojust.